Můj přítel pochází z rodiny, kde na jednu ženskou (mamku) byli čtyři chlapi, takže jejím smyslem života (podotýkám, že dobrovolným) byla péče o její zlatíčka. V praxi to vypadalo tak, že i do polévky se dělaly domácí nudle, každý den bylo teplé jídlo, polotovary byly (a jsou) zakázané a žehlily se i ponožky a slipy.

Maminka neměla nikdy kamarádky, vlastní zájmy a koníčky, žádný sport, dokonce ani pravidelné vycházky ji neberou.

No budiž, aspoň je přítel při návštěvách hýčkán a vždy se rád vrací domů...:-))

Spolu bydlíme již 4 roky a musím říct, že počáteční boje byly skutečně "zkouškou ohněm".
Dohady o teplé večeře, kvalitní vývar, domácí šunka-fleky či nedej bože díru v ponožce byly na téměř denním pořádku - já si však své zájmy a volný čas uhájila. Počáteční snahy o knedlíky, rajskou nebo pečení stejně nebyly ani zdaleka jako od maminky, takže jsem po několika zničených večerech, probrečených kapesníkách a tichých domácnostech vzdala, koupila jsem si kuchařku "Vaříme 10, 20, 30 minut", minutky a těstoviny zvládnu na neskutečný počet způsobů a omáčky s knedlíky a hovězím si užíváme u maminky.

Přítel je nakonec rád, že mám vlastní zájmy, doma neprudím a nedožaduji se jeho permanentní péče a přesného dělení práce a já vím, že když bude nějaký problém, v klidu se o celou domácnost postará.


Zolinda

Milá Zolindo.... a dobře jsi udělala. Těstoviny jsou bezva jídlo. Nechceš mi poslat nějaký recept? Taky je miluju a ráda vařím. :o)))) Díky....


Reklama