Vyslechla jsem rozhovor dvou mladých žen, které seděly vedle nás v restauraci. Ne že bych poslouchala záměrně, ale byly natolik hlučné, že se nedaly přeslechnout. Celý jejich hovor se točil kolem peněz a dětí.

money

A tak zatímco jedna si stěžovala na nedostatek peněz, jak je všechno drahé, že nemůže svým dětem koupit ani pořádné boty, ta druhá se rozplývala nad všemi zájmovými kroužky, které jejich dcerka navštěvuje, a nad tím, jakou jí koupila minulý týden luxusní bundičku.

Jak se můžou ty dvě vůbec kamarádit? Každá z tak odlišného prostředí, každá žije jiným životním stylem. Kdyby se tak daly jejich možnosti a zkušenosti spojit a rovnoměrně a spravedlivě rozdělit. Třeba mezi ty jejich děti.

Dítě té bohatší by poznalo, že vše není jen o penězích, že nelze jenom dostávat a brát, a děti té druhé by si třeba zase uvědomily, co dělat, aby se měly lépe než jejich rodiče.

Kasty

Sociální struktura dnešních rodin s dětmi už není zdaleka tak vyrovnaná jako v minulosti, kdy jsme měli téměř všichni stejnou školní brašnu a na svačinu loupáčky.

Dnes se některé děti vozí do školy jenom autem, zatímco jiné šlapou kilometr pěšky. Některé mají boty z vietnamské tržnice, zatímco druhé bez světové značky nevyjdou ze dveří. Rozdíly jsou znatelné v oblečení, v chování, ve vybavení, včetně těch nešťastných mobilů a notebooků.

Tvoří se kasty. Více majetní se nebaví s těmi chudšími. Děti dokážou být pěkně zlé, ale ony se zlé nenarodily, to z nich udělali jejich rodiče, příbuzní, společnost, ve které vyrůstají.

Kája Mařík to být zrovna nemusí

Kam až to necháme zajít? Nikdo nechce, aby z našeho syna vyrostl Kája Mařík, ale trochu těch lidských hodnot bychom dětem vštěpovat měli. Čest a slávu asi těžko, ale skromnost, pokora a poděkování ještě nikomu neublížily.

Nekupujeme si tak trochu naše děti? Nenahrazujeme jim nedostatek našeho času penězi, dárky a dary? A dítě přijímá a přijímá, zpočátku děkuje, pak už to bere jako samozřejmost, později je dokonce naštvané, že nekoupíme nic.

Téma dnešního dne by se dalo nazvat: Dokážeme být soudní?

Ne, rozhodně nehážu všechny děti a rodiče do jednoho pytle, ani ty chudší, ani ty majetnější. Také se nechci pouštět do nějaké hloubkové studie, to přenechám psychologům, přesto jsem se ale rozhodla tento celospolečenský problém v rámci možnosti pootevřít jako téma dne:

  • Kam až jsme ochotni zajít v plnění požadavků našich dětí?
  • Kde je hranice toho, co bychom svým dětem koupili či nekoupili?
  • V čem bychom jim vyhověli, nebo kdy bychom naopak řekli STOP?
  • Dokážeme vůbec říct STOP?

To a mnohé další se doufám dozvím i ve vašich příspěvcích.

Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu: redakce@zena-in.cz

Za nejlepší příspěvek tentokrát odměním maminku i děti.

Děti dostanou dětskou hru Roztoč to na 30 a pro zdraví Marťánky. Maminka dostane kosmetiku Ryor.

darek

Reklama