Reklama

Krásný i když podmračený den,přeji všem ženám-in.

Zdravím Ženy In !

Můj manžel ještě spí. Pak se probudí a říká:“co zase strašíš,máme času dost.“
Vzejde z toho malá hádka,protože on chodí všude na poslední chvíli,na rozdíl ode mne.Chci být všude o půl hodiny dříve,což on nechápe.To je již u nás pravidlem.

Když jedeme na zahrádku, vše večer zabalím. Ráno znovu vše zkontroluji. A opět můj muž: „už zase děláš jako kdyby jsi šla na úřad.Jedeme na zahrádku,čas není náš pán.“
Má pravdu.Zklidním se a čekám,až vše naloží do auta a hurá jedem. Při nastartování auta si dovolím zeptat,“máš všechno?“
“Mám“ zní nevrlá odpověď.
“Nediv se,že se ptám. Minule jsi zapomněl doma i doklady,řidičák,občanku,což jsi zjistil až na cestě zpět.“
“Klídek“. Opět nevrlá odpověď.

Jsem klidná. Už jedeme, a já se nemohu dočkat až se budu rýpat v zemině.
Je zvykem,že mi před vraty manžel dá klíče a já je otevírám a po vjezdu zavírám.

Čekám na klíče. Nic.
Manžel kouká jako malé dítě. Zasměji se: „neříkej mi miláčku,že nemáš klíče?“

„Nemám,jsou doma.“

Sedím před vraty. Manžel se vrací domů pro klíče. A já? Raději nebudu popisovat mé výrazy na adresu manžela, které jsem schopna v té chvíli ze sebe dostat…
Ještě,že neslyší. Než se vrátí, uklidním se chozením kolem plotu s představou, co jsem za tu dobu mohla udělat.

Ještě štěstí, že to je jen 10km!

Zdraví Věrulinka


Milá Věrulinka,

mám radosť, že píšete. Váš príbeh nás pobavil. Správanie Vášho manžela je typické pre mnohých mužov. Na všetko majú čas, tvária sa, že všetko je v poriadku... Až do momentu prekvapenia. Keď zistia, že zklamali, stiahnu sa a sú maličký.

Krásny a usmievavý deň :-)