Kdyby mi tenhle příběh jako vystřižený z dobrodružné knihy nebo filmu pro celou rodinu nevyprávěla vlastní máma, asi bych zrovna nevěřila, že se ve skutečnosti stal.

Můj děda byl psovod, a tak se celá tehdy čtyřčlenná lidská rodina skoro nepřetržitě nacházela ve společnosti psí smečky. V té době byla moje mamina ještě hodně malá. A s jedním psem měla pěkný vztah. Byla to kolie jménem Tarzan vychovaná pastevecky – měla hlídat krávy. Místo toho hlídala jedno nezbedné dítě.

Jednoho dne zůstala máma chvilku bez dozoru a odešla si hrát k blízkému potoku. Nebyl příliš hluboký, ale k tomu, aby pohltil tak malé dítě, to stačilo. A taky se tak stalo. Hrála si u potoka a asi zrovna nabírala vodu, vtom se nad ní hladina zavřela. 

Tarzan nezaváhal ani chviličku, skočil do vody pro ni a vytáhl ji za kalhoty.

Jak to s touhle dvojkou bylo dál mi, už není známo. Ale o tom, že byl Tarzan psí hrdina, není pochyb.

Reklama