Bulvár

Mami, co jsi zase vyváděla?


Co se týká zlomů v mém životě, tak rozhodně větší zastoupení mají zlomy psychické než fyzické.


O fyzické zlomenině v pravém slova smyslu se vlastně ani nedá mluvit, protože díky mému genetickému vybavení (maminka vždy říkala, že mám těžké a tvrdé kosti po babičce) jsem z úrazového oddělení chirurgické ambulance odcházela sice s nohou obtěžkanou sádrou, ale i s nevěřícným kroucením hlavy místního pana doktora, který čekal zlomený kotník ale šlo jen o těžký výron.

První a nezapomenutelný se mi stal na sjezdovce, když jsem se s velkým utrpením dostala na vrchol kopce (dvakrát jsem vypadla z vleku a nakonec jsem výstup absolvovala po svých). Tento moment mi připomněla i upoutávka filmu Duše jako kaviár.....“Nejezdím s tebou na hory, protože se za tebe stydím. Neumíš lyžovat, plužíš a vypadáváš z vleku“.... Mluvila mi z duše.

Ten druhý následoval značně později, kdy jsem už opustila svoje studentská léta a byla zasloužilou matkou dvou puberťáků navštěvujících střední školu.


Vedla jsem tehdy kroužek aerobiku pro děti. Po skončení času jsem využila volné tělocvičny, že si jen tak vyzkouším některé prvky. Hudba mě rozproudila (u) natolik, že jsem se dostala do svých fantazijních představ a začala „trsat“ jako o život. No, blbla jsem. Kdyby mě někdo viděl, řekl by, že jsem se zbláznila. Do reality mě vrátil až dopad na zem a křupnutí v kotníku. Zesinala jsem. Návrat domů komentovali moji výrostci jen slovy: „Mami, co jsi to zase vyváděla?“

Nevím, jestli mě geny vybavily kromě těch tvrdých kostí i tvrdou hlavou či náturou. Jak jinak si vysvětlit tolik životních zlomů. Pravda, nezlomily mě úplně, ale občas mi ten život pěkně zavařily či mě donutily vyhrabat zbytky sil a bojovat.

Kdybych to chtěla sčítat, tak by se určitě mezi položkami objevily dva rozvody, výchova dětí bez chlapa, výhra ve sportce, několikrát zlomené srdce, stěhování, nová pracovní místa, brzký odchod mé maminky, konkurzy....

Někdy mám pocit, že to prožil někdo jiný....Teď stojím na pomyslné startovní čáře a těším se, co mi ještě život přinese. Ať to budou zážitky příjemné i nepříjemné, věřím, že mě zase obohatí. Hlavně, že nebude nuda.

Stereotyp totiž nemusím. ...a  ZMĚNA JE ŽIVOT.

Míša


Milá Míšo, mluvíte o nudném stereotypu, ale někdy je přece jenom fajn si v životě "zalenošit" a nemuset pořád řešit nějaké životní zlomy ;-).
   
05.06.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme