Vztahy

Mami, ty jsi děsná...

 

Matka a dcera... Ne vždycky jsou vztahy mezi nimi harmonické, jak by se od dvou bytostí, které by si měly být nejbližší, očekávalo.

Každá  normální matka by chtěla být nejlepší kamarádkou své dcery, jenže zřídka se tohle přání mění v pravý opak.

 

Instinktivní přání matky předat dceři své názory, záliby, životní stanoviska a vkus vyvolávají často reakce úplně opačné. Holčička, která až donedávna vzhlížela ke své matce pomalu jako k obrázku božímu, náhle otočí o 180 stupňů a stává se z ní soupeřka. Hubatá, neposlušná, věčně se hádající oponentka. Chová se k matce docela jinak než k otci. (Vztah otec-dcera by vydal na další povídání).

 

Zdravá rivalita (třeba boj o šminky a oblečení) jsou  v době dospívání docela normální a není potřeba si z toho dělat těžkou hlavu. Dcera si hledá své místo v životě, učí se zvládnout svou ženskou roli..

V boji matka-dcera je ale velmi důležitá úloha otce. Měl by v ženském souboji stát na straně své ženy. Dost často to totiž  bývá naopak, což může docela vážně narušit vztah mezi matkou a dcerou. Matka má na jednu stranu obavy o dceru a na stranu druhou je na ni rozzlobená, cítí se proti přesile „muž-dcera“ oslabená.

 

Tak tohle znám z vlastní zkušenosti, když jsem se v době svých "nácti"  začala na svou maminku dívat kritickým okem, (někdy až příliš, promiň, mami). Naopak jsem si v té době  velice dobře  rozuměla  s tatínkem, který mi  v  ženských sporech  téměř vždy stranil. Dnes a denně jsme pak oba slýchali výčitky typu: „Jsi stejná jako on, nemáš mě ráda, zůstala jsem sama, to mám za všechno, co jsem pro vás udělala.

 

Maminka měla sice pravdu, ale pozor, v očích obviněných si pozornost stejně nevyprosila, naopak, připadalo mi to trapné a směšné. Já sama se dnes ocitám v podobné roli, a tak si  dávám dobrý pozor, abych takhle nežadonila. (Jsem na tom o něco lépe než moje matka, mám ještě dva syny).

 

Neprospívá ovšem ani příliš těsný vztah k dceři.
Vzpomínáte si třeba na Jindřišku v Pelíšcích, jak si povídá v posteli s maminkou? Člověk jim až tak trochu záviděl ... bylo mu líto, že si to jeho hádě s ním takhle nešpitá.  Jenže psychologové soudí, že je-li vztah příliš těsný, nenaučí se dcera dostatečně dobře zvládat konflikty, nedokáže se od matky oddělit a  zůstává na ní závislá po celý život, což potom může negativně ovlivnit její partnerské vztahy.

 

Ještě jeden příklad ze života.
Měla jsem ve třídě studentku, která žila jen se svou matkou. Maminka byla velmi mladá, od dcery ji dělilo pouhých 18 let. Když jste je spolu potkali, vypadaly spíše jako dvě sestry než matka s dcerou. Ale i jejich vztah byl takový. Matka si po rozvodu s otcem řešila především své osobní vztahy a dceři dávala naprostou volnost. Neomezovala ji vůbec v ničem, a když Jana začala chodit za školu, bez problémů jí podepisovala úplně všechny omluvenky. Domluvy nezabíraly, někdy mi připadalo, že vychovávat by potřebovala především maminka. Jana se dostala do party, kde měly hlavní slovo drogy, a těsně před maturitou jako by se po ní slehla země. Nedávno mi její spolužačky řekly, že se léčí a pokud vydrží, snad si přijde i tu maturitu dodělat.

 

Při hledání podkladů pro tohle povídání, jsem objevila (na ruském webu) rady amerických psychologů. Jsou určené matkám dospívajících dcer. Tady jsou některé z nich.

 

Měj ráda svou dceru, i když  se ti ani trochu nepodobá.

Jednej s ní čestně, ale diplomaticky.

Nekritizuj a neodsuzuj její chování. Pokud se ti na jejích způsobech něco nezamlouvá, dá se to přece sdělit i jinak.

Zbytečně se nevyptávej a nevyšetřuj. I ona má právo na své soukromí.

Nesděluj nikomu tajemství, která ti svěří.

Nezapomínej, že tvá dcera je samostatný člověk, ne tvůj majetek, na nějž si osobuješ vlastnická práva.

 

Nevím, možná vám některé ty rady připadají trochu dvojsečné, ale určitě stojí za to se nad nimi zamyslet.

Každopádně si myslím, že by si každá matka měla v dospívání své dcery vzpomenout dobře na svá telecí léta.

 

Co vy na to?

             
   
01.10.2003 - Láska a vztahy - autor: Mirka Kožušková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [126] Simba [*]

    vlasta: To je strašně smutný, až z toho jde mráz po zádech ... pro vás.

    superkarma: 0 28.11.2003, 09:19:23
  2. avatar
    [124] Dášule [*]

    Mám 26 letou dceru a myslím si, že si dost rozumíme. Nevím, jestli si tomyslí i ona. Fakt je ten, že asi v 19 mi řekla, že jsem byla velmi tolerantní matka a že ona to asi nedokáže, ale doufá, že pokud bude mít dítě praštěnou matku, bude mít normální babičku. Uplynulo asi 7 let, žije s přítelem, doufám, že si to myslí dál. Když se setkáme, zdrbneme svoje mužský, pokecáme. Kdysi jsem četla v jedné knize, že úkolem matky v životě dcery je stát při ní a nechat ji jít. To první je matce dáno a to druhé je to nejtěžší, co se v životě musí naučit.

    superkarma: 0 13.10.2003, 11:14:04
  3. avatar
    [123] Kocicka [*]

    Já dostávala doma pořád nařezáno a vynadáno za to jak se chovám k mámě, že ji málem nevykám a co víc dovoluji si tykat. A tak jsem se postavila. BUd chces se mnou kamarádit a já ti můžu říci všechno co mě trápi a co dělám a nebo si pro mě cizí člověk a budu ti klidně vykat

    superkarma: 0 04.10.2003, 22:35:52
  4. avatar
    [122] Kocicka [*]

    Já dostávala doma pořád nařezáno a vynadáno za to jak se chovám k mámě, že ji málem nevykám a co víc dovoluji si tykat. A tak jsem se postavila. BUd chces se mnou kamarádit a já ti můžu říci všechno co mě trápi a co dělám a nebo si pro mě cizí člověk a budu ti klidně vykat

    superkarma: 0 04.10.2003, 22:32:59
  5. [121] tventula [*]

    Moje dcera má 15 a myslí si,že pánem domácnosti.Pěkně to s ní tříská. Teď je otázkou,která z nás skončí na psychiatrii dřív. Moc mě to mrzí.Já jenom doufám,že z toho vyroste.

    superkarma: 0 04.10.2003, 15:29:03
  6. avatar
    [120] Gumídek [*]

    Naší je 14 let,to co zažíváme poslední 2 roky se dá přirovnat k hororu.Sprostě nadává,se vším je nespokojená,jenom říká -to je můj život atd.Se synem jsme žádné problémy neměli.

    superkarma: 0 04.10.2003, 08:56:01
  7. avatar
    [111] Gabi [*]

    Jaberunka: v tajné svatbě tvé dcery nevidím žádný problém, prostě to tak chtěla - byla to její svatba a nikde není psáno, že svatební obřad musí být s hostinou o min. 100 lidech, aby všicjni příbuzní věděli ... Neber to jako nějakou křivdu ...

    superkarma: 0 02.10.2003, 08:12:30
  8. [109] Marie Hrazdilova [*]

    Zatím se mě to moc netýká. Dceři jsou teprve 2 roky, ale určitě to nebude lehké.
    Jednu věc nemůžu zapomenout mojí mamce, četla mi dopisy. Sice je neotvírala, ale pokud je našla otevřené, tak si je četla. To určitě dělat nebudu. To už vím teď.

    superkarma: 0 01.10.2003, 23:57:32
  9. avatar
    [105] man-mimo [*]

    Sama: ale, jak jsem se dočetl, otcové by měli být v pohodě. Dokonce si i mohou vybrat, s kým budou v přesile

    superkarma: 0 01.10.2003, 22:46:50
  10. avatar
    [102] Sama [*]

    man-mimo: a bacha - přichází z minuty na minutu

    superkarma: 0 01.10.2003, 20:40:52
  11. avatar
    [101] blesksoft [*]

