Bulvár

"Mami, já se vdávat nebudu."

 

Tvrzení, že jsem černá ovce rodiny, by bylo poněkud přehnané. Lepší označení by bylo praštěná sestřenice.
Táhne mi na třicet (což je rodinný terminus technikus pro ženu nad dvacet let a jeden měsíc), nemám břečťana a kupodivu jsem spokojená, takže lidový freudismus ve stylu špatná v sexu, dobrá v práci, ale pak nemá růžové tvářičky a je vlastně tak nějak nešťastná, evidentně nefunguje. Což všem těm tetičkám, sestřenicím a sestřenicím tetiček a tetičkám sestřenic (jsme rozsáhlý klan) strašně vrtá hlavou. Matka má jediná je jakžtakž zvyklá alespoň natolik, že mě s nesouhlasem respektuje v mnoha oblastech mého života. Ne, že by byla tak tolerantní, ale prostě proto, že ví, že mě nezmění a že hádat se se mnou, osobou prohnanou a nadto cholerickou, je docela zabíračka. Zvlášť, když já  hádku ukončím tím, že něco zavrčím, a jsem v pohodě, zatímco protějšek je totálně nervově vyčerpaný.
Takže žiju se svojí kočkou, problémy typu Bridget Jones nějak nemám....
V červenci (nebo tak někdy, bylo léto a strašné vedro) se vdávala sestřenice. Podle tetiččího sněmu měla nejvyšší čas, protože už jí táhlo na čtyřicet (přeloženo do češtiny jí bylo 31) a vybrala si "tu správnou partii", sexy cizozemce, manažera jakési nóbl restaurace, zajištěného, bez závazků. A asi o dvacet let staršího... což nepovažuju za zcela praktické, ale budiž.
Svajba byla. Dopadlo to dobře, vzali se. Bylo to úúúúúžasné. Nevěsta krásná, ženich mužný, svíčková se třemi druhy knedlíků, někdo se opil, někdo přežral, někdo ztrapnil, tetičky se navzájem pomluvily, kdo od minulé svatby/pohřbu ztloustl a komu narostly vrásky a tak, já jsem byla tázána na různé světoborné moudrosti, jako jestli to je nějakej módní trend,růžové boty k červeným šatům, co mám na sobě (ne, teti, není. Já jiné společenské šaty nemám. Ani jiné společenské boty), jestli ta kabelka od Vuittona, co mám v ruce, je pravá, protože ony ještě takovou neviděly (je pravá. To bude tím) a kdy se budu vdávat já (no, letos určitě ne - tohle třikrát oběhlo dav a stalo se z toho, že se budu vdávat asi za rok. Klasika)
O tři dny později moji věcnou a rozumnou matku chytl sentiment nebo co. Zasnila se a začala vymýšlet něco v  tom stylu, že nás pozvali na všechny svatby a pohřby a mejdany a nějakou tu občasnou promoci všichni, takže já taky budu muset na svatbu pozvat všecky až do sedmnáctého kolena a nadto paní Flusalovou, protože to byla babiččina dobrá kamarádka.
"Mami, já se vdávat nebudu."
"Proč?"
"Vysvětlila jsem ti to asi tisíckrát, ale budiž. Takže, pominu-li ten prostý fakt, že momentáloně se nemám za koho provdat, tak taky nevidím důvod, proč to dělat, kromě jediného, a to, že by mi hrozilo vyhoštění, ukamenování nebo něco takového. Na druhou stranu, moje estetické preference mě drží v Evropské unii a nejbližším okolí. To jako že se mi líbí blonďáci, takže se do nějaké Barbárie, kde bych se teda musela vdát, stěhovat nebudu. A Barbariánec sem už tuplem né. Jasný? Svatba nebude a pokud nedejbože jo, tak zápisem do knih v obědpauze. Nehodlám platit celodenní žranici stovce... bůhvíkoho. Kdybych náhodou ty peníze měla, tak si radši koupím dům."
"To bysme zaplatili my, a stejně by to bylo krásný. My si to můžem dovolit, takže si klidně můžeš nechat ušít model na míru, nemusíš mět šaty z půjčovny..."
Pochopila jsem, že nemá smysl se hádat o podstatu. Matčin zrak směřoval do pohádkové země osázené růžovými keři, kde i bouřkové mraky jsou z cukrové vaty, nezbylo, než to zkusit z druhé strany a do normálna uvést aspoň detaily.
"No, něco, co sahá patnáct centimetrů nad kolena a dá se pak nositna den přes džíny. To by šlo. Eliščina sestra studuje sochařství a dělá skvělý návrhy na hadry."
Matka se zaksichtila. Praštění studenti umění nebo pro mě za mě strojního inženýrství jí nejsou po chuti, protože všichni studenti jsou praštění. Kromě mě, což dokazuje mimořádnou sílu mateřské slepoty.
"A musíme to udělaz buďto klasicky klasické, nebo mimořádně ulítlé, aby se o tom mluvilo ještě tři generace."
Byla jsem poněkud otrávena. Moje matka, která vždycky prohlašovala, že jí je fuk, co si o ní říkají tetičky, chce být pamětihodná. Ach jo. Ale pokračovala jsem ve hře.
"Klasická, to jako šaty s obručema, házení podvazkem a podobný pitomosti? Ani omylem. Ale můžu říct ing. arch. Jožkovi, ať něco vymyslí. To by mohlo být zábavné..."
Pro Jožku, mého dávného kumpána z gymnázia má matka slabost. Svého času, když nám bylo asi patnáct, mi podsouvala ideu, že ho mám sbalit. Takže to prošlo i navzdory tomu, že zná jeho návrhy a lásky v architektuře a že to věru není nic pro suchara. Něco jako ta nová knihovní žvýkačka na Letné, ale hodně jinačí, řekněme.
".... protože pěkně to dotáhnout do detailů včetně barvy dortu shodné s barvama pozvánek.... a hlavně žádnou svíčkovou, tu nesnáším."
"Svíčková je klasika.Všichni čekají, že bude svíčková nebo řízek."
"Nevěsta nesnáší klasiku. Tetičky ať si trhnou. Proč sakra na všech svatbách musí být šunková rolka s křenem, když šunku nemůžu, knedlíčková polívka, kterou nemám ráda, svíčková, na kterou se nemůžu ani podívat, natožpak ji jíst...."
"Si představ, že dáš jako předkrm šneky. Pamatuješ, jak to dopadlo v tom filmu, svině jedny klouzavý...." Ano, Pretty Woman. Film trapnej, ale tuhle scénu milujeme všichni.
"No, proč ne.Chytnu do kleští a vidličkou vytáhnu to věc,chutná to jako kuřecí chrupavka, tak co."
"Ale stejně, svatba je svatba, tam se musí dělat věci, které se tak nějak jako očekávají..."
"Nemusí. Když se vdávala Agáta, tak je nevítal hospodskej rozbitým nádobím, ale novomanželé dostali stakana slivovice, pak hodili sklínky za sebe a uklidil to placený personál. Doba, kdy žena drhne a muž milostivě podrží lopatku, už minula. A koneckonců, tetičky to tam taky přežily."
"Ale... Ale a vůbec. Kdy že to končíš školu? Promoce jsou mnohem lepší, než svatby. Člověk sice musí být důstojný, ale má k tomu důvod, protože je někdo, nejen osoba ztepilá a nakadeřená, ztepilá a nakadeřená může být každá slepice. Nech si něco nakreslit od té Eliščiné kamarádky, já ti to nechám ušít. A budou šneci, ať se tetky trápí. "

Matce mé jediné se podařilo přesně vyhmátnout podstatu. Svatba už není, co to bývalo. Majetkové záležitosti se nejlépe řeší smlouvou, protože dobré ploty dělají dobré sousedy a dobré smlouvy dělají dobré přátele. V mém okolí není skoro nikdo nad pětačtyřicet, kdo by nebyl minimálně jednou rozvedený. Rodiče jsou čestnou výjimkou, asi že máma pracuje ve dne a táta v noci a komunikujou pomocí lepkavých lístečků na dveřích ledničky (a to ty nadávky za bláto v předsíni dost otupí). Tak proč by to měla být nějaká supervážná a strašně seriózní a slavnostní věc, když jde o zápis do lejster a pár administrativních úkonů a jako nějaký vyšší závazek to nebere snad nikdo... Zatímco takový diplom většina lidí bere vážněji, aspoň vyobcování ze spolku lékařů, právníků, učitelů zeměpisu nebo třeba železničních inženýrů  je podstatně vzácnější, než rozvod. Taky mám pocit, že další titul člověka obohatí, kdežto další sňatek a rozvod... ne, díky (Jeden by řekl, že spory o to, že mně obraz, tobě rám, mně popelník, tobě cigára, stačí jednou. Některým ne. Lidstvo asi fakt spěje k zániku). Takže zatímco svatební obřad mi přijde pokaždé otravný a trapný a za něco stojí až žranice (fakt jsem v životě nezažila oddávajícího, který by byl aspoň seriózně nudný. Oni jsou všichni tak nějak kreativně pitomí....), při promocích zamačkávám slzu i já, starý cynik, i když akademický činitel plácá klišé.


A protože jablko nepadá daleko od stromu, moje jedovatá matička k tomu dodala: "Tys na Karlovu šla jenom kvůli tomu, že tam dávají diplom ne v deskách, ale v rouře, co?"

No, jeden z důvodů to byl.


Vaše čtenářka Gentiana


Milá Gentiano,
moc jste mě pobavila a v mnohém, ne-li ve všem vám musím dát zapravdu. Bože, jak je to všude stejné.....


   
26.03.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] erKa [*]

    Henri:

    superkarma: 0 27.03.2007, 14:43:08
  2. avatar
    [8] Henri [*]

    My jsme to udělali velice jednoduše. Svatební oznámení jsme posílali v den obřadu a ještě takového nejasného znění, takže ho všichni dostali až po a ještě si nebyli jistí o co jde. Den předem jsme si vyprali džíny a triko, vytáhli matrikářku a starostu na nejbližší zříceninu, nahonem splašili ještě svědkyni pro mě a byli za chvilku oddáni. Pak jsme si dali klobásu a pivo v místní krčmě a rozešli se v pokoji.

    Sice se mnou nemluvila půlka příbuzenstva, ale po letech už je to přešlo :-).

    superkarma: 0 26.03.2007, 21:46:59
  3. avatar
    [7] Suzanne [*]

    Svatbu jsem měla podle svého gusta (drobné maličkosti mě nerozházely). Nikdo nám do toho nekecal, případné námitky jsem velmi důrazně eliminovala předem

    superkarma: 0 26.03.2007, 21:27:38
  4. avatar
    [6] Kassy [*]

    Já bych si svatbu přála, ale podle svého a přítelova scénáře. Z toho, co je popsáno v článku, bych se asi zbláznila. Moji rodiče by nám do toho asi nekecali, i když by určitě rádi pomohli, s čím bychom si řekli. Ale moje potenciální tchýně, tu úplně vidím, jak by se vyřádila a jak by nám do všeho kecala a všechno chtěla mít po svém. Když mi už dnes nakupuje oblečení, aniž by se ptala, jestli se mi líbí, dovedu si představit, jak by mi vybírala svatební šaty...

    superkarma: 0 26.03.2007, 15:34:44
  5. avatar
    [4] Meander [*]

    Musím uznat, že vyrukovat na mě někdo s rozbíjením talířů, koulí na nohu, řezáním polena, chomoutem, zatahováním a podobnými píkovinami, asi bych se rozkomtřila s celou širokou přízní.

    superkarma: 0 26.03.2007, 14:50:03
  6. [3] Macek123 [*]

    nenám ráda tradiční rozbíjení talířů a zametání a kouli na noze manžela...když jsme objednávali salonek na svatební oběd...jen jsme řekli Slavnostní oběd a vybrali menu a den před dovezli dort. Pak mě obsluha uviděla v šatech a znejistěla...můj táta byl domluvit, že tradiční rozbíjení talířů atp. nechci, jedli jsme jen polívku z jednoho talíře.Svatba byla jen v úzkém rodinném kruhu a tak jak mY dva jsme chtěli...jsem dodnes spokojená a neměnila bych...manžela ani svatbu.

    superkarma: 0 26.03.2007, 14:45:58
  7. [1] a.... [*]

    Jo jo však ty promoce " na Karlově" už taky nejsou to, co bejvaly...

    superkarma: 0 26.03.2007, 14:42:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme