Když se řekne „staré věci“, většinou vás nejprve napadnou ty neužitečné, zastaralé nebo opotřebované věci, které nepotřebujeme a jejichž hřbitovem se stávají popelnice a skládky. Těm „druhým“ starým věcem – těm cenným, které shromažďujeme v muzeích a obdivujeme je, říkáme starožitnosti a památky. Pak je tady ovšem ještě jedna kategorie starých věcí – v podstatě jsou to bezvýznamné cetky – hračky, fotky, pohledy, upomínkové předměty... a stejně si je řada z nás staví na poličky a skladuje je ve skříních, šuplících, na půdách a ve sklepech. Nechce se nám je vyhodit – z části proto, že by se mohly ještě hodit, ale častěji proto, že k nim máme určitý vztah.
Novoroční úklid a povodně
Ale dost abstraktních úvah – za tenhle článek o starých věcech může novoroční úklid a povodně na Moravě v roce 1997. Jak to souvisí? Jednoduše – jednou za čas obvykle dojdu k závěru, že už mi šuplíky přetékají a je načase je vyprázdnit. A tak je začnu přebírat. Vždycky něco vyhodím – starý školní sešit, pár pohlednic, nějaké plyšáky... Ale další „vykopávky“ pečlivě uložím zpátky s tím, že se jich ještě nechci vzdát. A vždycky si u tohohle přebírání krásně zavzpomínám. Letos třeba na prababičku, která měla podobných „starých věcí“ plné poličky a dovedla o nich vyprávět úžasné příběhy. A taky na Moravu...
Pláčou pro majetek?
Strávili jsme tam tenkrát, těsně po povodních, skoro celé prázdniny. Pomáhali jsme lidem uklidit jejich domy... nebo je zbourat, když už nešly zachránit. A tenkrát jsem viděla „umírat“ spoustu starých věcí.
„To je strašné, jak lidi ulpívají na majetku,“ povzdechl si jednoho večera jeden budoucí bratr kazatel. Zrovna ten den jsme vyhazovali skříň plnou „upomínek“ u jedné stařičké paní. Plakala.
A já, v té době mládě čerstvě pomaturitní, si tenkrát představila, že bych přišla o všechny své „staré věci“. A naprosto jsem chápala, proč ta paní brečela. Že nejde o věci samotné, že takhle by člověk neobrečel ztrátu peněz, ale o vzpomínky, o tu atmosféru, která se alespoň na okamžik vrací, když se dotýkáme starých věcí.
Atmosféra starých věcí
A že tenhle prvek „návratu atmosféry“ láká lidstvo už pěkně dlouho. Protože i sbírání starožitností ho v sobě nese. Když procházíme muzeem egyptské kultury, troskami řeckých chrámů nebo stojíme ve stínu pyramid, vzpomínáme... ne na svou minulost, ale na minulost celého lidstva. Staré věci nám dávají pocit kontinuity, posilují v nás vědomí, že někam patříme, k lidstvu, národu, rodině, ke své vlastní minulosti... pomáhají nám uvědomit si své kořeny.
A tak si myslím, že na tom mít rád staré věci není nic špatného. Jenom bychom je neměli mít rádi víc než živé lidi.
Jaký je Váš vztah ke starým věcem? Jakou nejstarší věc máte doma? Máte šuplík plný vzpomínek? Nebo krabici pod postelí? Přebíráte jednou za čas své „vzpomínky“? A je pro Vás těžké je vyhazovat? Nebo patříte k lidem, kterým „staré krámy“ nic neříkají? A jak na Vás působí ještě starší věci – památky v muzeích nebo dávné stavby?
Nový komentář
Komentáře
Samík97: Naprosto tě chápu. Já fotky taky miluju a nechápu, jak je může někdo jen tak vyhodit. Mám jich doma spoustu a až naši budou likvidovat svou domácnost, přibude další spousta.
Já mám doma spoustu věcí, ke kterým se vážou vzpomínky. Miluju to. Nedávno jsme se stěhovali a tak jsem je oprášila a cestovaly s námi - staré milostné dopisy atd. Vím, že už nikdy nic podobnýho nedostanu, můj manža na to není, tak si to aspoň takhle připomenu. Bulela jsem u toho jak želva a bylo mi nádherně.
První věc, kterou jsem si odvezla z domova po smrti rodičů byla alba s fotkami - nikdo ze sourozenců neměl zájem.Dost věcí jsme tam nechali-dům jsme prodali, ale ani po 5 letech nemohu okolo tohoto domu projet,jak se mi vždy stáhne hrdlo steskem,přestože jsem tam nebydlela,rodiče si jej pořídili na důchod.
Ó ano, stěhování ve 45 k
do zcela zařízeného domku bylo třídění velmi razantní ...Do kontejnerů toho odpochodovalo moc. No, teď už se rozhodně snažím o častější probírku a zbavování se balastu. Čas se nachyluje - a potomci budou mít o trošku míň práce s likvidací.
P.S. - dlouho jsem si zvykala, že nemám ani svoje oblíbené hrnečky, fakt už jsem si žádné další tolik neoblíbila...a jako jsem dřív schovávala třeba obrázky svých dětí - teď už mě nic neláká.V "cizím" prostředí mě to sběratelství úplně přešlo...
no jo, ale vocaď pocaď. Proti novým článkům na Ženě in celkem nic nemám a asi by mi vadilo, kdyby jich byla půlka vytahaná z archívu
taky jsem moc na to nebyla, ale čím jsem starší, tím mám k nim vřelejší vztah
Já na to moc nejsem.
miluju stare, zejmena rodinne pamatky
na druhou stranu ale vyhazuji co se da. cim vetsi byt, tim vetsi skladiste... a to rozhodne nechci
Ke starým věcem, hlavně rodinným chovm úctu a nic nevyhazuju. Doma mě nazvali kramářkou.Nevadí. Jinak mám ráda vše staré, vymetám bazary a antikvariáty. Dnes jsem zrovna objevila krásný kafe mlýnek.
pár starých věciček mám , ale moc jich není
ráda bych staré věci vyhodila a udělala si pořádek,ale když tu určitou věc držím v ruce,je mi jí líto vyhodit a tak schovávám a schovávám.Vždyt taková hračka z mládí,to je krásná vzpomínka
Mám ráda staré věci, případně jako památku po rodičích, babičce - mám plno takových věcí, které opatruji jako oko v hlavě.
Vzpominek mame plno pod posteli:o) Nejak neni cs to probrat. Ale jinka stare veci mame moc radi neb mame chaloupku kam to vse stradame od starych zehlicek az po stary mandl
Staré věci nerada vyhazuju pokud pro mne mají nějakou hodnotu nebo jsou to moje srdeční záležitosti.
Některé staré věci jsou krásné a určitě vydrží více než ty moderní.
Obdivuji stavby z doby Karla IV. Umíte si představit, že by tu byly jenom nové, moderní, stavby? Já ne.
Mám šuplík,mám a budu mít.
Určité staré věci, jsou pro mě vzpomínky a ty
se určitě nevyhazují. Jinak staré věci likviduji