    Taky mám pubertální dceru a celkem spolu vycházíme, protože já si vždycky vzpomenu co jsem v jejich letech vyváděla a toleruju jí.

    superkarma: 0 01.10.2003, 20:33:37
  12. avatar
    [99] Sanofi [*]

    Mě moje máma držela hodně zkrátka a pořád mi něco nařizovala a přikazovala. Ale nevyčítám jí to,byla hodně nemocná,tak se zaměřila na mě. Já se ale snažím dceru vychovávat jinak. Být k ní více otevřená, tolerantní, snad i kamarádská.

    superkarma: 0 01.10.2003, 19:47:29
  13. avatar
    [98] Léthé [*]

    Tak já se svou dcerou,ostatně ani se synem, neměla nikdy větší problémy.Ve druhé třídě zákl.školy vypůjčený můj zlatý prsten,který zabavila všímavá učitelka,na střední třikrát za školou ...jinak vůbec NIC .Žádná rivalita,žádné půjčování mých věcí,nebo šminků.Dcera se v šestnácti oblékala tak konzervativně,že bych si věci které ona chtěla po mě koupit,bych si já nekoupila ani dnes a to je mi již DOST.Šminky? Ona se malovat nemusela,byla krásná i bez jediného doteku líčidla.Volnosti měla taky dost,u nás vládla liberální výchova a nikdy nic nezneužívala.A kdy nastal mezi námi první konflikt? Jestli se tomu konflikt dá říkat? Až dnes milé dámy.Dnes kdy je dceři 26 let a je čtyři roky vdaná a druhým rokem na mateřské a já nefunguji jako babička na první písknutí,ale pouze na předem domluvený termín.Má dcera nemíní pochopit že mám svůj život a nedávno jsem zjistila že mi závidí volnost kterou v této době mám a dokonce když mi před několika dny zase zavolala na poslední chvíli, jestli by se u mě nemohla zastavit a já jí odpověděla že jsem již na cestě ke kamarádce,že mi měla dát vědět dřív,tak sekla telefonem a zavolala svému otci,jestli je to normální ,aby máma pořád někde lítala,a že by se již měl začít zajímat o to,kam pořád chodím a že mu to říká proto,že to s nim myslí dobře .Tak co vy na to? Nestarám se jak žije a co dělá,pomáhám jí jak můžu když potřebují pomoct,nepořádek který doma má již překračuji,snažila jsem se jí jeden čas s úklidem pomáhat když byla vnučka malá,ale vzdala jsem to .Má dcera je jiná než já...někdy si říkám díky bohu....nechci po ní aby dělala věci podle mě,spíš naopak,jenže někdy ani dcery neumí pochopit že nemají právo si matku absolutně přivlastňovat a tu poučku by si měli připnout z magnety na ledničku a podle toho se chovat i ke svým matkám.

    superkarma: 0 01.10.2003, 19:03:43
  14. avatar
    [90] man-mimo [*]

    Sama: a sakra Tak to už se můžu brzo dočkat

    superkarma: 0 01.10.2003, 15:21:06
  15. avatar
    [88] janinkab [*]

    Docela často se pohádáme i když jedem jen na tu návštěvu. Se ségrou i s bráchou máme docela pěkný vztah a teď BRÁNÍME společnýma silama sebe i tátu před máminejma výlevama zlosti. Nějaký čas jsme si dokonce mysleli, že je máma nemocná/ vypadalo to na záchvaty schizofrenie/. Někdy je jak andílek a může se sní normálně mluvit o všem, ale jindy/ a to je většinou/...

    superkarma: 0 01.10.2003, 15:07:18
  16. avatar
    [85] janinkab [*]

    Obdivuju všechny dobré vztahy s matkou.Moje máma je rozený vůdce, který nesnese žádný protest. Rozváděla se, když mi byl rok,a znovu se vdávala, když mi bylo 6. Bydleli jsme s dědou a babičkou. Oba jsou už dnes . Dodneška mám podivný vztah k mužům- nemají u mne autoritu/ tu měl jen děda/. Nový táta/ toho vlastního jsem skoro neznala/ nikdy nevěděl, jak se ke mě má chovat. Já to taky nevěděla, vycházíme spolu až od doby, kdy jsem si domu přivedla první vážnou známost.Už vztah mámy s babičkou byl na nože a mě braly jako to, o co se hádají. Pubertu jsem probrečela. Kdyby babí tenkrát neumřela, tak bych dneska bydlela pod mostem. Máma mě pak vzala na milost, ale dobré to nebylo nikdy. Teprve, když i moji sourozenci odrostli/ mám ségru a bráchu/, jsme na ni byli 3- a tudíž v přesile. Konečně jsme ji dokázali přehlasovat/ spíš překřičet/, a doma zavládl relativní klid. Teď už s nimi 2 roky nebydlím, ale když jedeme s na návštěvu, většinou to pořád stojí za to.

    superkarma: 0 01.10.2003, 14:34:38
  17. [82] helip [*]

    Já osobně také navidím nic špatného na kamarádském vztahu mezi matkou a dcerou. Ale jak se říká, všeho s mírou. S těmi omluvenkami bych jí já osobně vyhodila, protože se pak nenaučí odpovědnosti a tomu, že někam prostě musí. Z práce jí maminka nebude moci omlouvat.

    superkarma: 0 01.10.2003, 14:07:13
  18. avatar
    [78] Simba [*]

    Já nevím, ale mi špitání matky s dcerouv pelíšku taky nepřipadá na závadu. Naopak jsem nadšená z toho, že mne bere i jako kamarádku. Hodně mne před pár dny potěšila při našem "holčičím" výletu autem větou :"Mami, když jedeme spolu, tak si vždy vzpomenu na ty filmy, jak jezdí v Americe spolu puberťačky v cadilacu na výlet..."

    superkarma: 0 01.10.2003, 13:33:37
  19. avatar
    [76] stasa [*]

    Díky za to, že mimo synů mám i dcerku. Statečnou holku, která dokázala už ve školních letech skoro denně za mnou běhat do nemocnice na návštěvu, uvařit chlapům doma podle kuchařky nebo za pomoci "vitanavařízavás", prostě do všech domácích prácí se pustila, jen ve škole zkrs únavu v té době trochu polevila. Hozena nepřízní osudu do tvrdé reality už v dětských letech, zvládla mnohé a nezapomněla potěšit moje srdce. Manžel a synové, ačkoliv určitě jim nejsem lhostejná, jeli stále ve svých kolejích.Dnes je dcera dospělá, doposud bydlí u mne, občas spí mimo , co mi řekne to vyslechnu, maximálně jednou řeknu svůj názor. Pubertu žádnou šílenou neměla, je stále ohleduplná, láskyplná i když mi ze života mizí.

    superkarma: 0 01.10.2003, 13:22:45
  20. avatar
    [75] Sama [*]

    man-mimo: 11

    superkarma: 0 01.10.2003, 13:12:15
  21. avatar
    [72] Adi [*]

    Se svojí maminkou si moc dobře rozumím, ale když bych si měla představit, že by jsme spolu měly žít v jednom bytě...Každá máme svojí domáctnost, každá si děláme věci podle svého a dohromady by to nešlo. Občas mám pocit, že maminka chce, abych v některých věcech byla stejná jako ona...a to nejsem!!!

    superkarma: 0 01.10.2003, 13:02:38
  22. avatar
    [70] femme [*]

    já mám dcery dokonce tři, u žádné z nich se nikdy puberta příliš nerozvinula a vycházím s nima od malička přímo suprově

    superkarma: 0 01.10.2003, 12:40:37
  23. avatar
    [66] šája [*]

    catty: Mně na ně chodí máma teď

    superkarma: 0 01.10.2003, 11:59:57
  24. avatar
    [65] Eva_CZ [*]

    catty: kolikrat jsi navstivila Ameriku?

    superkarma: 0 01.10.2003, 11:55:20
  25. avatar
    [59] Suzanne [*]

    catty: Já byla měsíc v americké rodině 3x. Ani jednou jsem nebyla znechucená. V jedné měli 3 děti, ve druhé 5 a ve třetí 2. Velké děti studovaly, malé děti byly úplně normální. Takhle nás tam bylo 20 v různých místech (v rámci návštěvy amatérského souboru), kromě jednoho kluka, kterého si malé holčičky z rodiny příliš oblíbily a chodily za ním s neustálým "stlejdo, pojď si hlát", jsme měli úplně normální zkušenosti. Jen s tím rozdílem, že ty děti byly sebevědomější co se týče školy. Tak nevím, catty...

    superkarma: 0 01.10.2003, 11:22:16
  26. avatar
    [58] Acinka [*]

    No to asi, většina dětí v pubertě si s rodiči nerozumí. My sme se s mami v tomhle mém období rafali furt, divim se, že to tatí vydržel poslouchat , naštěstí to přešlo, vše se urovnalo a je to v pohodě. Myslím si, že pro rodiče je období puberty snad nejhorší část života . Jinak spodní prádlo sem mami nebrala, ale šminky jsem zkoušela

    superkarma: 0 01.10.2003, 11:19:41
  27. avatar
    [56] Pentlička [*]

    Doporučuju přečíst si v knize od Betty MacDonaldové "Co život dal a vzal" pasáž o pubertě jejích dcer. Už ten název: Posílám Vám Imogenu, vraťte mi ji, až jí bude třicet - ! Je to super a ač napsaný někdy v padesátých letech, stále platný! A je tam i něco málo o klučičí pubertě.

    superkarma: 0 01.10.2003, 11:15:04

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [55] Eva_CZ [*]

    PostMortem: ale to je to, o cem mluvim!

    superkarma: 0 01.10.2003, 11:08:02
  2. avatar
    [52] Ťapina [*]

    man-mimo: Copak, chceš vědět, kdy přibližně se ti začnou strácet šminky?

    superkarma: 0 01.10.2003, 10:35:03
  3. avatar
    [50] Jupíí [*]

    Já tedy když slyším " američtí psychologové" tak mě to v nadšení neuvádí. Je to hrozně nekonkrétní, kteží psychologové, určitě jiní AP mají opačné názory. A když se dívám na americký film( mám tě ráda mami, já tebe taky brouku). A vůbec to co ke mě zpostředkovaně dospělo o americké výchově, volné a nekonfliktní se mi vůbec nelíbí. Myslím, že láska se má projevovat spíš činy než prázdnými slovy. A zalízt si s dcerou do pelíšku a popovídat si neznám nic lepšího.

    superkarma: 0 01.10.2003, 10:28:24
  4. avatar
    [45] medved [*]

    neni mi jasny, proc pisatelku tak poburuje scena z Pelisku v pelisku ...ja s mamkou takovy vztahy dycky mela a mam a nemyslim, ze bych byla nejaky citovy mrzacek, ktery se neumi od maminky odpoutat a ma mizerny partnersky zivot
    myslim, ze davat diteti lasku je a neni to naskodu ani kdyz je to ani kdyz je to pubos na zabiti

    superkarma: 0 01.10.2003, 09:53:45
  5. [44] teruna [*]

    já mám podobné zkušenosti s dcerou, má hrozný vliv na tátu a ten je z ní celý pryč, nejradši by jí všechno povolil, všechno koupi. Musím ho krotit. Jinak vztah s dcerou mám zatím dobrý.

    superkarma: 0 01.10.2003, 09:43:12
  6. avatar
    [42] mamina [*]

    Aja: Asi tak nápodobně

    superkarma: 0 01.10.2003, 09:36:50
  7. avatar
    [38] Aja [*]

    Mám v živé paměti, jak to se mnou vedla moje matka...dodneška z toho mám trauma, a ve vztahu ke své dceři, dělám vždycky pravý opak, než by udělala ona...

    superkarma: 0 01.10.2003, 09:20:37
  8. avatar
    [36] ValinaK [*]

    tak si trošku přihřeju polívčičku - na toto téma jsem (vzhledem k bohatým zkušenostem:-(()před nedávnem založila auditko. Přijďte ke mně podebatit

    superkarma: 0 01.10.2003, 09:07:23
  9. avatar
    [35] sarobrouk [*]

