Vztahy

Máme doma Italku

Studovat jazyky a umět je používat je současný trend v globalizovaném světě přepotřebný.

Nejlépe se toto děje v autentickém prostředí té které země. Stalo se už i v Čechách normálním jevem, že středoškoláci  vyjíždějí na stáže do ciziny. Několik dní poznávají řeč, mentalitu a kulturu pohostinské země. Druhá polovina této vymoženosti obnáší být na oplátku dobrým hostitelem, což je povinností celé studentovy rodiny. Není jednoduché uhlídat vlastní puberťačku. Jak moc je to náročné, když se k ní přidá další, které nemůžete ani vynadat! Nejenom ze slušnosti a studu, ale hlavně: ona vám vůbec neporozumí…

 

Naše rodina je plná temperamentních povah. Mnoho našich kamarádů ví, že míváme doma Itálii. Možná to zákonitě vyšlo, že naše dcera, mající zálibu v cizích jazycích, si usmyslila, že italština je tou řečí pro ni nejlepší. Součástí studia v jejím výchovném ústavu je povinná stáž ve třetím ročníku. Čas letí jako blázen a z čista jasna tu byl den, kdy mi přinesla zprávu: Přijede k nám Italka! Všechno by bylo OK, nebýt malého byť důležitého detailu – právě jsme se přestěhovali. Žít mezi nevybalenými krabicemi je v zažité konstelaci lidí možné, ale se zcela cizím člověkem? Nicméně jsem pochopila, že nejsem na světě proto, abych to měla lehké, a tak jsem začala připravovat domácnost na atak vetřelce.

 

Autobus přijel se zpožděním: místo v jedenáct hodin v noci, ve dvě. Čekali jsme v autě, pospávali, neb zítra se jde normálně do školy a do práce. Když se korespondenti (tak se nazývají partnerské strany oficiálně) rozdělili ke svým rodinám, mohli jsme vyjet směrem k domovu. Všechno vypadalo v pořádku, nebo dívenka byla trmácením v autobusu zmožena. Další den však ukázal, že “jiný kraj je jiný mrav“. Mělo se být v určenou dobu ve škole, ale… Moje úzkostlivá  a dochvilná dcera pochopila, že musí sáhnout na dno svojí tolerance, protože vnímání našeho „rychle“ a italského „rapidamente“ je u různých lidí zcela jiné, i když ta slova  vyjadřují ten samý význam.

 

Snídaně byla v královském stylu, ale chyba – slečna nesnídá!  Umíte si představit, co mi dalo práce tvářit se stále mile, když na stole stydly mnou vyrobené omelety a osychaly koláče. Budiž! Svačina, která do našeho života patří, co děti začaly navštěvovat školní instituce, byla složena vedle talíře. Byla dívkou odsunuta s poznámkou, že ona si něco koupí v mekáči! To se mi už trochu začala pěnit krev. Tušila jsem však, že to je jenom malý závdavek na to, co mě v příštím týdnu čeká. Na druhý den jsme plánovali představit tradiční českou kuchyň, ale všechno, co jsem postavila na stůl, bylo z odůvodněním, že to nejí, sabotováno. Mám mínění, že k poznávaní krajiny patří i její jídelníček, ale naše návštěva mě z toho vyvedla. Dcera mi šetrně sdělila, že Giovanna si  ve městě dává hamburgery a pizzu. Snad tím chce zademonstrovat svobodu, ke které se nenadále dostala, když unikla maminčině kuchyni, myslela jsem si. V jednom z mála rozhovorů jsem se však dověděla, že se tak stravuje stále. No, což. Proti gustu, žádný dišputát!

 

Třetí den začal těšením na večerní tah noční Prahou. Moje 15letá dcera je značně zdrženlivá, a tak se nekonaly žádné převratové akce. Zato další den nám Giovanna nepřišla na smluvené místo, kde jsme ji měli vyzvednout, a celý večer až do půlnoci byl ve znamení hledání přímo detektivního. V půl jedné v noci, když můj muž s dcerou odcházeli od jedné z mnoha potencionálních hostitelek, se  náhodou od kolem procházejícího spolužáka dověděli, že Giovanna přijala pohostinství jednoho kluka. Kde bydlí a jeho telefonní číslo nikdo nezná. Umíte si představ tu noc. Na druhý den byl společný program, ale tam přišla jenom jedna z italských korespondentek se sdělením, že dívky se rozhodly udělat si výlet do Karlových Varů. Když se naše Italka večer objevila, tvářila se nevinně a vůbec netušila, proč jsme tak vyděšeni. Pak jsem se utěšovala, že vlastně jsme dobře dopadli, protože dvě italské děti se už musely vrátit, protože nezvládly mariánkový večírek.

 

Říkáte si,  že  nemá cenu vzdychat nad věcmi, které nemůžeme změnit. Vskutku se snažím vidět na této zkušenosti i něco pozitivního. Moje dcera se mi už nezdá tak rozmazlená v jídle, nepořádná a nezodpovědná jako před tím. Začínám vidět, že je to vlastně seriozní mladá dívka, která má svoje priority a dokáže pro ně leccos udělat. Jen mě znepokojilo, že zpochybnila svoji volbu, jednou žít v Itálii…

 

 

   
21.10.2004 - Láska a vztahy - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. avatar
    [32] Chameleonka [*]

    Sojovice: Vida, jak je svět malej Už jsme tady dvě se stejným názorem, možná nám autorka vysvětlí, jak ke své mystifikaci dospěla

    superkarma: 0 22.10.2004, 08:41:29
  2. avatar
    [31] sarobrouk [*]

    U nás měli taky děti rozebraný italy na gymplu a to nemáme ani italštinu ve výuce. To byl loni a předloni nějaký výměnný program pro školy. Mluvili spolu s našimi studenty anglicky a bylo to. Ale je fakt, že to byly lemry líný a rozmazlený. Ráno se jim nechtělo vstávat, pěšky na turistiku keců jak Palacký a večer vysedávaly v hospodě a pily pivo akouřily a nechtělo se jim domů. Nejvíc nás vyšokovaly, když zrovna byla na oběd v jídelně gulášová polévka a buchtičky s krémem. Krém nejedli a namáčeli si buchtičky do gulášovky. Jiný kraj, jiný mrav. Hrozně se jim u nás líbilo v hospodách a naše děcka a našim studentům se líbilo tam a oni. Takže při odjezdu byly slzy z obou stran. Akorát to holt puberťáci nepobrali moc kulturně. Nevím jestli kouřili trávu, ale alkohol tekl proudem, nechápu majitele pohostinství, že jim nalévali alkohol, když nebyli plnoletí. Ale uznávám, že na pohled není rozdíl mezi 16 - 18 letým puberťákem.

    superkarma: 0 21.10.2004, 21:51:59
  3. avatar
    [30] risina [*]

    PS: Spíš mám podle synova vyprávění dojem, že on se u nich teď na podzim choval jako buran, ale co nadělám...

    superkarma: 0 21.10.2004, 21:14:33
  4. avatar
    [29] risina [*]

    My ěli n ajaře doma Švýcarku (16) - byla vegetariánka a chtěla ochutnat typická česká jídla - jednou měla smažený sýr a jednou švastkové knedlíky, ale jinak stejně pořád někde courali a jedli v piozzerii nebo v hospodě... Byla moc slušná, za všechno děkovala a tak. A v pozdních příchodech si se synem v ničem nezadala, takže jsem zas velký rozdíl neviděla.

    superkarma: 0 21.10.2004, 21:13:45
  5. avatar
    [28] Dudlajlama [*]

    Alfová : mozna buli dodnes...

    superkarma: 0 21.10.2004, 19:45:50
  6. avatar
    [26] Alfová [*]

    My měli doma němce-kluka,pořád bulil(jedinej)a byl tím pověstnej,jak mi řekla německá učitelka.Bylo jim 10-11 let.Pořád chtěl volat domů,musela jsem mu to utnout,byla jsem na mateřský a muž studoval...Neumyl se za celou dobu a chodil stále v jednom oblečení i do postele.My pro něj připravili program,neměl čas se nudit,ale on byl otrávenej a my vyflusaný,jak jsme se snažili...Takže další rok ,když přijel,žádný akce a nechali jsme němce i čechy lítat venku a hrát na počítači...a byl klid(bulil pořád)

    superkarma: 0 21.10.2004, 18:23:21
  7. [25] xenie [*]

    btw ty korespondentky jsou kdo, co ?

