Rodina

Mami, za kolik dní umřeš?

smrt

...zeptala se mě nedávno moje malá dcera. Téma dotazu mě nepřekvapilo, nacházely jsme se právě v období mezi „co se děje se zvířátkem po smrti?“ a „bude na mě babička v nebíčku čekat?“, pozastavila jsem se pouze nad faktem, že mi můj šestiletý potomek dává už jenom dny.

Ale protože patřím mezi matky, které svým dětem odpovídají na všechno (a ještě k tomu pravdivě), sedla jsem si za stůl a spočítala, za kolik dní bych podle oficiálních statistik měla zaklepat bačkorama.

V České republice se ženy dožívají v průměru osmdesáti let. Mně je třicet šest a kousek, to znamená osmdesát mínus třicet šest, to je čtyřicet čtyři, krát tři sta pětašedesát dní (na přechodné roky zapomeneme, těmi by se výpočet zbytečně zkomplikoval) - to se rovná šestnáct tisíc šedesát.

 „Umřu přibližně za šestnáct tisíc šedesát dní,“ oznámila jsem dceři svůj pravděpodobný statistický osud.

Klárka byla spokojená. Já nikoli. Šestnáct tisíc šedesát dní. Tak málo? JENOM šestnáct tisíc dní a dva měsíce??? I přes můj dospělý pocit, že se vše v životě zrychluje, mi totiž rok stále přijde jako delší časové období. A řeknu-li si, že mě čeká ještě pětačtyřicet let, jsem v klidu. Bóže, čtyřicet pět let, to je času!  Ale den, to je jednotka, která má přímo v popisu práce utíkat jako zběsilá! Co je jeden den v životě člověka? Nic!! Jdete ráno do práce, vyzvednete děti ze školky, uvaříte večeři a bác ho! Jeden dílek svého života si můžete odškrtnout.

To zděšení mi leželo v hlavě mnoho dní z oněch mých šestnácti tisíc šedesáti. Přišlo mi to až bolestně málo, a co bylo horší: Připadalo mi, že své odměřené dny trávím, jak to jen říct… zbytečně. Male. Trapně. Šedivě. Jako bych tu měla být donekonečna a ne jen šestnáct tisíc… a tak dále.

glasshoursViděno prizmatem krátkého času, jenž mám, se mi můj život jevil velice prázdným. A tak jsem se rozhodla jednat.  Zbyteček svého života prožiji bez kompromisů, hrdě a přesně tak, jak chci já. V práci jsem dala výpověď. Chtěla jsem to udělat už dávno, ale zaměstnání bylo pohodlné, plat slušný, kdo by nezůstal? Teď se ale dramaticky změnila situace! Už mi nezbývá moc času a já odmítám věnovat byť jen jeden dílek z mých šestnácti tisíc šedesáti svému nablblému šéfovi a nudě, která se mou kanceláří rozlévá den co den!

Na druhém místě byl můj partner. Opravdu chci prožívat těch několik málo desítek, stovek a tisíců svých posledních dní s člověkem, který si plete domov s vývařovnou a osobní svobodu se sobectvím? Tak jsem se jeden večer zhluboka nadechla a mocným hlasem promluvila. Výsledkem čehož je, že jsem zase svobodná paní. Já už nemám čas na kompromisy.

A za třetí děti. Miluju své děti, jako každá samice jsem za ně připravená položit život, ale ruku na srdce, milí puštíci – věnovala jsem vám notnou část svého odměřeného času. Ráda s vámi prožiju spoustu z mých šestnácti tisíc šedesáti dní, ale aspoň nějaký čas bych ráda byla jen sama se sebou. Budeme si tedy muset zorganizovat náš život malinko jinak, než jsme byli doteď zvyklí.

Možná by bylo fajn vědět, kolik dní mého života mi doopravdy zbývá. Možná bych si víc vážila toho času tady na Zemi. Možná bych méně zírala na televizi a častěji volala domů. Třeba bych víc chodila ven a koukala na kytky. Méně bych se trápila prkotinami a více přemýšlela o důležitostech. Možná, kdo ví.

A tak si každý den, než jdu spát, sednu za stůl a před sebe položím minci. Jedna mince = jeden den = jeden ukousnutý dílek mého života. A ptám se: Za co jsem svou minci dnes proměnila? Jaké lidi jsem dnes potkala, co krásného zažila a dobrého udělala? Kolikrát jsem se zasmála, komu odpustila a na koho se úplně zbytečně rozčílila? Věřte mi, jsou dny, kdy to malé kovové kolečko obracím v prstech s rozpaky a říkám si, že zítřek už tak lacino nedám. Ale lepší se to!

