Pečlivě ukrýváte dárky, stromeček strojíte v noci a vymýšlíte, jak nenápadně na Štědrý den zazvonit zvonečkem. To abyste se ani letos neošidili o rozzářené dětské oči a je nepřipravili o víru v zázraky. Jenže se až příliš často najde „dobrodinec“, který si před křehkou dětskou duší nebere servítky. A paradoxně jsou to většinou jeho vrstevníci. Jenže jak reagovat na zvídavé dotazy potomků, co se existence Ježíška týče?

„Evička (5) za mnou přišla z pískoviště s pláčem. Prý jí jeden chlapeček řekl, že Ježíšek neexistuje a ona je hloupá, když tomu věří. Dívala se na mě netrpělivýma očima, které žadonily o ujištění, že se ten malý syčák plete. Řešila jsem v tu chvíli hrozné dilema. Vzít jí dětské představy o Vánocích a chránit ji tak před posměchem ostatních, že věří pohádkám? Nebo ji ponechat v domnění, že dárky skutečně nosí Ježíšek? Při pohledu na ni jsem ale měla jasno. I letos tak napsala dopis Ježíškovi, jenže… Příští rok nastoupí do školky a já riskuji, že ji spolužáci brzy přesvědčí o opaku. A já budu za lhářku,“ svěřuje se Linda (36).

jesus

Očima psycholožky

Stejné dilema, zda jít s pravdou o Štědrém dnu ven, řeší snad všichni rodiče. Existuje vůbec zaručený postup, který můžeme aplikovat na všechny děti v určitém věku? Zeptali jsme se na názor psycholožky a psychoterapeutky Jitky Jeklové z brněnské psychologické poradny.

„Postupovala bych vždy podle věku a vyspělosti dítěte. Každé dítě dospěje k poznání své pravdy a každé trochu jindy! Pokud se dítě začne vyptávat, jak to s tím Ježíkem je, zeptejte se nejdříve vy jeho, co si o tom myslí. Možná se dozvíte, jak daleko už dítě popřemýšlelo, kdo mu co stihl prozradit a vždycky máte možnost říci, že Ježíšek chodí tam, kde se na něj věří.

Věk dítěte může být skutečně velmi různý. Ve výhodě a zároveň v nevýhodě jsou ti, kteří mají starší sourozence. Tady je dobré z těch starších udělat rodičovské spojence, že ony už vědí, ale mladším necháme jejich víru v zázraky.

Děti, a nejen ony, mají rády zázraky a tajemství. Pokud už dojde k prozrazení, že dárky tak úplně nenosí Ježíšek, můžeme nejprve hrát hru o tom, že by to všechno nestíhal a že mu prostě pomáháme. Pak je také dobrou variantou, že i my můžeme dávat dárky těm, co máme rádi, protože dávat dárky je mnohem lepší než je jen dostávat!

Prozrazení kouzla může být pro některé děti zklamáním. I proto je dobré se držet toho, že dětem se nemá lhát a spíše navrhnout výše uvedenou hru, že u nás doma na něj budeme dál věřit. Samozřejmě je lepší, když se tvrdou pravdu nedozví od spolužáků a ještě s výtkou, že je hloupé, když věří báchorkám. Pak je znovu dobré si promluvit o tom, že kdo chce, může věřit, čemu chce. Protože Vánoce jsou pohádkový čas.“

jeklovaPsycholožka a psychoterapeutka Jitka Jeklová studovala psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a psychologické poradenské práci se věnuje už téměř 20 let. Více než 17 let působí v pedagogicko-psychologické poradně, kde se věnuje diagnostice, ale i terapeutickému vedení dětí a dospívajících. Více informací naleznete ZDE.

Čtěte také:

Reklama