Partnerů, kteří spolu žijí jen tak „na hromádce“, u nás přibývá. Svatba už dnes není tak důležitý krok jako dřív, a to ani v případě, že se partnerům narodí dítě. Nic proti tomu, když to oběma vyhovuje.

Co když ale jeden z partnerů po svatbě touží? Pak mohou nastávat nepříjemné situace pro oba. „Není to nic hrozného, ale přece jenom to téma mezi námi leží. Žijeme spolu jedenáct let, to je myslím dost dlouhá doba, dětem je sedm a pět let. Kdyby nic jiného, vadí mi to, že se jmenuju jinak než děti. Vím, že je to dneska už běžné a nikdo na mě nekouká divně, že nejsem vdaná, ale když někam kvůli dětem volám, musím vždycky vysvětlovat, že jsem ta a ta, matka toho a toho dítěte... Všechno je prostě složitější - když jsem žádala o přídavky, když jsme chtěli půjčku nebo leasing na auto a jiné věci. Svatba je jen papír, ale důležitý papír,“ vypráví paní Alena.

ilustrační foto

A jak sama dodává, na jejich vztahu to nic nezmění, jen by se zjednodušilo hodně věcí. A navíc by se Alena nemusela bát, že přijde o byt a peníze, kdyby se náhodou s jejím partnerem něco stalo. „Vím, že děti by o nic nepřišly, ale já ano. Martin si tohle ale vůbec nepřipouští, říká, ať nemaluju čerta na zeď, že mu to takhle vyhovuje. Svatba ho nezajímá. Asi budu muset navést děti, ať ho přemluví, že chtějí jít na svatbu,“ říká v legraci Alena.

Je pravda, že se v tomto ohledu situace v poslední době změnila. Páry, které spolu žijí bez svatby, dnes nikoho nepohoršují, je jich stále víc a bereme je jako normální, stejně jako manželské. Bohužel ale zákony a právo tohle rozlišují.

Jak to je u manželů a nesezdaných párů (druh a družka)?

Ačkoliv nesezdaných párů přibývá, pořád mají mnohem menší právní ochranu než manželé. Žádný zákon totiž soužití takových párů neupravuje, takže mnohem víc záleží na tom, jak se partneři domluví. Jiné to je, když se nesezdanému páru narodí dítě, v takovém případě má dítě stejná práva, jako když se narodí v manželství.

Vztahy v rodině, rodinné i dědické právo upravuje Občanský zákoník (Zákon č. 428/2011 Sb. z 6. 11. 2011, kterým byl novelizován Zákon č. 40/1964 Sb., od 1. 1. 2014 má platit nový Občanský zákoník). Je v něm definováno manželství, které je stále považováno „za nejlepší formu partnerského uspořádání a nejvhodnější prostředí pro výchovu dítěte“, soužití nesezdaných párů ovšem nikoliv. To se řídí ve většině případů morálními normami a dobrovolností, což si ale mohou partneři vykládat každý jinak, zvlášť při ukončení takového vztahu.

Rozdíl se týká hlavně společného jmění, vyživovací povinnosti a dědického práva. Společné jmění manželů existuje pouze v manželství, stejně tak povinná vyživovací povinnost mezi manžely (i v případě rozvodu). A dědické právo (dědění ze zákona) je rozhodně výhodnější pro manžele.

Naopak sociální podpora počítá i s pojmem druh a družka a pojem rodina je stejný v obou případech, takže děti mají svá práva zaručena, ať se jejich rodiče vezmou, nebo ne. A rodičovská práva a povinnosti jsou stejná také pro oba případy.

Více najdete na stránkách Ministerstva spravedlnosti.

Další články v našem magazínu:

Reklama