    superkarma: 0 21.10.2004, 16:50:00
  8. [23] Sojovice [*]

    Většinou není mým zvykem se vyjadřovat k podobným článkům, ale teď mi to prostě nedá. Shodou okolností moje dítě navštěvuje stejný "výchovný ústav" a moje dojmy ze stáže Italů jsou naprosto odlišné. Spousta skutečností uvedených v příspěvku neodpovídá realitě - např. pozdní příjezd, toulání se po městě, výlet do Karlových Varů byl společný pro všechny a další. Neříkám, že organizace stáže byla stoprocentní, ale domluvili jsme se 4 rodiny a Italy zaměstnali tak, že byli rádi, když se lehli do postele. O termínu stáže jsme věděli určitě od konce školního roku, takže bylo dostatek času se na ni připravit a přizpůsobit chod rodin na týden dané situaci. Já například jsem s tím počítala a čerpala dovolenou tak, aby mi pár dní zbylo na italskou návštěvu. Hned ze začátku jsme si vyjasnili pravidla a s Italy nebyly sebemenší problémy. Ba naopak myslím, že si naše děti z nich spíš mohly vzít příklad - Italové nepili nic než čistou vodu, nekouřili. Zpočátku vypadali, že také nebudou nic jíst, ale ve finále snědli všechno, a jak jim chutnalo !! Chce to jenom trochu dobré vůle. Pokud jde o chování, tak spíš bychom se měli stydět za některé jedince z řad českých studentů, kteří se opravdu chovali tak, že z toho byla málem mezinárodní ostuda - to ale rozvádět nechci. Píši jenom proto, že z celé návštěvy jsem měla dobrý pocit, protože "naši" Itálkové odjížděli unaveni,ale spokojeni. My také, protože jsme konečně viděli, jak se dělá pravé italské tiramissu.

    superkarma: 0 21.10.2004, 14:22:41
  9. avatar
    [22] Chameleonka [*]

    pohodarka: To máš jistě pravdu, ale pokud patnáctiletá slečna chodí do třetího ročníku, sama jistě uznáš, že se nemůže jednat o jinej druh školy, než je šestiletej gympl. A těch, které mají ještě navíc zaměření na italštinu, je i v Praze poskrovnu
    kytička: Ale moje v Itálii žrala pastu, pizzu, lasagne, tiramisu a všechno ostatní, až měla boule za ušima - a pak mi ještě řekla, že to je její (Italky) blbost, že u nás nic nechtěla, jelikož jí ( ) italská strava nesmírně chutná, takže si to tam užila

    superkarma: 0 21.10.2004, 13:57:44
  10. avatar
    [21] tomáš [*]

    No, hezký...Ale taky bych jídlo neřešila ?chceš-nechceš? a hotovo. Těsně po revoluci byl Tom na výměně ve Švédsku (14 let) a když se vrátil, smutně vzdychnul: kdyby to jen trochu šlo, tak bych tam zůstal!!! Švéďáček to u nás taky přežil, i když jsem ho vozila jen trabantem. Bál se potravin i nápojů (určitě vyrování z domova), ale "Mekáč" díky němu ochutnala i naše rodinka (a od té doby mi už zase nikdy nechyběl). S gymplem pak jel TOm do Anglie, a tam už zůstat rozhodně netoužil. No ale holku na návštěvě, to si tedy neumím opravdu ani představit...Ať mají naši potomci hodně příležitostí k poznávání VŠEHO !

    superkarma: 0 21.10.2004, 12:12:38
  11. [20] Rikina [*]

    gerda: nemusí se vzít vůbec, tyhle akce jsou dobrovolné, a rodiče to vědí předem. Samozřejmě nemusí nikoho přijmout na byt, taky ne každý na to má peníze, aby živil člověka navíc. Ovšem pak ani jejich dítě nejspíš nepojede do ciziny. Jsou na to i agentury, takže to dítě nutně nemusí chodit na školu, která má nějakou zahraniční družbu. Ale myslela jsem, že s dětmi jede nějaký pedagogický dozor, který je za ně zodpovědný, zvlášť pokud je jim teprve 15 let. Kdyby chtěl někdo tu zodpovědnost přenášet na mě, jako na ubytovatele, tak to bych nikoho doma nechtěla.

