Tato věta zazněla z úst mého sedmiletého synka, ale pěkně od začátku...
 
Bydlíme v Bubenči na Praze 6, a to již něco málo přes rok. Před tím jsme bydleli v Břevnově, což není moc daleko, pro ty, kteří Prahu neznají. A přesto, že jde o hlavní město, k barevným kontejnerům jsme to měli tak daleko, že jsem odpad nikdy netřídila a vždy se spokojila s popelnicí na dvoře našeho činžáku. (Ano Richarde, stydím se...)
 
Loni v červnu jsme se tedy přestěhovali a synek začal chodit do první třídy základní školy. Je chytrý a vnímavý, a tak mě všemu učil. Jednou přišel domů se slovy: ,,Maminko, vysvětli mi, proč netřídíme odpad?" Pokrčila jsem rameny a odpověděla ve stejném duchu, jak jsem psala v úvodu článku. Následoval asi dvacetiminutový rozhovor na téma Nutnost třídění odpadu a já byla nucena zamyslet se nad tím.
 
Slíbila jsem tedy, že se pokusíme odpad třídit, a učinila jsem tak. Místo dvou odpadkových košů na vše jsem na papír zřídila bednu od xerox papíru, na plastové láhve a podobné odpadky zavěsila igelitovou Tesco tašku, na sklo vytáhla kovový malý kontejner. Matýsek měl radost a hned se ve škole chlubil.
 
Čas utíkal a odpadu už bylo moc. Dohodli jsme se, že se vydáme k barevným kontejnerům. Popadli jsme vše a hrdě vykročili. Opakuji se, ale přesto, že bydlíme skoro v centru Prahy, byl to oříšek. Ale ani po úspěšném detektivním pátrání jsme nebyli úspěšní. Kontejnery byly přeplněné a kolem nich přetékající hromady "bordelu". ,,Mamčo co teď"? ,,Nic, jdeme pátrat dál". Takže si představte malého hubeného špunta s maminkou ověšenou jak vánoční stromeček, jak běhají po Praze 6 a hledají prázdnější kontejnery. Nakonec se podařilo, ale až po hodině a půl, kdy už jsme byli polomrtví oba.
 
Když jsme konečně dorazili domů, zazněla ona věta: ,,Maminko, já to nechápu! Ve škole nás učí, jak je třídění odpadu důležité, ale nějak nám paní učitelka zapomněla říct, že i když třídíme, není to pak kam dávat.". Co jsem mu na to asi měla říci? Vyřešila jsem to po svém... Odpad třídíme dál a já při svých cestách do práce hledám po cestě volné barevné konťáky a vysvětluji prckovi, že život není jako z učebnic, že ne vše je tak jednoduché, jak to vypadá.
 
Pěkný čtvrtek
 
Jacquelline


Tak to je hezký příspěvek. Docela bych i řekl, že paní učitelka moc dobře ví, jak to je, protože taky bude nejspíš z Prahy. V Bubenči jsem pravda moc kontejnerů nikdy nezahlédl, ale jak je vidět, někde tam jsou. Je to skoro jako bojovka, najít je, ale děláte správnou věc, a to se v každém případě cení!

Reklama