Reklama

Ne každá návštěva je vždy vítána, ale maminka čtenářky, která nechce být jmenována, trousí tyto poznámky velmi často, ale navenek se chová jako mílius. Naši čtenářku, které tímto děkuji za příspěvek, to trápí.

Milá redakce, vítání je krásné téma. První, co mě napadá je vítání jara. I když i k nám chodí návštěvy a a my také občas někam zavítáme. Nejhorší uvítání je asi falešné, slizké a neupřímné. Opravdu víc ocením, když mi někdo řekne, hm, dnes se mi to opravdu nehodí, nemám náladu, přeložíme setkání na jindy a podobně než aby mě někdo vítal sladce a za rohem jsem zaslechla poznámky typu: to je hrůza, co tu chce, doufám, že tu nebude sedět dlouho.

Zažila jsem to několikrát a hodně mi to vadí. Já nebyla ani návštěva ani hostitelka. Je to moje maminka. Chovala se takto zcela běžně, mě to hodně vadilo. Opravdu bych raději neohlášenou návštěvu poslala pryč, pokud by se mi to nehodilo nebo na ně zrovna neměla náladu či sílu či čas a domluvená návštěva se dá přeložit, rozumný pochopí, s nerozumným stejně není domluva.

A jednou za mnou přišla teta a přemýšlela nahlas, zda když se takto chová k jiným návštěvám(zahlédne je z okna a pronese větu třeba: „Co tu zas chtějí nebo co k nám lezou?“ a pak jim otvírá s úsměvem kolem celé hlavy a objímá se s nimi a tak ráda je vidí a po usazení návštěvy v obýváku při vaření kávy v kuchyni nevynechá poznámky typu, že snad brzy vypadnou, zda takto se nechová i když vidí přicházet tetu a strýčka.

 I já jsem o tom přemýšlela a myslím si, že se takto chová vůči všem. A věřte, že je mi z toho velikánské smutno. Jak zpívá Marek Eben: jsou věci, který člověk nepochopí..

Taky se mi několikrát stalo, že se stavila paní, u které je to „stavení na chvilku“ několik hodin, tak jsem ji slušně řekla, nezlobte se, prosím, za hodinu musím odjet. Někdy šla dál a seděla pouze hodinu, někdy návštěvu odložila.

K vítání patří stisk ruky. Myslím ten upřímný, srdečný s pohledem do očí. Podá-li mi někdo ruku typu leklá ryba, udělám si obrázek.

Včera v Praze jsem zažila dvě setkání se svými milými kamarádkami. Obě setkání byla velice upřímná, s upřímným stisknutím ruky a přátelským obětím. I když jsem měla opravdu velmi málo času, velmi ráda jsem své kamarádky viděla, obě si na mě udělaly aspoň chvilku, v Praze si mě našly a dojely a já ještě dlouho budu cítit opravdové a upřímné obětí, vidět skutečnou radost v očích, že mě vidí rády stejně jako já je a holky, věřte, že mě obě setkání posunula někam víš. Díky!

Ráda bych u nás přivítala naše blízké nejen příbuzné, ale přátelé, kterých zrovna moc nemáme. Ale jsem moc ráda, že jsem se s nimi mohla setkat včera.

Letos chci poprvé u Štědrovečerní večeře prostřít o jeden talíř víc, i když nikoho na Štědrý večer nečekáme. Pátrám po zvycích našich předků a pomaloučku a postupně je zavádím k nám. Ať by přišel kdokoliv s dobrým úmyslem, dostalo by se mu srdečného a upřímného přijetí.

Radku, prosím, vynechte dnes můj nick. Natáhla jsem do ž-inky půl svého příbuzenstva i nepříbuzenstva, zná mě tu dost lidí. Maminka se opravdu takto chová a mě to vážně mrzí, ale je to upřímné a bolestné psaní.

Nevím, zda je lepší tam napsat třeba Pepa nebo raději nic.

Díky.


Téma dne – vítání milé i nemilé

  • Jak se vítáte s cizími lidmi a jak se známými
  • Které způsoby vítání jsou milé a které nemilé?
  • Na jaké přivítání nikdy nezapomenete?
  • Koho letos ještě přivítáte a jak se na ně, ji, něj těšíte?
  • Jaké přivítání byste nikomu nepřála?
  • A koho byste ráda přivítala?

Své úvahy, příběhy, fotografie, videa, prostě vše, co se k tomuto tématu váže, očekávám na redakčním e-mailu:

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás, co přispějete k tématu dne smysluplným příspěvkem, odměním. A věřte, že to bude vítané překvapení!