Reklama

V naší populaci žijí asi čtyři procenta mimořádně nadaných dětí. Některé z nich umí už ve třech letech číst, jiné ve čtyřech letech počítají lépe než dospělí. Jsou prostě trochu jiné. Jaké mají dětství?

Inteligence a nadání se měří pomocí IQ (inteligenční kvocient), podle hodnoty se pak určuje, zda je člověk nízké, průměrné nebo nadprůměrné inteligence. A mimořádné nadané a inteligentní děti jsou oficiálně ty, které mají IQ vyšší než 130.

ilustrační foto

Jednu takovou holčičku znám, jmenuje se Mirka a je jí deset let. Číst a počítat uměla ve třech letech, do školy mohla začít chodit klidně v pěti letech, jenže to byl problém, protože oficiálně se může až po dovršení šesti let. Ani nevím, jak to tehdy rodiče udělali, asi jim byla udělena nějaká výjimka, že malou Mirku vzali do školy dřív. Pak už to šlo hodně rychle - Mirka udělala zkoušky a některé třídy přeskočila, takže teď místo do páté půjde do deváté třídy. Důvodem bylo podle rodičů i to, že všechno uměla mnohem dřív a lépe než její spolužáci a ve škole se nudila.

Mirka to asi nikdy neměla lehké. „To je pravda. Když jsme zjistili, že je šikovná a všechno se hrozně rychle učí, přemýšleli jsme, co máme dělat. Na jednu stranu jsem nechtěla, aby její nadání (ještě jsem nevěděla, jestli nějaké větší má) přišlo nazmar, ale na druhou stranu jsem tušila, že tím pádem nebude mít normální dětství. A neměla. I když to by asi neměla tak jako tak.

Má IQ 130

Do Mensy jsme zašli, když byly Mirušce čtyři roky. Řekli nám, že je určitě nadaná, ale bylo ještě brzy, testy se dělají až od pěti let (to jí naměřili IQ 130). Dostali jsme nějaké rady a knížky. Ty Mirka miluje snad od narození, máme jich doma hromady, pořád si v nich čte. Vlastně je pořád někde zalezlá s knížkami nebo u psacího stolu, nic jiného ji kromě počítače nebaví. Nechce moc sportovat, na televizi se nedívá, nemá skoro žádné kamarády. Je to takový trochu omezený život...

Nejhorší je, že se děti jako Miruška málokdy někam zařadí. Už od školky střídáme místa, kam chodí, škol už poznala nejméně pět, než jsme našli tu, která jí vyhovuje. Tím pádem si nikdy nezvykne na stejný kolektiv, mění se jí učitelé, spolužáci, kamarádi, ale i kroužky. Navíc je pořád se staršími dětmi, s kterými si nerozumí. Je jí deset (a protože je drobná a malá, vypadá ještě mladší), ale ve třídě má i čtrnáctileté spolužačky, které mají samozřejmě úplně jiné zájmy a starosti než ona. A se stejně starými dětmi se zase nudí...

Je to opravdu náročné. Miruška si žije ve svém světě, okolí ji má za divnou. Rozhodně má zvláštní dětství, hodně izolované. Myslím, že postižené nebo jinak handicapované děti to ve společnosti nemají jednoduché, ale pro mimořádné nadané děti to platí taky.“

Informace o nadaných dětech najdete tady:

Další články v našem magazínu: