Jedním z nejdůležitějších svátků keltského roku je svátek Samhain, jímž pohané začínají nový rok. Připadá na noc z 31. října na 1. listopadu. Od příchodu křesťanství slavíme „Dušičky“. Ve Spojených státech například se slaví Halloween. Jaký je rozdíl mezi Dušičkami a oslavou Samhainu i jak Samhain oslavit v „původním balení“ se dozvíte v článku.

Původ slova Samhain má protějšek v irštině jako Lá Samhna.

Samhainem nadcházela pro naše pohanské předky temná, nejistá část roku. Lidé tehdy byli s přírodou v mnohem užším kontaktu a prakticky na ní záviseli životem. 

V době, kdy můžeme kdykoli zajít do obchodu a koupit si jakékoli jídlo, vám mohou oslavy darů přírody a lásky k bohům našich předků připadat legrační, ale atmosféra těchto rituálů, jejich tajemný nádech i víra v sílu této noci má pro mnoho z nás stále své kouzlo.  

Vždyť je to naše historie a její maličký kořínek života, její odkaz je stále někde v nás.

Volné místo pro mrtvé

Samhain byl a vlastně jen pod jiným názvem stále je svátkem těch, kteří již nejsou s námi. Uctění a oslavy se ovšem trochu liší.

Zatímco u Dušišek jsme si zvykli zajet na hřbitov, okopat voskovky a zapálit svíčku, pro naše předky byl tento čas, řekla bych podstatně zajímavější a z mého pohledu jaksi duchovně hlubší.

V tuto magickou noc mizí na chvíli hranice mezi světem živých a světem „za světem“.

Je to ale také noc nedobrých entit, které spolu s dušemi zemřelých přicházejí mezi živé. I ty je potřeba si usmířit.

Také jim se obětuje. Za okno je dobré postavit hořící svíci.

My necháváme při oslavě jedno místo, jednu židli volnou.

Originál je jen jeden

h

Křesťanská církev později tento hluboko zakořeněný svátek „přelakovala“ dnem Památky zesnulých – Dušičkami. Hřbitovy se zaplní svícemi a někde se rozhoří malá svíčka před fotografií toho, na koho nelze zapomenout. To je krásné a nic proti tomu.

Je to ale malinko zmatené proti původnímu důvodu. Malé ohníčky totiž zapalovali pohané svým dobrým zemřelým pro lepší orientaci. Svíčka za oknem pak měla být vodítkem pro toho, kdo přicházel na „návštěvu“, aby nezabloudil.

Těm, kteří by chtěli uškodit, se obětovalo. Trocha jídla vhozená do ohně a podobně. Myslím, že lidé dříve vůbec lépe věděli, proč co dělají.

Škoda, že dnes občas díky zkomolení těchto věcí sice něco dodržujeme, ale podstata nám ve velké části uniká.  

Samhain lze oslavit v kruhu přátel nebo rodiny tak, jak jej slavili lidé dlouho před příchodem křesťanské víry. A věřte, že pokud si najdete čas a chuť, bude se vám ve společnosti pohanských rituálů, bohů a neopakovatelné atmosféry líbit.

Jak to vypadá o Samhainu u nás?

Kolem ohniště budou hořet malé louče do kruhu tak velkého, abychom se sem pohodlně vešli podle počtu zúčastněných. Kruh slouží jako ochrana před nedobrými entitami. Do kruhu může jen energie, kterou si pozveme. Budeme mít hodně jídla a pití. A také to nejhlavnější vedle přátelství...

ZLOUNA!

zDen před Samhainem ze starých hadrů ušiji panáka. Loni jsem vám o tom psala. Byl to tenhle.

Toho pak společně vycpeme vším, co již do dalšího roku nepotřebujeme. Může to být cokoli, čeho se chceme zbavit. (Panáka nelze ovšem plnit manžely, tchyněmi, finančáky, exekutory apod.)  

Každý z přítomných pak na dubový list fixem (dříve uhlem) napíše to, co již u sebe nechce.

Může to být například zlozvyk, dluhy, strach z něčeho, nemoc, pocity, nadváha, samota... přání by ale nemělo ublížit nikomu druhému – nezbavujte se proto konkrétních osob, i kdyby byly nepřáteli.

(Zbavte se nepřátelství, zlých věcí – nikoli člověka.) Tento rituál má totiž velkou sílu.

Svůj list pak každý párátkem zapíchne do těla hadrové figuríny, písmeny k tělu, protože obsah nápisu je vaší soukromou věcí.

Zúčastnění pak utvoří kolem plamenů kruh, chytí se za ruce a společně odříkají:

Buď odvráceno neštěstí.

Ať nový rok vede ke štěstí.

Ať není bída, nemoc, hlad.

Ať zdravím kypí stůl i sad.

S pokorou před matkou nejvyšší poklekám,

zachovej hojnost, dej  lásku, chraň život nám.

A tak se staň!

Potom je dobré si opravdu kleknout a jen chvilinku si v duchu připomenout, co jsme napsali na svůj lístek. Hadrový panák se následně slavnostně vhodí do ohně a všichni se podívají, jak jejich nezdary a špatné věci mizí v plamenech ohně. Jak jsou stále menší, až zmizí docela. Potom už se jen jí a pije.

První sousto prvního samhainového pokrmu by člověk měl vyjmout z úst a vhodit do ohně na důkaz schopnosti si odříci i jako oběť.

Krom toho všeho my ještě dodržujeme starý zvyk, kdy během oslav vezmeme porci rybího masa a koláč a odneseme to na křižovatku cest. Je to symbolický dar těm, kdo trpí hlady. Člověk vezme ze svého a obdaruje potřebné.

Snědí to toulaví psi a kočičky, a to je dobře.

Samhain je nocí mimo čas a je tedy možné využít ji k pohledu do jakéhokoli jiného bodu v čase. Čtení z Tarotu, run, křišťálové koule či čajových lístků nebude nikdy úspěšnější a také ho bude tento večer hodně.

Pokud do plamenů vhodíte směs šalvěje a muškátového květu a zadíváte se pozorně, můžete v ohni spatřit, co si přejete vědět.

Jen pozor, rozmyslete si, jestli jste na odpověď připraveni.

I letos vám přeji krásný Samhain!

Reklama