Reklama

Asi víte, že úspěch transplantací závisí především na tom, zda se najde vhodný dárce, lépe řečeno zdroj krvetvorných buněk. Je velmi smutnou skutečností, že až 70 % pacientů umírá, protože se buď nenalezl vhodný dárce, nebo transplantované krvetvorné buňky nebyly dostatečně kompatibilní s organismem příjemce. Nikdo z nás jistě dopředu nedokáže odhadnout, zda nebude někdy v budoucnu pomocnou ruku v podobě krvetvorných buněk potřebovat. Proto je užitečné vědět, že jejich absolutně nejlepším zdrojem je vlastní pupečníková krev, neboť v těchto případech odpadá hledání vhodného dárce, a také nehrozí potransplantační reakce. Pokud není děťátko nemocné již při narození, jsou tyto buňky zdravé. Pupečníkovou krev můžete tedy darovat nebo si ji ponechat pro vlastní případnou potřebu (odběr pak ovšem stojí nemalý peníz).

 

Co je vlastně ta pupečníková krev?

Pupečníková krev je naprosto unikátní v tom, že obsahuje takzvané zárodečné buňky. V současné době se z těchto buněk využívají krvetvorné buňky, neboť právě ty jsou schopné po transplantaci obnovit tvorbu  nejen krvinek červených a bílých, ale i krevních destiček v kostní dřeni! Dnes se transplantace krvetvorných buněk používá při léčbě zhruba padesáti závažných onemocnění! Pupečníkovou krev však lze získat pouze z placenty a pupeční šňůry novorozence. Tuto tekutinu je samozřejmě možné pro případ potřeby zmrazit a uskladnit. 

 

Proč se liší buňky pupečníkové krve od buněk normálních krevních buněk a od buněk kostní dřeně?
Rozdíl je v podstatě jednoduchý, v pupečníkové krvi se nacházejí ony výše uvedené krvetvorné buňky, které v „normální“ krvi nenajdeme. Krvetvorné buňky jsou zárodečnými buňkami, které jsou schopné soustavně se množit a přeměňovat na červené i bílé krvinky, a také na krevní destičky. Není divu, že jsou tak čilé, je jim přece nula roků. Zatímco krvetvorné buňky dospělého jedince stárnou a jejich schopnost množení se neustále zmenšuje.

Kromě oněch výše uvedených úžasných schopností je pupečníková krev silně podezřelá z toho, že  obsahuje ještě i jiné další zárodečné buňky. Jedná se například o buňky schopné se diferencovat na buňky produkující inzulín, dále na kostní buňky, buňky srdce, ledvin i svalů atd. Existují dokonce vědecké práce, které naznačují, že zárodečné buňky, jenž se nalézají v pupečníkové krvi, jsou schopny modifikovat se na téměř jakýkoli typ buněk! Zde však vědce očekává ještě mnoho a mnoho práce, nicméně lze v této oblasti očekávat velké možnosti v léčbě dnes bohužel zatím nevyléčitelných onemocnění.
  

Která onemocnění se v současné době léčí pomocí zárodečných buněk z pupečníkové krve?
Dosud se v praxi zatím používají výhradně krvetvorné zárodečné buňky, a to především k transplantacím. Jedná se ponejvíce o léčbu zhoubných a často smrtelných nádorových onemocnění a o terapii vrozených poruch. V případě úspěšné transplantace je postižený úplně vyléčen! Bohužel, ve výjimečných případech u některých zhoubných onemocnění se nemoc opět vrátí. Obrovskou výhodou transplantace vlastních buněk je, že odpadá problém s inkompatibilitou, tak jak tomu bývá u transplantací pomocí dárce.

Transplantace krvetvorných buněk se v současné době provádí přibližně u padesáti různých onemocnění – např. u mnoha typů leukémie, některých závažných druhů anémie, Hodgkinovy choroby, Non-Hodgkinova lymfomu, rakoviny prsu, rakoviny vaječníků, nádorů mozku, karcinomu ledvin apod. Potenciální využití těchto buněk vidí věda v léčbě diabetu, Alzheimerovy choroby, svalové dystrofie, Parkinsonovy nemoci, ale i např. při úrazech míchy!


Je odběr pupečníkové krve nepříjemný či bolestivý?

Naprosto ne, protože placenta i pupečník jsou orgány dítěte, nikoli matky. V okamžiku odběru je novorozenec již  „odpojen“ od pupečníku a placenty. Ty jsou v této chvíli již jen mrtvými orgány, které dokončily svoje poslání. Odběr tedy nebolí ani miminko, ani maminku. Vše je možné dokonce uskutečnit za nestandardních situací, jakými mohou být – předčasný porod, porod po termínu, porod dvojčat a vícerčat, použití epidurální analgezie, porod do vody, užívání některých léků (antibiotika, antimykotika apod.)

Je třeba ještě připomenout, že odběr pupečníkové krve prakticky nezasahuje do průběhu porodu a je možné jej odmítnout i v poslední chvíli před porodem.

 

Jak odběr probíhá?

Odběr začíná po porodu dítěte, před porodem placenty. Po podvázání a přestřižení pupeční šňůry omyje porodní asistentka pupečník, podloží jej sterilní rouškou a opláchne sterilním roztokem. Placenta je v této chvíli zatím ještě v děloze, pupeční šňůra tedy „vykukuje“ ven z porodního kanálu. Poté napíchne asistentka či porodník žílu pupečníku a nechá krev volně odtékat do připraveného vaku. V případě, že zbyla ještě nějaká krev v placentě, existuje možnost, že zdravotník opakuje odběr ještě jednou. Po jeho ukončení počká porodník na poslední fázi porodu, kterou je porození placenty. Po její revizi lze ještě do třetice všeho dobrého zopakovat odběr, činí se tak po zavěšení placenty na speciální stojan.
Jediným pro rodičku v této souvislosti bolestivým okamžikem je odebrání krve kvůli provedení testů na infekční choroby.

 

Zdroj: Tiskové materiály firmy Cord Blood Center

           www.bpk.cz

Uvažovaly jste někdy o dárcovství pupečníkové krve?

Nechtěly jste někdy nechat svému potomku odebrat pupečníkovou krev pro jeho případnou vlastní potřebu?