Reklama

Zima sice už kalendářně předala vládu jaru, ale neustále padající sníh, teploty pod bodem mrazu a opravdu jen málokdy teplo a sluníčko zatím jarem nazvat nelze. A spolu s chladným počasím jdou také ruku v ruce nemoci z nachlazení. Pokud přepadne nějaká ta rýma, kašel nebo bolení v krku vás, prostě si vezmete léky a hotovo. Ale když nemoc skolí vaše nejmenší a paní doktorka předepíše pilulky, máte 1(praktická)problém, jak je do malého nezbedy dostat.

Naštěstí pro nás i naše děti už většinu léků vyrábí ve formě ochucených sirupů, které zpravidla nedělají dětem problémy pozřít je. Avšak jak přesvědčit ty, které nechtějí o nějakém sirupu ani slyšet? Ty, které vám vyrazí plnou lžičku z ruky a polijí s ní půlku zdi a prášek statečně plivou z pusy pokaždé, když se vám jim ho tam podaří vecpat? Pojďme najít společně nějakou tu cestu k všeobecné spokojenosti.

Jak na to?

V první řadě si pečlivě prostudujte příbalový leták, zjistěte jestli nejsou při užívání nějaká omezení, jaké mohou být vedlejší účinky. V případě nejasností nebo nerozhodnosti se ptejte. V žádném případě nikdy nenasazujte dítěti neznámé léky nebo antibiotika po předchozí léčbě bez vědomí lékaře.

Pak se obrňte trpělivostí a snažte se zachovat klid. Se sirupem byste měla mít práci o něco jednodušší.

  • Máte-li pilulky, pak je pro dítě nejsnažší a nejstravitelnější prášek rozpustit na lžičce s čajem, šťávou nebo džusem. Pečlivě zkontrolujte, zda dítě spolklo celou dávku.
  • Pokud dítě lék prská z pusy ven, nikdy jej nedoplňujte, počkejte prostě na další dávku, mohli byste mu ublížit a snadno jej předávkovat, protože nevíte, jaké množství vyplivlo.
  • Neulehčíte svému drobkovi ani tím, že mu dávku rozdělíte do tří menších. Raději jednu rychlou a plnou než třikrát pomalu.
  • Je-li medicína hořká, přidejte k ní něco dostatečně sladkého, ale ne jídla, která má vaše dítě v oblibě. Snadno se totiž může stát, že už potom danou potravinu (jogurt, marmeládu) nebude chtít. Bude ji mít spojenou s nepříjemnou chutí léku.
  • Pokud takto kombinujete, zjistěte si, zda se daná potravina snese s předepsaným lékem. Mléko bývá dost často problematické a asi byste jím neměli děti nechávat zapíjet bez porady s lékařem vůbec nic.
  • Zkuste dítě zabavit něčím jiným, pohádkou, obrázkem, hrou, aby vlastně ani nezpozorovalo, že nějaký lék užívá. Děti jsou hodně hravé a na právě prováděnou činnost se dokáží velmi zaujatě soustředit.
  • Naordinujte nemoc také nejoblíbenější panence či medvídkovi a léky “podávejte” také jim. Postavte dítě do role toho zkušenějšího, který to svým hračkám ukáže, jak se taková medicínka správně polyká.
  • Pokud vám lékař předepsal čípky, tak musíte být zvláště citliví. Má-li dítě tvrdý spánek, lze aplikovat právě v době odpočinku. Jinak hodně vyprávějte, “zabávejte” a vůbec se snažte odvrátit pozornost od toho, co děláte.

Oči, učí, nos

Samostatnou kapitolou jsou kapky, ať už nosní, oční nebo ušní. U nejmenších miminek není s vykapáváním problém, dětem starším, batolatům, je aplikace potřebné dávky občas na Nobelovu cenu za trpělivost a sebeovládání. Oční i ušní kapky lze podávat během spaní, nosní potřebují dobrou průchodnost trubice, takže je potřeba, aby se dítě vysmrkalo, u miminek je vhodné nos odsát nebo vytřít vatičkou.

U nás se nejvíce osvědčilo povídání a vysvětlování. Drobek vždycky chtěl vědět, nač má ty které léky a proč je musí brát. A tak jsme vysvětlovali, že je má třeba na bolavé ouško, protože tam má taková maličká zvířátka, která mu tam dělají neplechu a ty léky k nim přijdou a všechny je vyženou. Kupodivu to zabíralo. Pyšně nám ukazoval ouška, jestli už zmizeli broučci, nebo hlásil, že už medicínka vyhání ta zvířátka z bříška, protože už ho přestává bolet.

A jak to je či bylo u vás? Jak jste dostávali do svých dětí léky? Bránily se, nebo jim bylo celkem jedno, co polykají? Jak jste je obalamutili? Svěřte se nám…