Nemusíte se trápit s pofiderními výpočty svých posledních dní. Ale můj trik s korunou zkuste. Večer, až budete mít klid, se posaďte a na dlaň položte minci. Díváte se na jeden den svého života. Jaký byl? A jaký mohl být, kdyby…  Za jaké zážitky tuto svou hotovost vyměníte zítra?

Přemýšlejte. Jde přece o život. O váš život.
A neprodávejte lacino.

Od autorky čtěte také...

Úchylka naší maminky

   
21.05.2009 - Děti - autor: Alena Kastnerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [48] Terinka1984 [*]

    Nestyda — #47 Sml52

    superkarma: 0 22.12.2009, 01:50:03
  2. [47] Nestyda [*]

    cristy.crow — #46 je to vyložený miláček, který dovede člověku zvednout náladu Sml52 a chuť do života.. o sebevědomí nemluvě Sml52

    1. na komentář reaguje Terinka1984 — #48
    superkarma: 0 02.06.2009, 13:16:59
  3. avatar
    [46] cristy.crow [*]

    Nestyda — #45 taky jsem si už říkala, že bych se do grizzlyho terapie vložila jen pod pohrůžkou smrti. jeho!Sml57

    1. na komentář reaguje Nestyda — #47
    superkarma: 0 02.06.2009, 13:01:34
  4. [45] Nestyda [*]

    grizzly — #44 Ty jsi psychoterapeut??? Takhel dostáváš lidi z depresí??? Díky bohu za chemii :D

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #46
    superkarma: 0 29.05.2009, 15:52:30
  5. avatar
    [44] grizzly [*]

     Naivko zítra tě zajede auto a kde je tvých 16000 dní. Jo je to smutný a musíš si uvědomit že posledních 15 let se ti bude mozek měnit na míchaná vajíčka a navštíví tě pání Alzheimer a Parkinson

    1. na komentář reaguje Nestyda — #45
    superkarma: 0 29.05.2009, 15:19:40
  6. [43] kamilka86 [*]

    je to blbý, ale dětem se to nějak vysvětlit musí. Časem to každý pochopí...

    superkarma: 0 27.05.2009, 13:28:24
  7. avatar
    [42] Myškomedvídek [*]

    vnuk se mě taky na to ptal,tak jsem mu to vysvětlila a oba jsme se tomu zasmáli,takoví je životSml59Sml75

    superkarma: 0 25.05.2009, 18:38:58
  8. avatar
    [41] Linde [*]

    krásný článek, fakt zaujal. Sice ten konec mi přišel zbrklý (rozvod, změna práce) na ten pěkný úvod k zamyšlení, ale budiž, fakt jsem si početla, i reakce.

    Jen je mi teď trošku smutno na duši z nostalgie....

    superkarma: 0 24.05.2009, 21:42:02
  9. avatar
    [40] cristy.crow [*]

    Rikina — #39 je to jen příklad. Stejně tak mohla použít kalendář, kusy čokolády nebo trhací kopretinu..

    superkarma: 0 22.05.2009, 12:14:28
  10. [39] Rikina [*]

    Hmm, tak to já nechci vědět, ba ani přibližně tušit, kolik dní mi zbývá. A svůj život prodávat nehodlám. Ten příměr s mincí mi přijde laciný a tak nějak pod důstojnost. Ale v tomto případě nejde o můj život, tak do toho autorce hovořit nebudu. Sml57

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #40
    superkarma: 0 21.05.2009, 23:57:35
  11. avatar
    [38] Emília [*]

    Smrt vlastně patří k životu, akorát jě těžký se se smrtí blízkých naučit žít, protože vyrovnat se s ní nejde, alespoň mě ne. Asi nějaké "potom" třeba je a říkám si, jestli se pak s těma mýma milovanýma potom až přijde potom ,setkám ........ jenže to zjistím až potom, ale moc si to přeju, aby to tak bylo.

    superkarma: 0 21.05.2009, 23:22:24
  12. avatar
    [37] Eliana [*]

    Kuře — #36 Sml25...já si bohužel pamatuju tu každou vteřinu, jak přestalo bít srdce, že začalo v ten okamžik sněžit, poprvé ten rok... Mno nic, dřív jsem si přála zapomenout,ale po letech už to člověk vnímá jinak.

    superkarma: 0 21.05.2009, 18:22:24
  13. avatar
    [36] Kuře [*]

    Eliana — #33 Takhle mi umřel táta. Odpoledne jsme spolu pili kafe a za pár hodin jsem se dívala, jak umírá...Sml27

    Musím říct, že jsi dost vystihla ten pocit. Sice jsem nechtěla řvát, ale měla jsem totální pocit prázdna a bznaděje. Taky mám dost velký "výpadek" v paměti. Vzpomínám si, jak jsem u něj klečela na zemi a pakmám dost dlouho mezeru. V té době mi prý lékař dal něco vypít, poslala jsem manželovi SMS, pak mu volala aby přijel, pomohla saniťákům přemístit tátu na gauč a nic z toho si nepamatuju... 

    1. na komentář reaguje Eliana — #37
    superkarma: 0 21.05.2009, 14:04:26
  14. avatar
    [35] jana224 [*]

    To je článek na velké zamyšlení nad svým životem.

    A jak   nepromarnit ani chvilku života

    superkarma: 0 21.05.2009, 13:50:11
  15. avatar
    [34] valesovavera [*]

    něco podobného jsem řekla já své matce.Reakce byla podobná.

    superkarma: 0 21.05.2009, 13:06:19
  16. avatar
    [33] Eliana [*]

    Je to zajímavý článek, tyhle věci mě netěší.Hlavně když člověku někdo umře v náruči, to je peklo... v jednu vteřinu je a druhou už ne a všechno další pokračuje dál a vám se chce udělat stop, řvát na celej svět a máte pocit, že už nic nebude, prostě finito. Nejde dělat nic. A proto říkám, chcete jet do Indie a říkáte si, pojedu jednou... seberte batoh a jeďte, třeba zítra. Chtěli jste strašně celé mladí boty od Blahnika? Kupte si je. Však prodat se dají vždycky. Chcete se pokočkovat s vysokým krásným fešákem na jachtě (nebo co já vím na pramici), pokočkujte se. MOžná tyhle věci rozvíří kolem vás lidi,ale co máte na co vzpomínat, o čem mluvit z čeho se těšit,ne?

    1. na komentář reaguje Kuře — #36
    superkarma: 0 21.05.2009, 12:50:12
  17. avatar
    [32] Athenais [*]

    cristy.crow — #31 Smutné, moc smutné. S těmi rodiči máš pravdu, ale bohužel, ne vždy je to možné Sml27 Raději toho nechme.

    superkarma: 0 21.05.2009, 12:39:39
  18. avatar
    [31] cristy.crow [*]

    Athenais — #30 Tohle já většinou moc nevnímám. Mě přepadne obrovský žal a stesk. Jistěže i pro to, že ten druhý už nemůže "být" ale většinou je to právě ten sobecký pocit. Že je mi z toho bolavo.  

    Pokud je někdo blízký velmi nemocný a trpí, často se setkávám s názorem, ať umře co nejdřív, aby ho to nebolelo. Udržování v "umělém" žití mi přijde ještě sobečtější. Ale co mi víme, jak a co vnímá člověk, který ví o světě jen na půl, na děti si nevzpomíná a jen ho všechno bolí.

    Ať je to jak je to, co si kupříkladu myslím o umírání rodičů? No... pokud je to v silách a možnostech rodiny, rodiče by nikdy neměli umírat sami.

    A už končím  .. radši bychom měli oslavovat život jako v článku že.. Sml24

    1. na komentář reaguje Athenais — #32
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:50:05

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Athenais [*]

    cristy.crow — #21 No trošku sobci možná jsme, protože víme, že nám bude smutno. Ale na druhou stranu taky víme, že tomu kdo umře se tam nejspíš nechce, a že ho to asi bude taky bolet, proto nechceme aby umřel. A to už tak sobecké není.

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #31
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:39:30
  2. avatar
    [29] cristy.crow [*]

    Nestyda — #26 ajó, já si neuvědomila, že to bylo vymyšleno v dětství. Tak to je pak v pořádku, to nás napadají óbr hovadiny.Sml57

    superkarma: 0 21.05.2009, 11:35:14
  3. avatar
    [28] cristy.crow [*]

    Zázvorka — #24 No jistěže napadlo. To se taky může stát, to nikdo neví. A ty rady do užívání ... za to díky, ale já je nepotřebuju. Já nad smrtí uvažuju stejně reálně jako nad životem. Nepovažuju sebevraždu za východisko nebo řešení. Takže klid. Sml24

    superkarma: 0 21.05.2009, 11:33:28
  4. [27] Nestyda [*]

    cristy.crow — #25 ano :)... už mlčím... budeme si umírat každý zvlášť :D

    superkarma: 0 21.05.2009, 11:32:19
  5. [26] Nestyda [*]

    cristy.crow — #23 Ale já to vím, tohle všechno si uvědomuju, ale když si to dětskej mozeček zpracovává, napadají ho i takové varianty.. Myslela jsem, že by to tak bylo jako nastavený :).. daný... ne, že bychom se zabíjeli.. :D

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #29
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:31:46
  6. avatar
    [25] cristy.crow [*]

    A představa, že kupříkladu vymře mladá rodina s dětmi  ve chvíli, kdy z matčiny strany zemře babička... to je dost brutální. Babička je taky rodina že ano.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #27
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:30:56
  7. avatar
    [24] Zázvorka [*]

    cristy.crow — #21 A napadlo tě, že žádný potom třeba není? Že prostě umřeš a už nic???? Já být tebou, tak koukám si to tady užít a dlouho, co kdyby už nic po smrti nebylo! A kdyby náhodou bylo, tak si to můžeš užít 2x (za života i potom). Pouvažuj!

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #28
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:29:12
  8. avatar
    [23] cristy.crow [*]

    Nestyda — #22 To je hloupost. Rodina jako celek většinou nefunguje izolovaně. Takže by se zase našlo pár duší, kterým by se stýskalo. A hlavně je tohle echt sobecký postoj. Když nechceš být smutnej, zemři se mnou. Ty nemáš právo rozhodovat o životech jiných. Pokud o tom pochopitelně nerozhoduješ se zbraní v ruce. Sml24

    1. na komentář reaguje Nestyda — #26
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:28:01
  9. [22] Nestyda [*]

    cristy.crow — #21 Tak proč to není zařízené tak, jak jsem to jako malá vymyslela? Umře celá rodina najednou a nikomu se nestýská! :)

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #23
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:24:16
  10. avatar
    [21] cristy.crow [*]

    Nestyda — #19 Nevím, jestli se těším. Docela mě zajímá, jestli bude nějaké vnímatelné potom. Nebo nastane noc, nebo tunel, nebo peklo, nebo několik předpeklí.Sml24

    Sobec... my jsme křesťanskou historií tak ovlivněni, že nás smrt děsí. A díky tomu lpíme na životě natolik, že smrt jsme přesunuli někam, kam se nesmí. Co není, o čem nechceme vědět. Takže si pochopitelně děláme nárok i na existenci, dlouhodobou, těch, co máme rádi. Chceme, aby tu byli, protože se nám jinak bude stýskat. Nám bude smutno. Bude nás to bolet. Takže ano, jsme sobci.Sml57  

    1. na komentář reaguje Nestyda — #22
    2. na komentář reaguje Zázvorka — #24
    3. na komentář reaguje Athenais — #30
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:22:08
  11. [20] qvak [*]

    Hezký článek. Když vám zničehonic umře někdo blízký, někdo, koho máte rádi, přijde vám hrozný, jak se to všechno hned. Jako by se nechumelilo. Sml13

    superkarma: 0 21.05.2009, 11:21:07
  12. [19] Nestyda [*]

    cristy.crow — #17 To je ale zvláštní. Já se na vlastní dokonce těším, tuším lehkost... snad iluze... ale jak píšeš, to umírání v blízkém okolí dost špatně nesu a to nemohu prostě připustit. Jsem sobec?

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #21
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:15:56
  13. [18] Sally [*]

    Púravdu moc pěkný článek Sml67, přesně jak píše roků je to spoustu ,ale dnů strašne málo.Tak si je jsu užívat  a ještě jednou díkySml16

    superkarma: 0 21.05.2009, 11:14:10
  14. avatar
    [17] cristy.crow [*]

    Hezký článek.

    Každý svou smrt nevnímá jako tutovku. Jako jedinou jistotu v životě. Už jenom to, že lidi o smrti neradi mluví, protože by se mohli "nakazit". Stejně je komický ten lidský úprk před smrtí a definitivností.

    Mně moje smrt hrůzu nenahání. Jenom se mi ještě nechce jít. Ale pokud se tak stane... a brzy, nenadělám nic. Hlavně ať je to rychle.

    Co mě děsí víc je smrt těch nejbližších. S tím se zatím dost peru.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #19
    superkarma: 0 21.05.2009, 11:10:34
  15. avatar
    [16] cristy.crow [*]

    Nestyda — #15 udělal to, co považuje za dobré a neodkládal to, co jakoby počká. Asi Sml24

    superkarma: 0 21.05.2009, 11:06:07
  16. [15] Nestyda [*]

    Sml67 Sml67 Sml67

    nádherný článek, děsivé číslo, a člověk najednou ustrnul a neví, co si počít... co dřív, aby vše stihnul... ale co stihnul... netuší...

    1. na komentář reaguje cristy.crow — #16
    superkarma: 0 21.05.2009, 10:53:49
  17. avatar
    [14] fialinka [*]

    To je fakt pěkný článek, dlouho jsem takový nečetla, že by byl fakt pro ž-in...

    superkarma: 0 21.05.2009, 10:53:02
  18. avatar
    [13] Deja [*]

    Ano podobně se zajímají snad všechny malé děti.... můj tehdy malý syn mi k otázce hned přidal úkol: "Mami, až budeš na umřetí, tak si nezapomeň sundat náušnice a prstýnky". Mladší syn se zase chodil dědy ptát, kdy už konečně umře a on bude mít po něm ten dalekohled, který mu slíbil..... chyba, že děda podmínil vlastnictví dalekohledu svou smrtí..... Jinak kluk už je dospělý a ještě se nedočkal... dědovi je 90 let

    superkarma: 0 21.05.2009, 10:01:46
  19. avatar
    [12] Emília [*]

    Život je moc krátkej na to, aby si jej člověk zkracoval rozčilováním, řešením neřešitelného a podobnejma nesmyslema, nakonec stejně všechno dopadne tak, jak to dopadnout má, neb je to zřejmě daný! Sml22Sml80

    superkarma: 0 21.05.2009, 09:58:56
  20. avatar
    [11] Odemětobě [*]

    Hmmm,mně zbývá jen něco přes 12 tisíc.A to si říkám,že žít jsem začala po čtyřicítce. Další důvod k tomu,prožít každá den naplno a moct si večer v posteli si říct:to byl dneska bezva den.

    superkarma: 0 21.05.2009, 09:55:29
  21. avatar
    [10] Athenais [*]

    ToraToraTora — #9 To je hezké Sml16

    superkarma: 0 21.05.2009, 09:51:49
  22. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    Děti kladou zvláštní otázky a někdy Vám to změní celý den. Dneska  se mě tříletý syn zeptal:" a mami, proč seš krásná?"

    1. na komentář reaguje Athenais — #10
    superkarma: 0 21.05.2009, 09:48:55
  23. avatar
    [8] Žábina [*]

    a když budu počítat dědičnost, dám si počet let co se dožili rodiče, tak mi vychází hodně nízké číslo

    10 585 dní Sml14

    superkarma: 0 21.05.2009, 09:45:18
  24. avatar
    [7] Žábina [*]

    krásný článek Sml67

    já si pomíjivost života uvědomila před 5 lety kdy mi umřel tatínek a za dva roky po něm maminka...oběma nebylo ještě 70 let

    mně je 41 let, neprožívám teď zrovna radostné období a říkám si, že než se trápit něčím co nejde změnit, budu se muset víc snažit dívat se dopředu....a užívat života, dokud ho člověk má

    superkarma: 0 21.05.2009, 09:43:54
  25. avatar
    [6] 2kleo [*]

    Je to fakt zvláštní, dívat se na život z pohledu dnů, ale pravdou je, že si člověk hned uvědomí, jak je život krátký! Opravdu moc pěkný článek! Sml59

    superkarma: 0 21.05.2009, 09:37:06
  26. avatar
    [5] Athenais [*]

    Hezký článek, že by se na ženě začalo blýskat na lepší časy?

    To číslo mě taky zarazilo, jen šestnáct tisíc dnů. Já mám před sebou o malý kousek víc (doufám, podle statistiky), ale zní to divně.

    superkarma: 0 21.05.2009, 08:25:54
  27. [4] Jasmína [*]

    Taky mě moje 4letá dcera zkonstatovala, že už jsem dost stará a že brzo umřu. Ale že se nemusím bát a že ona bude smutná, až tady nebudu... to jsou věci, co je napadnou Sml16

    superkarma: 0 21.05.2009, 08:13:56
  28. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Raději nepřemýšlím, už jsem si jednou sáhla na dno, žiji ze 2%, jak sdělila p. primářka na ARU manželovi /17 dní v kómatu/, ale o to víc si života vážím Sml67

    superkarma: 0 21.05.2009, 08:06:18
  29. avatar
    [2] dajdada [*]

    Já s Bohem nekupčím

    superkarma: 0 21.05.2009, 07:32:33
  30. avatar
    [1] ifulinkaa [*]

    velmi poutavý článek,téma,co se týká všech...

    nechce se mi počítat dny,ale jsem asi ve 1/4 svého pobývání na Zemi,snažím se užívat si ho pro sebe,jak jen to je možné,ale přitom něco předávat i jiným,což se mi dle mého daří,jen to mohou posoudit ostatní.

    snad se nám bude všem dařit život prožít,ne pronudit Sml14

    superkarma: 0 21.05.2009, 06:50:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme