„Jé, mami, proč si trháš ty chloupky? Bolí to? Zkus mi to udělat taky!“
Je jí sedm let, sedí v koupelně na vaně a fascinovaně sleduje, jak si její mamka upravuje obočí. Vyzkouší všechny maminčiny šminky a na hubený hrudníček věší její večerní šaty. Maminka je prostě úžasná –  krásně voní, každý den nosí jiné náušnice a umí si se vším poradit.
Pokud je vaše dcera v tomhle období, užijte si ho. Brzy skončí a už nikdy, nikdy, nikdy se nebude opakovat.

 

lak 9. - bolest

Jak se vlastně přihodí, že některé mámy s dcerami opravdu fungují jako kamarádky - běhají spolu po obchodech, jezdí na výlety a řeší kluky - a v jiných rodinách je matka trapka, která ničemu nerozumí a umí jen zakazovat a prudit? Čí je to vina?
„Základem vztahu dcery a matky je důvěra – a důvěra vzniká už v kojeneckém věku,“ vysvětluje psycholožka Erika Matějková. „Je máma k dispozici pokaždé, když miminko zapláče? Dává mu pocit lásky a bezpečí? Tak se tvoří vztah, který vydrží po celý život. Když je dítěti patnáct, je pozdě něco budovat.“
To se moc hezky poslouchá, mnohdy to tak ale nefunguje. Nebo ano? Podle doktorky Matějkové má pevný vztah založený na důvěře velkou šanci, že bez větší úhony přežije i takové bouře, jako je rozvod rodičů nebo dospívání.
„V pubertě jsou dívky obzvlášť citlivé na to, co říkáme o jejich otci a o jeho příbuzných,“ varuje psycholožka. „Někdy se stává, že matka vidí v dětech vlastnosti svého „nepřítele", tedy partnera, se kterým je ve sporu. I když se snaží své pocity skrýt, dcera je stejně vycítí, vazba mezi nimi je příliš silná. Vzniká napětí, které vztahu rozhodně neprospívá.“

Dospívající dcera se podobá váze z čínského porcelánu, ve které je nasypaný střelný prach. Podle toho je s ní třeba zacházet: kritiku odměřovat na lékárnických vážkách, chválu dávkovat lopatou. To neznamená, že bychom se měly přetvařovat a jásat nad sichrhajckou v uchu nebo pneumatikami na břiše. Pokud ale víte, že jste momentálně tou poslední osobou na světě, od které by si dcerunka nechala poradit, proč u ní zbytečně „ztrácet kredit"? A když už ji nechcete nechat jejím zlozvykům a chybám úplně napospas, zkuste to aspoň trochu oklikou - místo: „No jo, jsi celá po prababičce, budeš mít taky zadek jako slon!“ jí zkuste třeba koupit in-lajny.


A hlavně - hlavně ten vlastní příklad, že. Už je to tady zase. Je ale jasné, že holčička nepotřebuje maminku jen k tomu, aby ji krmila a psala s ní úkoly. Nevědomky od ní přebírá identifikaci s ženskou rolí. Pokud odmalička slýchá: „To víš, holka, ženská to má v životě těžký, samá dřina a uznání žádný,“ asi bude těžko překypovat sebedůvěrou a hrdostí. Stráví-li maminka každé ráno tři čtvrtě hodiny před zrcadlem, nemůže se

divit, že i dcerka považuje zevnějšek za něco velmi důležitého. Za pár let budete ta nejnemožnější osoba pod unaveným sluncem – zatím jste ale jejím sluncem vy. Využijte toho! Mluvte s ní o všem, co ji zajímá, bez: „Na to jsi ještě malá,“ a bez poučování. Třeba o tom, jak se používají tampony nebo jak se zvětšují prsa. Listujte společně časopisy, vybírejte šaty a účesy, dělejte si legraci z reklam. Otázka: „Hele, mami, proč máš takový špeky na břiše?“ není důvodem k pohlavku, ale k vyjížďce na kole a společné přípravě zeleninového salátu.

Své malé princezně dáváme příklad od prvního ranního pozdravu až do poslední pusy na dobrou noc. Jestliže máma zahajuje den potáhnutím z cigarety, doma chodí ve vytahaných teplácích a z nehtů jí oprýskává lak, vysílá tím dost jednoznačné signály ohledně vkusu a sebeúcty.

A čím se liší skvělá mamka od matky trapky?

Chválí, chválí, chválí.  „Posilovat dítěti sebevědomí je stejně důležité v pěti i v patnácti,“ říká doktorka Matějková. I dvacetileté „dítě“ se podle ní vyloženě třese na uznání, přestože se tváří, že o nic takového nestojí.

Mluví o citech. Přece ví, že ji mám rád, proč bych jí to pořád říkal! Takový přístup mají především otcové, ale i některé racionálnější matky. Je potřeba říkat dceři znovu a znovu, že vám na ní záleží, že může kdykoli požádat o pomoc, že ji máte ráda, ať už provedla cokoliv.

Hladí a objímají. Přísně vychovávané maminky se často neumějí mazlit se svými dětmi. U dcer je to horší, protože budou jednou samy vychovávat nemazlené děti... Tělesné dotyky jsou velice důležité, a to po celý život!

Pustí otěže včas. I když v ní ve skutečnosti pořád vidí malou holčičku, nesnaží se její život pořád řídit nebo ovlivňovat. A „holčička" se bude vracet tím raději.

Reklama