Rodina

Máme pro vás miminko…

adopting

Podobnou větu jednoho dne slyšel nejeden pár žádající o adopci dítěte. I přesto, že je potomek vytoužený, mnoho rodičů připouští svoji nepřipravenost na vše, co akt adopce a s tím související životní změny obnáší. Nabízíme vám proto tipy pro usnadnění této náročné cesty.

Zeptejte se sami sebe, zda jste na adopci opravdu připraveni.

Emocionální zátěž představuje hlavně překonání pocitu toho, že dítě není vaše vlastní. Pokud už nějaké děti máte, možná se přistihnete, že například dovolíte adoptivnímu dítěti víc než vlastním. A to i tehdy, budete-li se snažit se takovýmto situacím vyhnout. Abyste se toho vyvarovali a zároveň přijali dítě opravdu za své vlastní, můžete svoje obavy a pocity konzultovat s psychologem, který se věnuje otázkám a problémům spjatým s adopcí. Starší děti je rovněž vhodné na příchod nového člena rodiny připravit.

Adopce není ztráta, ale výhra.

Řada párů zvažuje adopci až po vyčerpávající cestě za tím stát se biologickými rodiči. Určitě se mezi nimi najdou tací, kteří adopci budou vidět jako neúspěch a bude jim připomínat jejich vlastní ztrátu. V takovémto případě je vhodné nejdříve úplně projít obdobím, kdy ústředním tématem života se stává otěhotnění. Až potom, kdy přemýšlíte spíše o tom, jak se stát rodiči, bude snazší přijmout všechna fakta, která přináší adopce.

Slevte z modré barvy očí a světlých vlásků.

Hodně rodičů si utvoří určitý obrázek dítěte ještě před tím, než proces adopce vůbec začne. Doufají, že jejich vysněné dítě bude mít určitou barvu očí, vlasů, mají jasno ohledně pohlaví a věku. Bohužel není mnohdy možné tato přání splnit. Jen zlomek rodičů například adoptuje opravdu malé miminko. A mnozí musí slevit i z jiných požadavků. To však neznamená, že se nemohou stát rodiči krásného dítěte, kterému připraví úžasné dětství.

Zdroj: www.zenska-neplodnost.cz

   
11.03.2010 - Děti - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Linde [*]

    Dante Alighieri — #13 a jsi povedený kousek? Sml58

    superkarma: 0 12.03.2010, 20:29:38
  2. avatar
    [15] mio [*]

    femme — #14 Dante Alighieri — #13 psychika je všemocnáSml22

    superkarma: 0 11.03.2010, 16:30:05
  3. avatar
    [14] femme [*]

    Dante Alighieri — #13  měli jsme sousedy, kteří se roky pokoušeli o dítě, pak to vzdali, podali si žádost o adopci a odjeli k moři, kde paní otěhotněla, takže adopci zrušili, narodila se jim dcera a po necelých dvou letech i syn Sml22 Sml67

    1. na komentář reaguje mio — #15
    superkarma: 0 11.03.2010, 16:28:22
  4. avatar
    [13] Dante Alighieri [*]

    Moji rodiče už vyřizovali adopci. A najednou jsem přišla já. Sml58

    1. na komentář reaguje femme — #14
    2. na komentář reaguje mio — #15
    3. na komentář reaguje linde — #16
    superkarma: 0 11.03.2010, 16:13:42
  5. avatar
    [12] Milala [*]

    Kamarádka adoptovala s manželem holčičku,je jím podobná,dnes už je jí 16 let ,musela chodit do zvláštní školy,je hyperaktivní,utíká jim z domu a vlastně neví, co s ní.Adoptovali o několik let později i chlapečka,cikáně,dnes je mu 8 let.Vyrůstá z něj typický Rom, jeho spoluobčané ho už vyhledávájí a mají na něj docela vliv.No a navíc manžel se s kamarádkou před dvěma lety rozvedl,našel si o moc mladší partnerku,se kterou má dítě.No, na jeho menší obranu musím říct,že si obě děti pravidleně dle nařízení soudu bere.

    Vlastně tím vším jsem chtěla říct,že je jedno, jestli je dítě bílé nebo červené,geny se nezapřou a já osobně bych do toho nikdy nešla!

    superkarma: 0 11.03.2010, 12:59:15
  6. avatar
    [11] maje [*]

    zelvicka — #10 ale podle mého je tady nikdo nehází do jednoho pytle. ale je tu velké riziko - zvlášť u jedné skupiny, že ani sebekrásnější dětství nemusí nutně znamenat dobře vychovaného člověka.

    superkarma: 0 11.03.2010, 12:47:02
  7. avatar
    [10] zelvicka [*]

    Můj švagr taky vyrůstal jako osvojený, je svým rodičům podobný, svého maldšího brášku má strašně rád, nikdo by neřekl že po paní M. neporodila. Vystudoval VŠ Sml67 Já bych po této skušenosti neházela všechny děti z kojeňáku do jednoho pytle Sml33

    1. na komentář reaguje maje — #11
    superkarma: 0 11.03.2010, 12:25:45
  8. avatar
    [9] mio [*]

    Teď mám rozečtenou knížku Rok kohouta od Terezy Boučkové. Je to její autobiografie právě o tom, jak adoptovala s manželem 2 kluky..a bohužel poznala, že geny vítězí nad výchovou..Ona napsala i předlohu pro film Smradi, jestli jste viděli..

    superkarma: 0 11.03.2010, 11:43:17
  9. avatar
    [8] femme [*]

    znám ve svém okolí několik dvojic, kteří si osvojili dítě a díky jejich zkušenostem bych do adopce nikdy nešla Sml23 Sml80 nejhůř dopadli ti, kteří adoptovali cikáně, ti si ten dobrý skutek vyžrali ale opravdu pořádně Sml31 Sml68

    superkarma: 0 11.03.2010, 10:59:34
  10. avatar
    [7] Ferdas [*]

    Sml15 známí slevili podle vaší rady z modré barvy a světlých vlásků a i když byla holčička 3letá, dokázala během pár let přivěst málem k šílenství celou širokou rodinu a okolí. s těžkých srdcem a málem rozvrácenou rodinou ji museli vrátit odkud přišla.Sml80

    superkarma: 0 11.03.2010, 09:24:15
  11. [6] Bébina [*]

    Klidne. Ja jsem pecovatelsky typ, co se mi sveri do pece, o to se staram jak nejlepe umim a stradat to u mne rozhodne nebude. Nad timhle jsem hodne uvazovala, protoze deti jeste nemam a ono to taky nemusi jit, ze. Nez se trapit, zvolila bych adopci. A radeji decko starsi, treba uz 4lete, ktere vi, ze se mi nenarodilo, ale ze se o nej chci postarat, nez mlcet a delat ze nic a pak se to v soku dozvi az v dospelosti. Nic neni cernobile, adopce ma i sva pozitiva.

    superkarma: 0 11.03.2010, 09:05:13
  12. avatar
    [5] ValinaK [*]

    my máme adoptivní dceru, teď jí je 19 měsíců, kdo neví, ten by nepoznal, že není naše Sml30 máme už vlastního syna, takže rozhodování o adopci nebylo tak těžké, ale i těm, kteří na vlastní dítě marně čekají, můžu tuhle cestu jen doporučit...... po roce a půl co dceru máme už mi ani nepřijde, že jsem jí vlastně neporodila......Sml30

    superkarma: 3 11.03.2010, 09:05:08
  13. avatar
    [4] maje [*]

    tlustoprdka — #3 je pravda, že po tom všem, čím si lidé projdou, je ti absolutně jedno, jak vypadá. ale je pravda, že geny jsou geny. je fakt, že člověk taky neví, co mu z jeho "vlastního" vyroste, ale já bych se asi bála adoptovat jakékoli dítě. a s těmi postiženými s tebou souhlasím. neměla bych na to ani fyzicky, ani psychicky. ale to bych asi neměla ani na ty v ústavech. bylo by mi jich hrozně líto, že jim nemůžu pomoct, že se jim nemůžu dost věnovat,...

    superkarma: 0 11.03.2010, 08:31:57
  14. avatar
    [3] tlustoprdka [*]

    Nevím, asi jsem divná, ale když už bych do toho šla, tak bych chtěla trochu podobné dítě sobě či partnerovi. Když oba mají hnědé vlasy nebo černé, neadoptovala bych blonďáka. Je sice pravda, že geny jsou sviňa a nikdy nevíte dopředu, co máte po rodičích, co po prarodičích, ale nějaká podobnost by tu měla být. Asi už vůbec bych nechtěla roma (či jiné národnosti) nebo postižené dítě. Zní to sice hrozně, ale mít doma roma, ikdyž je vychováván v jiné rodině, ty geny tam jsou a je jen otázkou času, kdy se ozvou. Znám dvě rodiny, které si adoptovaly roma a v obou případech skončily špatně. Ten jeden si dokonce loni vyslechl obvinění ze sexuálního zneužívání mladistvých chlapců. Dítě jiné národnosti bych taky nechtěla, jak bych mu přiblížila jeho kulturu, zvyky a i kvůli vzhledové odlišnosti. A na postiženého bych neměla trpělivost a psychickou sílu. Velice obdivuji snachu mé kamarádky, která dělá s mentálně a tělesně postiženými. První rok... naučíme se počítat od jedné do pěti, druhý rok... zopakujeme si počty od jedné do pěti... Má jich ve třídě pět, šest a musí je i uložit do křesla pokud jsou na vozíku a to mají třeba 50kg a ona sama má necelých 60kg, někteří chodí o hůlkách

    1. na komentář reaguje maje — #4
    superkarma: 0 11.03.2010, 08:22:29
  15. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Občas se podívám na Poštu pro tebe a zdá se mi, že jen malé procento dětí, později dospělých, se s opuštěním vlastními rodiči dokázalo vyrovnat. Navíc ta děcka musí zcela přijmout i prarodiče a širší příbuzenstvo.

    superkarma: 0 11.03.2010, 07:33:10
  16. avatar
    [1] maje [*]

    obdivuji všechny, co do toho jdou. já bych se hrozně bála

    superkarma: 0 11.03.2010, 07:01:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme