U nás se dětský den doma nějak extra neslaví. Tedy ten oficiální.  Máme totiž svůj vlastní dětský den.

 

Začalo to kdysi dávno a na svědomí to má vlastně manželův tatínek.

 

Sluníčko svítilo a tak vzal kloučka na výlet do Třeboně. Byla to náhrada za oficiální dětský den, který kluk promarodil. Jeli si zarybařit, nakrmit kachny, koupit si zmrzku. A navečer se šli projít na hráz rybníka. Z té doby máme jednu jedinou fotku. Léty ztmavla, ale i tak pro nás má velkou cenu.

 

Když se nám pak narodila naše první dcera (zrovínka v červnu :o), tak náš první výlet s ní, byl právě do Třeboně na hráz rybníka. Na hrázi tak stál opět ten kluk, ale už ho nikdo nedržel v náručí. Tentokrát to byl on, kdo ve svém náručí držel „poklad“ – naší malou.

 

Od té doby rok co rok jezdíme každý červen na stejné místo a je to vlastně takový dětský den pro všechny. Dnes už nás tam jezdí pět a ohromně si to užíváme.


 

Šárka


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 Moja milá Šárka,


nemám slovíčok! Krása :-) Ďakujeme WEĽMI PEKNE!

 

 

Reklama