    My jsme s mámou nikdy nebyly kamarádky. Když jsem se narodila, tak jí bylo 22 let a byla stará-mladá. Prostě se z ní okamžitě stalá zasloužilá matka a jediné co ji zajímalo bylo vychovávat vychovávat a vychovávat mě. Když mi bylo 8 narodila se ségra a ať si psychologové říkají co chtějí o konkurenci jedináčka s novým dítětem, já jsem byla šťastná jak blecha, protože její zájem se soustředil na miminko a mě dala konečně trochu volnosti k dýchání tím, že mě přestala sledovat ostřížím zrakem. Pak ale když mi bylo nějakých 15, tak mě zas začala sekýrovat, nikam jsem nesměla, furt doma, občas do kina, ale to byl výslech před tím i po tom, v 17 disko a do půlnoci dom. Furt mlela o 16ti letých těhulkách a proto jsem nikam nesměla, abych se náhodou nespustila, asi jí nějaký sexuální hormon lezl na mozek. Já jsem přitom byla taková slušná holka - nepila, nekouřila, poslouchala jak hodinky, žádná parta grázlíků, jen slušní spolužáci a spolužačky z vedlejší ulice.
    No a teď se karta obrátila - dřív jsem já škemrala, ať někam můžu jít a ona mě ničila život kvůli otěhotnění. A teď je mi 30 a ona škemrá, ať jsem těhotná.

    superkarma: 0 01.10.2003, 09:06:56
  10. avatar
    [31] Wiki [*]

    My jsme zadne valky doma nemeli, kdyz jsem byla v puberte (aspon teda myslim ) zacala jsem se licit az na vysce, takze se mamka o sve sminky bat nemusela a i kdybych se licila uz drive, byla jsem vychovana k tomu, ze kdyz chci neco pujcit, tak se hezky zeptam - to se nedela nekomu neco sebrat a kdyz byl u mne nejaky nabeh byt drza, bylo zle - jedina na koho jsem byla obcas byla hubata byla babicka, ale tam se ani nebylo cemu divit, ta je celkem dost konfliktni clovek, takze kdyz k necemu mezi mnou a babi doslo a mamka to se mnou resila, tak mi rekla, ze babicku mam brat s rezervou, ale ze bych se ji mela omluvit...jen v jednom pripade jsem dostala od nasich par facek - to jsem byla u babicky a ji zas chytla nejaka spatna nalada a po jakesi moji nevinne (podle mne :))) narazce na mne zacala jecet, at vypadnu z jejiho bytu, nacez jsem ji odpovedela, ze "mne to nesere" a sla jsem...no, babicka rekla nasim, ze jsem ji rekla "ty mne neser" a to byl pak doma hukot dobre mi tak, prestoze to zpusobila babi, nemela jsem reagovat sproste ale jinak si myslim, ze jsem mela celkem klidnou pubertu a pritel taky, takze doufam, ze az jednou budeme mit deti, tak to s nimi taky triskat nebude

    superkarma: 0 01.10.2003, 08:44:50
  11. avatar
    [30] Petra K [*]

    Já s mamkou válčím do dneška. Je to už trochu lepší, ale jednou za čas prostě dojde k nepříjemné výměně názorů. Doma se vždy vše dělalo podle mamky. Praktikuje to i na mou rodinu a prostě to nejde. Často se cítí dotčena, že jí neříkám, kam jedem, co budem dělat a nebereme jí sebou.

    superkarma: 0 01.10.2003, 08:44:13
  12. [28] helip [*]

    Já se snažím být dceři hlavně kamarádkou a chápající matkou, které se může se vším svěřit. Mě osobně to v době dospívání chybělo, mamka na mě neměla čas a já se neměla komu svěřovat.
    Snažím se z tohoto poučit a nedělat stejné chyby, které dělala moje máma.

    superkarma: 0 01.10.2003, 08:36:03
  13. avatar
    [26] pajda [*]

    U nás to bylo jiné - máma mě nechtěla a to, že mě nenávidí, mi dávala znát odmalička, natož pak v pubertě...kdyby se mě táta nezastával, tak bych dávno utekla z domu - vydržet se tam nedalo. Nemyslím si, že by se otec musel nutně přidávat na stranu matky - spíš bych řekla, že matky často žárlí na to, že jim doma roste "konkurence".

    superkarma: 0 01.10.2003, 08:20:14
  14. avatar
    [21] Gabi [*]

    Mě máma neštvala ani tak v pubertě, ale čím jsem starší, tím víc vidím její chyby. Uvidíme, co bude říkat moje dcera ...

    superkarma: 0 01.10.2003, 07:47:26
  15. avatar
    [19] marcellina* [*]

    Ja uz mam s mamkou myslim dobrej vztah. Ona se mi do niceho neplete, na nic se nepta (nekdy by mohla ) a myslim, se mame rady

    superkarma: 0 01.10.2003, 07:38:52
  16. avatar
    [18] bobíček [*]

    Mám dceru, již hodně dospělou, naštěstí jsme velké kamarádky a nikdy jsme problémy neměly.

    superkarma: 0 01.10.2003, 07:29:22
  17. [16] aloiska [*]

    Taky jsem měla své úlety, někdy si říkám, že to naši vydrželi. Zatím děti nemám a zatím ani nechci.

    superkarma: 0 01.10.2003, 07:04:56
  18. [15] zindule [*]

    Holku doma nemám, ale jsem zvědavá co mě čeká s klukama.

    superkarma: 0 01.10.2003, 06:59:11
  19. avatar
    [14] Palita [*]

    Mám kamarádku, která právě prožívá takovéto období se svou 16 letou dcerou.

    superkarma: 0 01.10.2003, 06:52:21
  20. avatar
    [11] kosmokosmo [*]

    šája:

    superkarma: 0 01.10.2003, 06:45:41
  21. avatar
    [10] šája [*]

    Své mámě jsem prováděla hrozné věci. Držela jsem s tátou, byl mi povahově bližší. Ale když jsem nesplnila úkol zadaný mámou, táta neznal bratra, padaly i facky. Ovšem pokud se šly nakupovat hadříky, držely jsme zase s mámou, táta nemusel vědět všechno

    superkarma: 0 01.10.2003, 06:43:12
  22. avatar
    [9] vládík [*]

    Moje maminka umřela, když jsem byla malá. Vždycky jsem záviděla svým kamarádkám, spolužačkám i to dohadování s mámami, protože já bych to brala, všechno, jen kdybych jí měla zase zpátky

    superkarma: 0 01.10.2003, 06:39:51
  23. avatar
    [8] kosmokosmo [*]

    superkarma: 0 01.10.2003, 06:31:03
  24. avatar
    [7] man-mimo [*]

    kosmokosmo: to nevypadá jako nadšený souhlas

    superkarma: 0 01.10.2003, 05:50:16
  25. avatar
    [6] kosmokosmo [*]

    man-mimo:

    superkarma: 0 01.10.2003, 05:42:54
  26. avatar
    [5] man-mimo [*]

    Sama: a kdy tak začíná u dcer puberta? Já jen, jak rychle se mám těšit
    Jinak, je někdy hrozně těžké, občas nemožné, nezastat se dcery. Asi i matky mají nějakou "mateřskou pubertu"

    superkarma: 0 01.10.2003, 05:33:39
  27. avatar
    [4] kosmokosmo [*]

    Ja bych jim dala brat mi sminky........at si potvory koupi svoje, no ne? A stejne pochybuju, ze by nosily to co ja, ja jsem vycmrndla blondyna a ony jsou krasne snede ohnive tmavovlasky po tatinkovi

    superkarma: 0 01.10.2003, 05:31:16
  28. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Ja bych si delala starost, kdyby se mi zacalo ztracet obleceni ( treba spodni pradlo ) a sminky...

    Jenze ja mam dva syny...

    superkarma: 0 01.10.2003, 02:22:54
  29. avatar
    [2] Sama [*]

    Tak já mámdceru na začátku puberty a děs. Někdy nevím, jsetli jsem zralá na psychiatra já nebo ona

    superkarma: 0 01.10.2003, 00:24:05
  30. avatar
    [1] Jarunka [*]

    Nikdy jsem si nedelala starosti, kdyz moje malovani bylo pryc. Ani kdyz jsem zjistila, ze nejlepsi obleceni je pryc. Zacala jsem si delat starosti, kdyz jsem lezela ve vane a hledala jsem sampon, ktery se "prestehoval" k dceram. Kdyz jsem chtela jet na navstevu a auto bylo fuc. To se potom ty body, ktere jsou v clanku napsane,tezko dodrzuji.

    superkarma: 0 01.10.2003, 00:19:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme