Ano, ano, tohle je čtení určené zvláště rodičům neposedných prcků medových, kteří s takovou oblibou ochutnávají kde co.

I my jsme to dělávali. Vzpomínám, kterak jsme s kamarádkou, zabrány do hry na opice, hopkaly v křoví, vydávaly nelidské zvuky, drápaly se po kmenech  a v rámci autenticity pojídaly na „slídláku“ žluté hrozny květů. Byly to totiž naše banány.

Společně jsme pak absolvovaly velice příjemný výplach žaludku a strávili několik dnů na Bulovce. Šlo o pravý zlatý déšť a nebyl nikdo, kdo by nás před ním varoval.

Poučena z krizového vývoje vám teď nabízím souhrn jedovatých rostlin, které jsou stále všude kolem, abyste moli na svá dítka dopředu výchovně působit.

Člověk je totiž patrně jediný tvor, který je schopen se učit i z chyb, které sám neudělal.


TOP – vrazi rostlinné říše  

V soutěži nejjedovatějších bylin se na prvních příčkách umístili tito záludníci.

1.       RULÍK ZLOMOCNÝ
jedPočet evidovaných otrav, které tento dobrodinec z říše flóry způsobil, se rovná součtu všech tragických případů zaviněných ostatními jedovatými bylinami.
Jeho bobule připomínají černé třešně (i velikostí). Šťáva plodů nejprve chutná sladce. Chuť se pak poměrně náhle mění v hnusně hořkou.

Rostlina je jedovatá úplně celá. Příznakem otravy je sucho v ústech, sípavý hlas, zrudnutí, zrychlený tep. V magii se využíval, přísně dávkován, pro spojování se s duchy zemřelých. Po požití totiž také způsobuje poměrně silné halucinace a odklon od reality s velice barevnými patvary. Proto se také rulíku lidově říká „blázníček“. Bez lékaře se po požití raději nezkoušejte obejít.

Dítě usmrtí 3–4 bobule, dospělého člověka trojnásobek.

2.       BOLEHLAV PLAMATÝ – Mrtvý dech
jedSokrates by vám o něm mohl vyprávět, ale spojit se s ním pomocí předcházejícího rulíku nemusíte. Máme dost informací i bez halucinogenů a nutnosti cestovat do záhrobí. Mimochodem, ještě ve středověku byl jed z Bolehlavu hojně užíván k likvidaci nepohodlných osob.

V magii se užíval, když chtěl někdo někomu škodit na dálku. Stačilo nakreslit onu osobu, potřít obrázek šťávou Bolehlavu a pak spálit. Nedělejte to ale, ani kdyby šlo o vymahače exekuce, nesmí se to.

K otravě Bolehlavem stačí jen větší nadýchání!

Příznakem jsou pak těžknoucí končetiny. Jed způsobuje bolesti vnitřností, následuje svalová obrna a smrt nastává zástavou dechu a srdce. Hrůzné je, že postižený umírá při plném vědomí.

Obdobně působí například jed kurare.

3.       TIS ČERVENÝ
jedNáš nejjedovatější strom a současně jeden z posvátných stromů severské mytologie. Celá rostlina je prudce jedovatá.

Už ve středověku učenci varovali před spánkem pod tisem. I co se této rostliny týče, ať vás ani nenapadne dávat například kočárek se spícím mrňouskem do stínu tisu.

I výpary totiž mohou člověka v krajním případě a za určitých podmínek člověka otrávit!


Vraní oko nezobat!

jedPěkná borůvka obklopená čtyřmi listy? Bacha, není to borůvka. To na vás nebo ratolest s hrnéčkem v ruce právě mrká Vraní oko!

Už mnoho dětí si ho spletlo právě s borůvkou, často naposledy v životě!

Poučte své děti, jak vypadá keřík borůvky, a že mají vždy kontrolovat, z čeho modrý plod trhají!

Oměj šalamounek

jedV temně modrých květech oměje děti někdy hledají nektar stejně jako v květech akátu. Otrava je prudká.