    superkarma: 0 21.10.2004, 09:52:33
  12. avatar
    [18] pohodarka [*]

    Chameleonka: kytička: nevim, jak je to v praze s vymennymi pobyty, ale pokud vim, nemusite chodit na italsky gyml(staci snad, ze se na gymplu italstina vyucuje), abyste navazali kontakt s "jakoukoli" skolou v italii a delali vymenne pobyty.
    tak devcata, nebalamutte nas tady

    superkarma: 0 21.10.2004, 09:37:54
  13. avatar
    [17] gerda [*]

    ta výměnná Italka asi v životě neslyšela přísloví "doma jez, na co máš chuť - v cizině, co ti dají...":), přiznávám, že na tohle bych asi neměla. Nemám taky žádnou zkušenost, to se musí vzít na byt každý, koho ze zahraničí pošlou, nebo je možnost se předem domluvit? I mezi našimi rodinami je přece rozdíl, v některých je třeba přísnější režim, než v jiných. Připadá mi divné, vzít si do svého soukromí člověka, o kterém nic nevím, a přesto za něj odpovídám.

    superkarma: 0 21.10.2004, 09:36:43
  14. avatar
    [16] Hanela [*]

    Natalie: Žábina: a specielně holky jsou vybíravky, tohle bych vůbec neřešila, spíš ty návraty, protože zodpovědnost za ní měla

    superkarma: 0 21.10.2004, 09:32:11
  15. avatar
    [15] kytička [*]

    Italku jsem doma nemela ..itala ma segra...
    u nas byla obcas italie
    zadny podstrojovani...nechce? at neji... ...my kdyz se druzili s detima z NDR..taky se nas nikdo neptal..chces- nechces..mas smulu...
    je fakt ze segry spagetyno z ceske kuchyne miluje jen svickovou,rizky,sladke zeli,maso a knedlik..
    brambory nemusi,ale sni vsechno..nevopruzuje ...hlavne na navsteve...

    superkarma: 0 21.10.2004, 09:18:41
  16. avatar
    [14] Žábina [*]

    já bych jí asi zkusila uvařit špagety nebo lasagne ...rozhodně ne českou kuchyni...

    superkarma: 0 21.10.2004, 08:53:49
  17. avatar
    [13] kytička [*]

    Chameleonka: taky se mi zda, ze po urcitych debatach se tu objevi clanek - podoba ciste nahodns..

    superkarma: 0 21.10.2004, 08:53:30
  18. avatar
    [10] Žížala [*]

    KAždá kultura má svý, o těch západních je přece všeobecně známý jakej mají benevolentní přístup k výchově dětí. Nejhorší je chtít předělat něčí zvyky, mě by vůbec nepřekvapilo že nechce snídat nebo že nechce jíst naše jídla a rozhodně bych to nebrala jako sabotování (a už vůbec ne od puberťačky).To jenom my český totalitní zakřiknutý děti jsme si nedovolili říct na nějaký návštěvě "tohle mi nechutná, to nejim"...

    superkarma: 0 21.10.2004, 08:18:39
  19. avatar
    [9] Chameleonka [*]

    Zajímavé, že by snad slečna Uhrinová chodila do školy s naší ? Zase tolik šestiletejch italskejch gymplů v Praze není, že? Ale naše Italka nepřijela ve dvě v noci, nýbrž skoro přesně půl hodiny po avizovaných jedenácti. A na výlet do Varů jeli celá jejich grupa společně, žádné sólo špeky se nekonaly - upřímně si ani nedovedu představit patnácti nebo šestnáctiletou holku, jak se sama s kámoškama v cizí zemi sebere a jede se jen tak podívat do nějakýho města bůhvíkde, když má program striktně určenej vlastníma importovanejma profesorama. Jinak se nimrala v jídle a všechno odmítala naprosto stejně. Taky se furt courala a neustále sprchovala. A furt byla šíleně unavená, takže naše zpruzlá díky ní musela oželit mnoho zajímavých akcí s ostatními. Jo, ale neřikali jsme jim korespondenti Tak že by podoba jen náhodná, anebo uměle upraveno pár skutečností

