Mám ráda Otu Pavla. Dokázal krásně snít. Jeho slova klouzala po papíře jako úhoři řekou Berounkou.

Když mi Klára Křížová dnes ráno poslala své oblíbené pohledy z míst, která má ráda, zasnila jsem se. A viděla se na břehu Berounky, přes kterou vede lávka pro pěší ze Zadní Třebáně do Hlásné Třebáně. A obě jsou, jak vidíte z Klářiných fotografií, krásné...

reka

 

treban

 

dldlf

 

recka

 

„Úhoře jsme se už snažili chytat poctivě, jenom na prut. Sedávali jsme na rozhraní dne a noci, kdy loví úhoři nejčastěji, a hleděli jsme na krásná znamení, praporky bílé, až nás oči bolely. Čekali jsme, až se rozechvějí jak membrány a rozjedou se na stožár prutu. Většinou jsme čekali marně, zřiďounka se praporek jako bílý psík rozutíkal ke špičce. Byl to většinou jen osamocený tulák. Někdy jsme chytili dva, málokdy tři za večer. To se stalo tak jednou do roka, jako je jednou do roka marcipánové posvícení. (Ota Pavel, Zlatí úhoři)

 

foto: Klára Křížová

Reklama