První příznaky se jeví jako mravenčení v obličeji a v oblastí trojklaného nervu, škrábání v krku, horkost, záškuby kosterního svalstva, slabost, popřípadě ochrnutí končetin.

Otrava je velice těžká, ale daří se postriženého zachránit, pokud se podaří udržet při lékařském zákroku krevní oběh srdce a dech.

Kýchavice

jedJervin, rubijervin, pseudojervin, protoveratridin, protoveratrin, germerin a germin, protoveratrin. To jsou velice nebezpečné alkaloidy, které obsahuje tato květina. Otrava se při nadýchání prášku z kýchavice projevuje nezadržitelným kýcháním, v očích intenzivní bolestí a slzením, v ústech pálením, sliněním a bolestmi.

Při vetření do pokožky způsobuje silné pálení a následně ztrátu citlivosti.

Při vnitřním požití dráždí žaludeční a střevní sliznice, způsobuje rozšíření cév a pokles krevního tlaku, zpomalení pulsu a snižuje počet dechů. Asi 30 minut po požití se dostavuje zvracení, bolestivý průjem, někdy krvavá stolice.

Smrt nastává zástavou dechu a srdce, a to asi za 3 až 12 hodin po požití.

Prognóza otrav kýchavicí je málo příznivá! Otravy kýchavicí byly pozorovány i u koně, skotu, ovcí, koz, psů i koček, i když nepříliš často, protože zvířata jsou v tomto ohledu mnohem chytřejší než my a zcela instinktivně odmítají tuto rostlinu jít a vyhýbají se jí.

Ocún (Colchicum autumnale)

jedMá krásné, růžové veliké květy. Je často vysazován jako okrasná rostlina, tedy se s ní můžeme setkat v zahradách i parcích.

Ocún je prudce jedovatá bylina!

K otravě dochází nejčastěji záměnou nasládle chutnajícího oddenku za kořen petržele, nebo použití listí rozpuku místo listí petržele, celeru nebo pastyňáku.

Oběťmi jsou zase nejčastěji děti.

Smrtelnou dávkou jsou tady již 2 gramy kořene či oddenku. Otrava nastupuje velice rychle, často se první příznaky objeví již po několika minutách.

Nastupuje pálivá bolest v ústech a hrdle a zvracení, následně křeče a srdeční a dýchací obtíže a smrt. V případě otravy je nutný okamžitý převoz do nemocnice.

U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci.

Lilek černý (Solanum nigrum)

jedKvěty má nápadně podobné bramborovým, plody jsou temné a lesklé bobulky velikostí borůvek. Existují také bobulky žluté, ale i červené, podobné rybízu.

Obsahují solanin, který rozrušuje červené krvinky a tlumivě působí na dýchací centrum a srdce. Příznakem otravy je zvracení, zemdlenost, prudký průjem, zpomalený tep až k bezvědomí, popřípadě zástava srdce.

Postižený obyčejně zvrátí obsah žaludku dřív, než se jed vstřebá.

Proto při první pomoci nepodáváme dávivé a průjmové prostředky. Nejvíce se osvědčuje živočišné uhlí.

Nelze ještě nezmínit například konvalinky, pivoňky nebo třeba hlaváček.

Školní záhon a v něm Mahon

Tady jsou ještě velice nebezpečné okrasné keře, se kterými se děti mohou setkat prakticky kdekoli, a to dokonce i před školami, což je velmi nezodpovědné.

Takhle vypadají!

jed

Brslen břečťan (Hedera) – silně  jedovatý

jed

Cesmína (Illex) –  jedovatá

jed

Dřišťál (Berberis) –  jedovatý

jed

Kalina tušalaj (Viburnum) – jedovatá

jed

Lýkovec (Daphne) – prudce jedovatý

jed

Mahon (Mahonia) – prudce jedovaté modré plody. Květ voní po medu.

jed

Ptačí zob (Ligustrum) – jedovatý  

jed

Ruj vlasatá (Cotinus) – jedovatá

jed

Štědřenec (Laburnum) – silně jedovatý

Ono to tak bývá, že co je krásné, je také namnoze nebezpečné. Jen se podívejte na jedovaté živočichy. O těch příště.

Reklama