Reklama

Mojí mamince je padesát sedm let, celý život pracovala jako úřednice. Před patnácti roky nastoupila v jedné tuzemské velké bance. Protože je a vždycky byla spolehlivá a pracovitá, nikdy si na ni nikdo nestěžoval.

Naučila se i s počítačem, i když se toho bála, nakonec to všechno zvládla. Když jsem ji pozorovala, jak se opatrně dotýká kláves a má strach, aby tomu stroji něco neudělala, asi poprvé jsem si uvědomila, jak vlastně zestárla a jak je zranitelná...

Před pár měsíci začala chodit z práce nějak posmutnělá, ale přede mnou a mou mladší sestrou si nikdy nestěžovala. Ptala jsem se táty, jestli neví, co se děje. Říkal, že mamka má nového vedoucího oddělení. Je to prý nějaký osmadvacetiletý hoch, který předtím pracoval někde v PR angentuře a má pocit, že všechno, co tam dělali doteď, je špatně. A že prý to všem dává nepokrytě najevo a má podporu vedení.

Máma z toho pochopitelně nebyla moc nadšená, patří k těm lidem, co se snaží mít doma i v práci příjemné prostředí, takže nosila do kanceláře ochutnat svoje domácí buchty, když někdo potřeboval pomoci, nikdy ho neodmítla.

Nový šéf ji ovšem považoval za starou strukturu a dával jí to pěkně vyžrat. Když jednou vešel do kanceláře ve chvíli, kdy máma nabízela nějaký štrúdl a ona mu ze slušnosti nabídla, ani nepoděkoval a nevybíravě ji odbyl s tím, že na jídlo mají vyhrazenou polední přestávku...

Máma začala chodit do práce o dvě hodiny dřív, v naději, že si třeba všimne, kolik udělá práce. Ale mělo to spíš opačný efekt, zaslechla ho, jak říká, že někteří na svou práci evidentně nestačí, když tu tráví tolik času.

Když se začalo s propouštěním, byla samozřejmě první na řadě. Všichni jí radili, aby nastoupila aspoň na nemocenskou a až do důchodu byla doma jako marod. Kvůli penězům. Odmítla to. Ty přesčasy, kterých odpracovala neuvěřitelných 200 hodin, jí ani neproplatili.

Tenhle měsíc jí přestanou vyplácet i podporu, ačkoli se snažila najít si práci, nemá skoro šanci.

Vidím ji, jak se nám vždycky věnovala, jak se snažila být poctivá, nic nezanedbat, nestěžovat si a dělat. Kolik odvedla za celý život práce doma i v zaměstnání. A teď musí sedět doma, snažit se vyjít z tátova nevelkého platu a trpělivě čekat...