    superkarma: 0 21.10.2004, 07:51:25
  20. [8] teruna [*]

    já jsem od devíti let jezdila do Berlína ke kamarádce, vždycky na celý měsíc a ona potom k nám. Až na ty jejich Eintopfy si na jídlo nemůžu ztěžovat, třeba taková uzená kotleta se šparglem, politá holandskou omáčkou, to byla největší dobrota. Za ty roky jsem s její rodinou procestovala hodně míst, stále se tam vracím a moje děti se zase kamarádí s jejími dětmi, což je velká výhoda ve znalosti němčiny. Dneska němčinu vyučuji a to díky mým rodičům, kteří mě posílali každý rok na tak dlouhou dobu do Berlína.

    superkarma: 0 21.10.2004, 07:48:33
  21. avatar
    [7] Luciš [*]

    My měli doma od bráchy Nizozemce, naštěstí už mu bylo asi devatenáct nebo dvacet, tak hoši chodili na pařby společně. Mě v té době bylo dvanáct, takže na mě bylo nahlíženo jako na obtížný hmyz. No a pak, když mě bylo osumnáct a už sem byla doma jediný dítě, tak sme ubytovali lektora z Ohia (Columbus), ale k mé škodě z toho opět nic nebylo, protože byl věřící a jediny, co ho zajímalo byl papež (v té době u nás v Olmiku zrovna byl

    superkarma: 0 21.10.2004, 07:47:28
  22. avatar
    [6] Gabi [*]

    Byla jsem na začátku 80. let na táboře v NDR - moc jsem se těšila jaká to bude legrace, ale ouha - jídlo bylo někdy opravdu divné a tak 15 let jsem se nedotkla mátového čaje. Největší podtrh byl, že na mezinárodním táboře se šesli Češi (většinopu Češky) 7.-8. třída a Němci 1.-4. třída, ještě o kus dál byly Polky v našem věku a vybíjená s nimi připomínala masakr. také jsem si dopisovala s dívkou z Moskvy a posílala jí žvýkačky
    P.S.: Všichni známí, co byli jako děti, studenti i odrostlejší studenti ve Velké Británii se vrátili o mnoho kilo lehčí a nebýt právě "mekáče", umřeli(y) by hlady asi úplně - většina si stěžovala, že jim britské "hospodyňky" nedávaly najíst vůbec nebo porce typu 3 brambůrky a 1 list salátu.

    superkarma: 0 21.10.2004, 07:27:11
  23. avatar
    [5] Dudlajlama [*]

    Soudruzi v NDR delali asi chyby ve vareni tech tradicne nedobrych krmi . Na dovce jsem tam byla nekolikrat a vyhoda byla ta, ze clovek alespon zhubnul, ten jejich zeleninovy eintopf byl k nepreziti .

    superkarma: 0 21.10.2004, 06:33:05
  24. avatar
    [3] *Kotě* [*]

    trdlo: hele trdlí, ale o tom ten článek vůbec není...

    superkarma: 0 21.10.2004, 01:31:43
  25. avatar
    [2] trdlo [*]

    Ptam se, pani autorko, jak deticky nezvladly mariankovy vecirek? Prejedly se a usnuly v koute? Protoze stalo-li se neco horsiho, muzete si bejt jista, ze spise nezvladly alkoholovy vecirek. Nebo vecirek s necim horsim, nez je marjanka. Bohuzel mi zadny z pritomnych pomylenych a propagandu siricich autoru na moje otazky neodpovida. Procpak? Protoze mam pravdu a autorka nema tuseni, co deticky delaly na vecirku, ale nad alkoholem se uz dneska nikdo nepozastavi, ze jo a takhle to bude vypadat tak strasidelne! Proboha, oni sou na marjance, do zbrani!!!

    superkarma: 0 21.10.2004, 01:29:25
  26. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Když mi bylo 15, měli jsme takhle na výměnném pobytu dívku z Puerto Rica. Byl to značně neskutečný zážitek. Rodiče si po jejím odjezdu začali také myslet, že jsem vzorné, nehádavé, skromné a spořádané dítě.

    superkarma: 0 21.10.2004, 00:23:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme