Když jsem čekala syna (bude mu 5), tak jsem měla absolvovat ultrazvuk. Jelikož jsem nejraději samostatná jednotka, tak jsem sedla na kolo a tu cestu projela tzv. kolmo. (nebylo to moc daleko, slabých 5 km od nás).

Kolo jsem nechala volně postavené a šla se zeptat, zda mě vemou, nebo se musím objednat. Shodou okolností mě uvítal na UZV primář a že mně udělá ultrazvuk hned. Já na něj že klidně, ale jen co si zamknu kolo. On na mě nechápavě hleděl, a když to pochopil, tak jsem myslela, že ho budu muset podepřít. Ale já měla těhotenství v pohodě, nic mi nebylo, ještě den před porodem jsem kolem porodnice projela.

A taky můj syn, dle tchyně díky tomu ježdění je neposedný a dost zvídavý, co chvíli čučí do trouby, co se tam peče, a jak tak hleděl, bylo mu to málo a otevřel si k tomu dvířka, jenže zapomněl oddělat hlavu, tak si spálil nos.
 
A když jsem ho ve třech letech poprvé dala do školky a potichu odešla, zatímco si hrál, tak po mém odpoledním příchodu se mě zlostně ptal: Mamí, proč mě tady nechalas? Tys mě tu zapomněla? Vždyt jsem vám nic neudělal, tak proč mě tady dáváte? Těžko jsem mu to vysvětlovala, ale dnes už chodí do školíny, jak školce říká, vcelku rád a vrstevníky k sobě potřebuje, jeho dvouletá sestřička je pro něj malý partner, i když už si i pohrají líp než dříve.
Ale když se narodila, tak ji chtěl vrátit do porodnice, protože chtěl bratříčka. A taky ji ze začátku na potkání všem nabízel. Někoho jsme potkali, třeba starou paní s taškou na kolečkách a on hned : Dobrý den, paní nechcete si vzít Simonu? Můžete si ji dát do té tašky, já ji stejně nechtěl...
 
A takhle  vypadají moji čertíci, když se večer koupou...
 
 

 
 
Renata
 

 
Děkuji Renato, diblíky máš krásné a tvé příhody mne oslovily. I proto, že náš nejmenší je teď celé prázdniny u tetiček a babiček a taky má takový ten vyčítavý kukuč, jako proč, že jsme ho tam nechali tak dlouho...
 
A tak ti posílám dáreček, kabelku spíše pro malou než pro synka. Mějte se krásně.
Reklama