Prý musím jít do školky. Mně se ale vůbec nechce a nechápu, proč musí jít maminka do práce. Vždyť je nám spolu doma tak dobře. Vyspím se na to a uvidím. Třeba si to máma do rána rozmyslí...

Ráno si ale máma trvá na svém. Jdeme do školky a ještě k tomu mě rve do těch červenejch šatů, co mě tolik koušou. Alespoň že si můžu vzít svýho Vlčka, ten mě ohlídá a mně nebude smutno. Ach jo...

Jdeme prý pozdě, tak mě máma vláčí za sebou, dokonce mě vyzdvihne do tramvaje, což normálně nedělá. Sedám si a dávám si Vlčka na klín. Vtom na něj máma ale mrskne tašku.
V tý jsou moje bačkůrky, co mi koupila babička. Ta mi taky říká, že  budu mít ve školce kamarády a že se mi tam bude líbit. Já bych ale radši byla doma s mámou.

A jsme tady.
Mám divnej pocit, kterej ještě neznám. Trochu se mi potí ruce a břicho se mi nějak pohupuje. Sem tam se musím hodně nadechnout.

Máma mi ukazuje nějakou holčičku, se kterou jsem si prý hrála na písku, ale já si ji vůbec nepamatuju. Ještě k tomu se na mě šklebí a její máma ji táhne dovnitř. Taky tam jdeme.

Vevnitř je už hodně lidí.
Říkají mi, že budu mít na ramínku jablíčko, ale mně se líbí ta jahůdka, kterou má ten zrzavej kluk vedle. Pořád mi někdo něco říká, ale hlavně že mě máma drží za ruku. Chce se mi kakat a snažím se to říct mámě. Začne mluvit ta paní, co se usmívá, a všichni rodiče dělají "pss". Mně se ale chce kakat, tak jdeme s mámou na takové malé záchody. Ty se mi líbí, ale máma na mě spěchá. Prý už musí jít. Chce se mi brečet.

Co když pro mě máma nepřijde?

Brečím a máma mě utěšuje. Cítim ale, že je nervozní, a potom stejně odchází. Jdu teda šouravě do pokoje, kterýmu říkají třída. Je tu hodně dětí a jedna paní učitelka. Dělám, že hledám kapesník v kapse, a jdu až do kouta.

Pomalu se rozhlížím a je to tu hrozně cizí.
Jsou tu sice barevné hračky, a tamhle je nějaký vláček. Po chvíli se na něj jdu podívat. Je moc hezký a v lokomotivě sedí panáček s modrou čepičkou. Ta čepička jde sundat. Jé, a vagónky se dají odpojit. Ten zrzavej kluk s jahůdkou na ně nakládá kostky. Tak já mu pomůžu...

Potom řekne paní učitelka, že jdeme na svačinu.
Máme na stolečkách hrnečky s mlíkem a housku. Mlíko mi moc nechutná, ale všichni ostatní ho pijou, tak si taky dám. Je to legrace, máme malé židličky a všichni se chichotáme. Pak jdeme na procházku.

Vlčka si sebou nesmím vzít, a tak ho paní učitelka dává do mé poličky s jablíčkem. On tu na mě počká.

Venku koukám, jestli tu není maminka.
Ale ta přijde později, říká paní učitelka. Jdeme za sebou a všichni se musíme držet za ruce. To se mi líbí moc. Vždycky jsem koukala, jak chodí děti ze školky za ruce a nesměla jsem jít s nima. Tak konečně.

Když přicházíme zpátky, vidím maminku i s tatínkem.
Pustím se toho zrzka a běžím k nim. Jsem moc ráda, že na mě nezapomněli a přišli pro mě. Odvádí si mě domů a cestou mi prý koupí zmrzlinu.

A představte si, že jsem tam zapomněla svýho Vlčka.
Snad mu tam nebude moc smutno, vždyť já si pro něj zítra přijdu... 

             
Reklama