Když se řekne „staré věci“, většinou vás nejprve napadnou ty neužitečné, zastaralé nebo opotřebované věci, které nepotřebujeme a jejichž hřbitovem se stávají popelnice a skládky. Těm „druhým“ starým věcem – těm cenným, které shromažďujeme v muzeích a obdivujeme je, říkáme starožitnosti a památky. Pak je tady ovšem ještě jedna kategorie starých věcí – v podstatě jsou to bezvýznamné cetky – hračky, fotky, pohledy, upomínkové předměty... a stejně si je řada z nás staví na poličky a skladuje je ve skříních, šuplících, na půdách a ve sklepech. Nechce se nám je vyhodit – z části proto, že by se mohly ještě hodit, ale častěji proto, že k nim máme určitý vztah.

Novoroční úklid a povodně
Ale dost abstraktních úvah – za tenhle článek o starých věcech může novoroční úklid a povodně na Moravě v roce 1997. Jak to souvisí? Jednoduše – jednou za čas obvykle dojdu k závěru, že už mi šuplíky přetékají a je načase je vyprázdnit. A tak je začnu přebírat. Vždycky něco vyhodím – starý školní sešit, pár pohlednic, nějaké plyšáky... Ale další „vykopávky“ pečlivě uložím zpátky s tím, že se jich ještě nechci vzdát. A vždycky si u tohohle přebírání krásně zavzpomínám. Letos třeba na prababičku, která měla podobných „starých věcí“ plné poličky a dovedla o nich vyprávět úžasné příběhy. A taky na Moravu...

Pláčou pro majetek?
Strávili jsme tam tenkrát, těsně po povodních, skoro celé prázdniny. Pomáhali jsme lidem uklidit jejich domy... nebo je zbourat, když už nešly zachránit. A tenkrát jsem viděla „umírat“ spoustu starých věcí.
„To je strašné, jak lidi ulpívají na majetku,“ povzdechl si jednoho večera jeden budoucí bratr kazatel. Zrovna ten den jsme vyhazovali skříň plnou „upomínek“ u jedné stařičké paní. Plakala.
A já, v té době mládě čerstvě pomaturitní, si tenkrát představila, že bych přišla o všechny své „staré věci“. A naprosto jsem chápala, proč ta paní brečela. Že nejde o věci samotné, že takhle by člověk neobrečel ztrátu peněz, ale o vzpomínky, o tu atmosféru, která se alespoň na okamžik vrací, když se dotýkáme starých věcí.

Atmosféra starých věcí
A že tenhle prvek „návratu atmosféry“ láká lidstvo už pěkně dlouho. Protože i sbírání starožitností ho v sobě nese. Když procházíme muzeem egyptské kultury, troskami řeckých chrámů nebo stojíme ve stínu pyramid, vzpomínáme... ne na svou minulost, ale na minulost celého lidstva. Staré věci nám dávají pocit kontinuity, posilují v nás vědomí, že někam patříme, k lidstvu, národu, rodině, ke své vlastní minulosti... pomáhají nám uvědomit si své kořeny.

A tak si myslím, že na tom mít rád staré věci není nic špatného. Jenom bychom je neměli mít rádi víc než živé lidi.

Jaký je Váš vztah ke starým věcem? Jakou nejstarší věc máte doma? Máte šuplík plný vzpomínek? Nebo krabici pod postelí? Přebíráte jednou za čas své „vzpomínky“? A je pro Vás těžké je vyhazovat? Nebo patříte k lidem, kterým „staré krámy“ nic neříkají? A jak na Vás působí ještě starší věci – památky v muzeích nebo dávné stavby?

Reklama