Možná vás překvapí, že ztráta manžela čtenářky s nickem mamijarka, je v tomto případě spíš přínosem. Ostatně po přečtení posuďte samy.

Zdravím všechny a i já se podělím o svůj ztrátový zážitek. Je to pro mne celkem bolestné vzpomínání, ale tehdy jsem „citově“ ztratila manžela, což asi způsobilo i pozdější rozpad naší rodiny.

Naše oblíbené místo na dovolenou byly Luhačovice, my to tam všichni milovali, muž jako zaměstnanec drah měl určité výhody a měly tam České dráhy i rekreační dům, takže ubytování bylo za pusu, jak se říká a my si to tam vždy prvních 14 dní v srpnu každý rok s dětmi užívali. Bylo to tam nádherné, pohodové a kouzelné, prostě lázeňské město.

Můj bývalý muž si občas rád popil, ale zlý nebo hrubý nebýval, snažil se nás zabezpečit a určitě nás měl i rád. Je fakt, že jsem mu to často vyčítala a dost jsme se kvůli jeho „pár“ pivkům nebo „nějaké té“ štamprli pohádali. Prostě mi to vadilo. Tak jsem mu řekla, že aspoň na té dovolené by se mohl snažit a držet se, i kvůli dětem.
Dva dny to bylo perfektní, pivo si dal jen k obědu a večer třeba šel na jedno lahvové naproti do hospůdky. Pak tam začal chodit nějak často, vždycky řekl, že za námi dojde a já chodila s dětmi po městě a na přehradu většinou sama. Když jsme tam šli jednou s dětmi na kofolu, všimla jsem si, jak se paní servírka na muže pořád potutelně usmívá a ten se taky sem tam usmál a začalo mi to docházet, proč je tam pečený vařený a nás zanedbává. Samozřejmě si dávali do nosu, našel si tam partičku kamarádů a paní servírka byla taky přítulná.
Samozřejmě tam začal popíjet, ráno vstával s nepříjemnou opicí a my jako bychom nebyli. Naštěstí už děti nebyly tak malé, zabavily se i samy, tak ho moc nevnímaly. Párkrát jsem i viděla, jak ji plácnul přes zadek, nebo ona ho „jen tak“ obejmula, nebo počechrala ve vlasech. Vždyť jsme byli ubytováni naproti té hospůdky. Nic jsem mu ale nevyčítala, jen jsem se chtěla o tom rozumně pobavit, když byly děti venku. Ale jak byl ve své náladě, vždy mě odbyl, ať se starám o sebe a nezávidím, že se líbí ženským. Přitom nikdy nic podobného nedělal, doma byl ještě vcelku „normální“.
Raději ani nechci vědět, co tam s ní dělával, když chodil nad ránem spát a zavíralo se tam po 22h. Od té doby jsme si ani neměli skoro co říct, nikdy se o tom nebavil nebo něco jako náznak omluvy nebo omluvu jsem od něj nezaslechla.
Pil stále dál a víc, stal se z něj alkoholik a rozvedli jsme se. Léčení jsem mu navrhovala, odmítl, prý to má pod kontrolou. Tak jsem ztratila své poslední city ke svému muži na naši poslední dovolené.

A mimochodem, ještě jsem tam ztratila tehdy i svoje plavky.

P.S.: Poslala bych i naši fotku z Luhačovic, ale dcera by mě asi nepochválila, až si to tu bude číst. Tak děkuji za pochopení.

mamijarka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________________

Uff, hajzlík jeden, k tomu opravdu není co říct. Jen se divím, že jste to vydržela tak dlouho. Já bych mu snad rozbila hlavu popelníkem a té servírce taky…
Buďte ráda, že jste se rozvedli.
A děkuji, že jste napsala, vážím si toho.
Přeji krásné, nové plavky - i hodného, nového manžela.
Saša

Téma dnešního dne: Co cenného jste kdy ztratila na dovolené?

  • Jak jste se se ztrátou vyrovnala?
  • Přišla jste na ni až doma, nebo už během dovolené?

Více nápovědní bodů není potřeba, téma je jasné.

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás čeká pěkný dárek, který si může vzít na dovolenou, ale neztratit, byla by to škoda: parfém od Avonu / Little gold dress.

parf

Reklama