Rodina

Mami, tati, kdy zase půjdeme k babičce? Jakou roli hrají prarodiče v životě vnoučat

V posledních desetiletích se lidé stávají prarodiči v pozdějším věku. Senioři mají také aktivní život, věnují se sportu, svým koníčkům, cestování a třeba i studiu. I když je to oproti dobám minulým řada změn, v mnohém je jejich role v životě vnoučat stejně jedinečná a nezastupitelná.

Co tedy prarodiče přinášejí do životů svých vnoučat a čím si získávají jejich lásku? Především svým nadhledem. Tím obvykle disponují měrou vrchovatou. Díky životním zkušenostem mohou totiž vidět trable svých vnoučat zcela jinou „optikou“ a s patřičným odstupem. Bývají proto často trpělivější i laskavější, než zaměstnaní a starostmi o chod domácnosti unavení rodiče. „S mým tatínkem nebylo lehké vyjít. Jako dědeček je však naprosto skvělý,“ potvrzuje Alena (31). Babičky a dědečkové mívají většinou na vnoučata také více času. Nejen na hru, ale i na popovídání. Představují tím pro ně bezpečné zázemí a oporu, zejména ve chvílích, kdy na ně nemají čas vlastní rodiče. Pro děti jsou také zajímaví obrovským množstvím životních zkušeností a zážitků, které jim mohou nejen odvyprávět, ale také předat.

Granny

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Babi, dědo, povídej!

Pamatujete si, jak jste často žadonili o to, aby vám prarodiče vyprávěli příhody ze svého dětství anebo třeba to, jak se s babičkou seznámili? Figurovalo v nich kromě nich samotných také mnoho jiných postav. Tak jste poznávali své předky. Vyprávění rodinné historie v dětech ukotvuje pocit sounáležitosti a příslušnosti k určitému rodu. V době animovaných filmů a všemožných technických vymožeností už se také k dětem nedostává tolik klasických pohádek a knih, kde se lidské hodnoty měří jiným metrem, než nyní. Babičky a dědečkové rádi sáhnou po knihách anebo vyprávění pohádek, které oni sami četli svým dětem anebo je znají od svých rodičů a vnesou tak jejich prostřednictvím do životů svých vnoučat vzory chování, které z dnešního života již téměř vymizely.

Méně výchovných i emocionálních problémů

Není se tedy čemu divit, že podle zkušeností výchovných pracovníků i psychologů se u dětí, které jsou v pravidelném kontaktu se svými prarodiči, vyskytuje daleko méně emocionálních a výchovných problémů. Ve Skandinávii se například úmyslně budují areály, kde jsou propojeny domovy seniorů s mateřskými školkami. V Německu zase zavedly některé školy povinné návštěvy žáků v domovech důchodců. I když se to školákům zpočátku často nelíbí, posléze mnozí ocení to, že někdo má zájem o jejich starosti i radosti, dokáže jim poradit a má pro ně vždy vlídné slovo. Se „svým“ seniorem se tak leckdy schází i mimo vyučování. Podobné projekty byly zrealizovány také v Praze. Na Zbraslavi a ve Vršovicích existují zařízení, kde je spojena školka a denní stacionář pro seniory.

Čtěte také:

   
01.06.2016 - Rodina - autor: Kateřina Košutová

Komentáře:

  1. avatar
    [15] denkas [*]

    Já hlídací babičky neměla,tak sem děti všude tahala,nacpaným autobusem,nazžpět ještě i s nacpanou taškou. No byla sme mladáSml80Ale naši asi jednou za měsíc přijeli k nám a my k nim taky tak nějak a o prázdninách si děti brali. Sml22 Děti k nim moc rády jezdily. A já sem vnoučata brala už od měsíce. Na víkend,i když jich pak bylo už 5,tak sme si je brali tak po 3 nedělích,o vánocích,týden o dovolený.Vždy sme pro ně dojeli,pak je zase domu odvezli. Teď sou už velký,ale máme dvě malý vnučky a pravnučku,5-6 let tak ty si bereme a tu nejmladší i hodně hlídáme.

    superkarma: 0 01.06.2016, 19:58:47
  2. [14] Héňa [*]

    Já si užívám vnučky dvojčata co je pustili před třemi lety z porodnice. Jsem sice už hotová, nemám už tolik energie co dřív, ráda je vracím rodičům, ale na druhou stranu - ten čas s nima by mi nic nenahradilo. A často vidím ty útrpné pohledy - už zase hlídáš, to bych teda já nedělala anebo - vy se máte, to já se vnoučat asi nedočkám. tak si říkám - vydržet a hlavně zdraví, jsou to moje princezny, až půjdou do školky, bude mi divný že mám tolik volnýho časuSml16

    superkarma: 0 01.06.2016, 17:53:13
  3. [13] libuno [*]

    Já jsem též měla nezapomenutelnou babičku, moc často na ni vzpomínám. Teď míváme často i 20 měsíční vnučku. Bydlí sice 100 km daleko, ale ob týden jsou tady. Také si ji užíváme.

    superkarma: 0 01.06.2016, 17:08:32
  4. avatar
    [12] helmar [*]

    Žijeme v RD 3 generace, takže 2 vnučky vídám denně. Je to už takový denní rituál, příjdou ze školy či ze školky, letí k nám - pozdraví, skočí na nás poobjímají a opusinkují. Pochlubí se, co bylo... Hlídáme dle domluvy i potřeby, ale nejsme zneužíváni. Druhá dcera bydlí cca 17 km od nás, má dva kluky a buď jezdíme k nim nebo přijedou za námi. To je pak nejlepší, když je vidíte všechny pohromadě. A klidně zvládáme pohlídat a zablbnout si se všemi čtyřmi.

    Také hodně čteme nebo vyprávím vymyšlené či upravené pohádky a ony si pamatují snad každé slovo, tak mě opravují, že jsem to minule říkala takhle! Fotky a vyprávění o tom, jak jsem byla malá, baví zatím nejstarší vnučku /bude jí 8 let/.

    Všichni jsou moje štěstí a pro ně se každý den ráda probouzím a vítám nové ráno.

    P.S.

    Důležitá je vzájemná komunikace a tolerance mezi rodiči a prarodiči!!

    superkarma: 2 01.06.2016, 16:17:59
  5. avatar
    [11] Ewig [*]

    Tak my mame jen babicky a dedecky, kteri pomuzou jen v pripade krize a jinak nemaji zajem stravit s vnuckami vic casu. Bohuzel, je to pak dost tezke (obzvlast te starsi) vysvetlovat, proc nemuzeme kazdy den k babicce a dedeckovi. Maji svych aktivit dost a na nejake vypraveni rodinne historie, atp. nemaji cas. Treba si jednou vsimnou, ze jim vnucky vyrostly, zatimco oni jezdili po vyletech.

    superkarma: 0 01.06.2016, 15:10:45
  6. avatar
    [10] řeřicha [*]

    Chci vidět vyrůstat svá vnoučata, tak jan je to jen možné tak za nima jezdím, mám dvouletou vnučku a tříměsíční dvojčata.....

    superkarma: 0 01.06.2016, 11:32:13
  7. avatar
    [9] lalica [*]

    I já si užívám babičkovství s prozatím jedinou vnučkou. Hezky spolu vycházíme, beru jí na kratší výlety/ má 3,5 roku/, zpíváme si, povídáme, čtu jí. Nedávno prý mou nepřítomnost oplakala, když jsem byla na víkend mimo...Ráda se nechávám vtáhnout do jejích vypečených her. Když si hrajeme s poníky, dostanu toho nejmenšího Prťavku/bez hřívy i ocasu/ a ona všechny ostatní s barevnými hřívámi. Vždy mi koníčka natlačí se slovy"Babí, Prťavka tě miluje, tak je tvá! A je vyřešeno....

    superkarma: 0 01.06.2016, 10:51:00
  8. [8] Boros [*]

    Mámu mám daleko a tak jsem se snažila chodit s dětmi ke tchyni, aby si užily babičku- chodili jsme jednou týdně a museli jsmě vždycky přijít oba dva- když jsem měla šichtu v sobotu i neděli, tak se k babičce nešlo. Myslela jsme si, jak dělám dobře, že si užívají obě strany. Tchyně nikdy nehlídala, ani když měla dovolenou a já tahala k lékaři vždycky všechny tři s sebou. Když šla babička do penze, tak mi ty návštěvy vyčetla, což mi bylo moc líto. Moje maminka je daleko, ale každé prázdniny se jezdilo k babičce a tam si užívali všichni.

    superkarma: 0 01.06.2016, 10:28:46
  9. avatar
    [7] catcat [*]

    Mám dvouměsíční vnučku a tak jí zatím můžu jen chovat a vozit v kočárku. Zrovna teď na sobotu k nim jedu a tak si popovídáme, malinkou poňufám, uděláme kočárkvý výlet a pojedu domů, abych nebyla otravná tchyněSml30

    superkarma: 0 01.06.2016, 09:55:01
  10. [6] atej [*]

    Já mám 18 měsíční holčičku a manžel je často v práci. Malá je akční a na vesnici není ani dětský hřiště.Takže tak jednou týdně jedeme k mamce a uděláme si všechny společný den. Tchýně má dva kluky a vždycky chtěla holčičku. Takže když jdu na aerobic, celá nadšená si malou vezme na hlídání. Mám štěstí, že mám dvě takové super babičky, které se mi ještě samy nabízejí na hlídání.

    Malé to taky prospívá. Hlídají ji tak od 1 ročku a zatím jsme nezažily separační úzkost ani nic podobného. Babičky má ráda a s každou dělá něco jiného.

    superkarma: 0 01.06.2016, 09:11:01
  11. avatar
    [5] Pentlička [*]

    Babička ještě nejsem a kdoví, jestli kdy budu, ale na svoji babičku vzpomínám denně, i když mi umřela už v mých osmi letech. Maminka tehdy musela v mých 3 měsících do práce - byla krátká mateřská a babička mě prakticky vychovala. Milovala jsem ji nejvíc na světě a když umřela, byl to pro mě strašný šok. V jistém smyslu jsem se z toho nevzpamatovala dodnes a už to bude skoro 50 let.

    superkarma: 0 01.06.2016, 08:29:54
  12. [4] bobani [*]

    s oběma vnučkami jsem v častém a pravidelném kontaktu a snažím se jim dát maximum

    superkarma: 0 01.06.2016, 08:09:46
  13. [3] Andreadornova [*]

    Sml67

    superkarma: 0 01.06.2016, 06:58:37
  14. [2] hapehape [*]

    S první vnučkou jsme byli do jejího věku 3 let v kontaktu denně, protože u nás mladí bydleli, s druhou podstatně méně, protože mají bydlení svoje, ale jezdí oni k nám a my k nim poměrně často. Často výletujeme, děláme jak výletíky krátké, tak i delší s ubytováním mimo domov.Letos máme pár vnoučkovských dní plánovaných v Krkonoších.

    superkarma: 0 01.06.2016, 06:48:33
  15. [1] lidicka [*]

    I když ještě pracuji, mám na svého vnoučka čas, tedy vždy si ho udělám. Vždy = každý den. Když má dcera denní směnu, spí u nás a ráno ho vedu doškolky (mám proto upravenou prac. dobu), když má odpolední, jdu pro něj odpoledne a když je hezké počasí tak minimálně 2 hodiny se touláme po okolí, má rád vlaky, tak chodíme na staré nákladní nádraží. Zkrátka, vždy podle toho kam chce on jít. Samozřejmě nemám doma byt jako ze škatulky, večeře jsou většinou studené, ale za to jeho "babi já tě miluju" mi to stojí....

    superkarma: 4 01.06.2016, 05:53:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme