Reklama

Porod doma bývá lékaři považován za hazard se životy – rodičky i novorozence. Přesto se najde spousta žen, které na něj nedají dopustit. Co je k němu vedlo a jak takový okamžik prožívali? Zde jsou jejich zpovědi.

Kamila (34 let): Jednou a dost!

Přivést svého syna na svět uprostřed rodiny jsem se rozhodla po předchozí otřesné zkušenosti z porodnice, kde se narodila má dcera. Jako prvorodička jsem tehdy neměla ani páru o tom, co mě čeká, a tím pádem vůbec netušila, kdy mám do nemocnice jet. Dvakrát mě poslali domů s tím, že jde o planý poplach. A to dost neurvale, jako že je otravuji. Samotný porod nebyl o nic lepší. Absolutně nerespektovali můj porodní plán a já si připadala jako hadr na holi. Tlačte, netlačte, co řvete, to musíte vydržet, nejste tady sama, štěkaly po mně sestry a nakonec mi jedna z nich hupsla na břicho. Byl to otřesný zážitek a já se zařekla, že už nikdy. Jenže jsme s manželem chtěli druhé dítě. Naštěstí mě kamarádka přivedla na cestu domácích porodů, dodnes za to má můj vděk. Tomášek se už narodil v naprosté pohodě a klídečku. Nikdo nikam nespěchal a já dala na svou intuici. Tu v sobě nakonec najde každá žena, vždyť porod je naprosto přirozená záležitost! A musím říct, že ta pohoda sálala i z čerstvě narozeného miminka. Zatímco moje prvorozená dcera řvala jako tur, když ji ode mne odnášeli, Tomík si na mém břiše po porodu jen chvilku broukal, než se automaticky přisál k prsu. Kdybych rodila třetí dítě, tak zase jedině doma!

porod doma

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Eva (26 let): Strach z bílých plášťů zvítězil

Rodit doma mě donutil můj nepřekonatelný strach z lékařů a nemocnic. Představa, že bych tam jednou skončila, mě doslova paralyzuje. A tak jsem svého manžela postavila před hotovou věc: Chceš dítě? Tak se smiř s tím, že budu rodit doma, a obstarej mi porodní asistentku. S tou jsem se vídala pravidelně od otěhotnění, takže v den D už jsme byly více kamarádky než cokoli jiného. Musím sice přiznat, že v průběhu porodu na mě párkrát dolehla krize a já trochu hysterčila, ale nakonec vše dobře dopadlo a já bez komplikací porodila. Nemám porod doma s čím srovnat, ale podle vyprávění kamarádek a známých, které rodily v nemocnici, to byla naprostá procházka růžovým sadem.

Sabina (29 let): Nakonec mě odvaha přešla

Na nápad porodit svého prvního potomka doma do vany mě přivedla má sestřenice, která je porodní asistentkou a odrodila doma už desítky dětí. Její vyprávění a videa, která mi pouštěla, mě vážně nadchla. Všechno vypadalo tak idylicky! Poslední týden před mým termínem se ke mně nastěhovala a já byla naprosto v klidu. Snad jsem se na porod i těšila. Jenže když došlo na věc a já trpěla ve vaně strašnými bolestmi, najednou mě přepadl strach, že to nedokážu. Rozbrečela jsem se a začala panikařit. Dopadlo to tak, že mi na mou žádost přivolali sanitku, která mě odvezla do nejbližší porodnice. No a za tři hodiny byl syn na světě. Nejspíš bych to tehdy zvládla bez problému i doma, ale upřímně řečeno, už bych do toho podruhé nešla. I když mi to došlo až na poslední chvíli, chyběla mi tam jistota v podobě lékařů a jejich zázemí. Přece jen, člověk nikdy neví.

Anna (42 let): Přišlo to samo

Nikdy jsem neplánovala, že porodím dítě doma, přesto k tomu došlo. Jako prvorodička jsem totiž naprosto netušila, kdy je ten pravý čas odjet do porodnice. Měla jsem sice kontrakce, ale byly tak slabé, že to skoro vůbec nebolelo. Asi jen jako při menstruaci. Vůbec mě tak nenapadlo, že už je to ono. Jenže když zesílily, bylo už pozdě. Hlavička byla skoro venku, a tak manžel zavolal záchranku a v podstatě mě sám odrodil, než přijela. Byli jsme z toho oba dost vykulení, ale zároveň i nadšení. Kdo to nezažil, nepochopí, nepopsatelný zážitek! Proto jsme se rozhodli, že takhle přivedeme na svět i naše další dvě děti. Samozřejmě už plánovaně, s dohledem zkušené porodní asistentky. A podařilo se. Ten pocit intimity, blízkosti a soukromí je ohromný. A řekla bych, že i sám tatínek má k potomkovi blíž, když mu pomůže na svět.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také: