Reklama

 

Dítě za Vámi přišlo s prosbou, že chce zvířátko. A Vy mu chcete vyhovět – ale jaké zvíře pořídit, aniž byste zešíleli v případě, že máte málo času – a aniž by na Vás sousedi hodlali spáchat atentát, protože ta zatracená opice tak šíleně ječí?

 

Jistěže byste chtěli svému potomkovi udělat radost – jenže kdo se bude o zvířátko starat? Slona jste po zralé úvaze ze seznamu možných kandidátů na pobyt ve Vaší domácnosti pravděpodobně škrtli, a než Vás dítko odvleče do nejbližšího zverimexu, patrně přepečlivě zvážíte, která z těch potvůrek, co na Vás budou tak roztomile koukat zpoza mříží klece nebo zpoza skla akvária či terária, se Vám vejde do bytu a která dá kolik práce...    

 

Vždy vděčné rybičky

Rybičky jsou v rámci soužití v bytě ideálními společníky; nikde nepobíhají, nepletou se pod nohy a zbytečně toho moc nenamluví, pěkně zařízené akvárium může navíc posloužit jako dekorace.

Co se péče týká – vodu je potřeba pravidelně (po částech) měnit, čím menší akvárium, tím častěji.

Pro děti a začátečníky jsou vhodné nenáročné druhy, například paví oka, která se také snadno rozmnožují. Mezi další výhody rybiček patří také to, že je lze během dovolené opustit; pravidelné sypání potravy nahradí speciální krmivo, které si mohou rybky postupně „ožďobávat“. Rodiče nejmenších chovatelů na rybičkách jistě ocení, že v případě úmrtí jedné z nich nenásledují potoky slz – pokud si toho potomek vůbec všimne.

Důležitá je ovšem asistence při krmení – jestliže dítko svým mazlíčkům dopřeje přespříliš krmiva, voda v akváriu se rychle zkazí.  

 

Háďátka, želvičky a žabičky

Hadi sice nevyžadují moc místa (pakliže se nevysoukají z terária a nezaberou Vám postel, takže pomažete do nejbližšího hotelu), nicméně děti si s nimi moc legrace neužijí.

Želvy jsou oblíbené a víceméně vděčné, nicméně nespoléhejte na jejich „želví“ pomalost. Pustíte-li je na procházku po bytě, v nestřeženém okamžiku jsou schopné zalézt třeba za knihovnu, kterou pak – nejíte-li želví polévku – budete muset odtahovat.  

 

Drž zobák!

Opeřenci patří mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky; téměř každé šesté dítě chová andulku nebo kanárka. Péči o ně zvládnou (pod dohledem dospělých) i ti nejmenší, jsou zábavnější než rybičky a nepotřebují venčit – proletět po místnosti ovšem ano, nejlépe každý den.

Chcete-li dítěti pořídit andulku, počítejte s tím, že rodina částečně přijde o klid. Andulka totiž, na rozdíl od kanárka, prakticky neustále brebentí – a někdy pěkně nahlas. Vaše vyhrožování, že jí zalepíte zobáček vteřinovým lepidlem, bude nebohý ptáček s největší pravděpodobností ignorovat.

 

Křečci, morčata a jiní „syslíci“

Morčátka jsou krotká, trpělivá a báječná na mazlení, milují drbání za uchem a pročesávání srsti; zkrátka a dobře, byť tvrdím, že zvíře není hračka, o morčátku lze s trochou nadsázky říct, že k živé hračce nemá daleko. Samozřejmě ale potřebuje také svůj klid, nejlépe v klícce alespoň 100×80 cm, ve které má domeček. Zrní a zeleninu mu děti zvládnou dávat samy – Vy však, pokud chcete dýchat čerstvý vzduch, musíte pravidelně měnit piliny, nejlépe alespoň jednou za tři dny.

Křečci a křečíci sice nejsou tak přítulní, je s nimi však mnohem méně práce; co se týče péče, jsou vhodní i pro naprosté začátečníky, spotřebují minimální množství potravy a nezaberou moc místa. Podestýlka vydrží relativně dlouho – u křečíků i několik týdnů.

Křečci jsou ovšem „noční ptáci“ a rušení během dne je stresuje a zkracuje jim život; pakliže nechcete být ve stresu Vy a chcete se v klidu vyspat, nedávejte klec s křečky do ložnice. Tyhle mrňavé potvůrky se v noci hrozně rády prohánějí v běhacím kolečku, které zpravidla dělá rachot.

 

Koťátka jsou roztomilá... a Garfielda znáte?

Garfield je velký, sebevědomý, takřka bitevní kocour, který si dělá, co chce. A takové jsou prakticky všechny kočky: sice se rády mazlí, ale také mají rády svůj klid – nesnášejí jídlo ve špinavých miskách, rámus, vyrušování, když chtějí spát... jsou to prostě osobnosti. Dítko bude mazlivým koťátkem nadšené, od Vás se očekává maximální péče a dostatečná míra tolerance, když kotě s blahosklonným výrazem zatne drápky do Vaší luxusní sedačky nebo se pověsí na záclony.

Rozhodnete-li se ovšem pro kočičku a přimějete svého potomka k tomu, aby se k ní chovalo podle jejích pravidel, dítě se naučí toleranci a trpělivosti.

 

Čumáček z útulku? Raději ne!

Rozhodli jste se pro pejska? Nejste-li pejskaři: A co další dítě? Štěňátku musíte totiž věnovat téměř tolik energie jako malému dítěti. Děti –náctileté by péči o psa již měly zvládnout; jsou-li teenageři zažraní do kynologie, třeba i chodit na cvičák nebo na výstavy.

Chcete-li udělat radost malému dítěti a vzít si pejska z útulku, šlapete po tenkém ledě; na jedné straně uděláte dobrý skutek, na druhé straně ovšem nevíte, do čeho jdete – vezmete-li si dospělého pejska, nemůžete si být jisti, čím prošel a jak bude reagovat na rozdováděné dítě.

Optimální je štěně, které si vychováte a vycvičíte.

A plemeno? Nevybírejte jen podle velikosti (například retrievři jsou velcí, ale k dětem ideální a většinu dne prospí), ale podle povahy. Skutečně neplatí, že do malého bytu a k malému dítěti je vhodný malý pes, tak pořídíme jezevčíka...  Prolistujte atlas psů, vyberte plemeno, poraďte se s chovatelem. A vyhraďte si pro čumáčka dostatek času.

 

Už jste si vybrali? Já ano; až vyvenčím psa, přeskočím želvu a nakrmím rybičky a syslíky, nasypu andulce, pomažu s dětmi do zoo. Toho slona tam zkusíme nechat...