Bulvár

Máme doma Babylon

Milá redakce,

reaguji na vyhlášení vašeho nového tématu - RUSSKIJ JAZYK.

Patřím ke generaci, která měla ruský jazyk na škole jako povinný předmět. Ruštinu jsem brala jako každý jiný předmět, ale ve třetím ročníku střední školy jsem  ji začala ignorovat. Upřímně řečeno, dostala jsem za to pozvání na kobereček od naší ruštinářky a ještě od jiných učitelů, kteří se mě pokoušeli přesvědčit, že je škoda mít z ruštiny za 4, protože by mi to kazilo vysvědčení, zvlášť když se chci hlásit na VŠ. 

Ruštinářka prohlásila, že je ochotná mě ještě přezkoušet a když budu umět, tak přimhouří oči a dá mi za 3. Jenže já nutně potřebovala na vysvědčení lepší známku, zkrátka za 2!  Dostala jsem nůž na krk – dostaneš za 2, ale půjdeš na Puškinův památník – co by člověk pro lepší známku neudělal, že?!  A tak jsem já se svoji dobrou kamarádkou skončila na soutěžích. Já recitovala a ona mi k tomu hrála na kytaru – naše učitelka ruského jazyka mohla být spokojená – vyhrály jsme, i když jsme o to vůbec nestály :o).

Známka z ruského jazyka se mi nakonec hodila – na VŠ jsem přijímací zkoušky vůbec dělat nemusela.  Nastoupili jsme do prvního ročníku na fakultu a tam se setkali s ruštinou znovu – psal se rok 1989 a ruskému jazyku a všemu ostatnímu s ním spojeného, pomalu zvonil umíráček. Jako studenti vysoké školy jsme se i my zapojili do stávky, zvonili klíči, roznášeli letáky…  takže dnes si můžu říci – byla jsem u toho, když se rodila Sametová revoluce.  Mysleli jsme si, ze je s ruským jazykem konec, nakonec všichni naši známí z jiných škol měli po revoluci angličtinu, jenom na naší fakultě ruština zůstala a vyučovala se celý školní rok. Tak jsem završila 9 let nucené výuky ruského jazyka.

Od té doby už uplynulo hodně vody a nikdy by mě nenapadlo, že se s ruštinou ještě někdy setkám. ALE člověk nikdy neví, co se mu bude v životě hodit!  Mezitím jsem se stačila vdát, v České republice porodit svoji první  dceru, vyhrát v loterii Zelenou kartu a odstěhovat se až za velkou louži…  A tady při nakupování jsem se s ruštinou opět setkala.  Zaslechla jsem matku s dcerou, jak se mezi sebou baví rusky a šla se zeptat, odkud jsou a kde bydlí…   Dnes jsme nejlepší kamarádky, navzájem si pomáháme, naše děti spolu kamarádí… - moje mladší dcerka zbožňuje jejího o rok staršího synka   :o)))    Ruštinu v běžné mluvě používám několikrát týdně, čtení a psaní mi nedělá problémy.

Bohužel minulý rok v dubnu se k mojí kamarádce obrátilo štěstí zády a naděje zatím není žádná. Jeden jediný telefonát jí a celé jejich rodině dokázal převrátit život naruby. Jejího manžela(Američana - nebyl voják) unesli v Iráku, po pár dnech v televizi odvysílali krátký videozáznam a od té doby o něm nikdo nic neví.  Ze dne na den se všechno změnilo, dům byl hlídaný policií, obležený novináři…   Z Ruska se jí na pomoc přistěhovala maminka (stará paní – přes 70 let - opustila všechno, co měla, a odstěhovala se na pomoc svojí dceři), moje kamarádka musela do práce a já jsem se stala občasným tlumočníkem její maminky  :o).   Od dubna jsem se denně starala o jejich malého synka a o prázdninách u nás byly téměř denně i jejich dcerky.  Dnes se život pomalu vrací do starých kolejí – musí – nic jiného jim nezbývá - život jde dál! Ruština je pro nás dvě něco jako tajný jazyk, který používáme, když nechceme, aby nám někdo další naslouchal. Jenom já vím, jaké má pocity, když se jí někdo ptá, jak se má, a ona s úsměvem odpovidá: “Very good!“, a rusky mi řekne, jak jí je hrozně, v noci nemůže hrůzou spát a myslí na manžela. Vánoce pro ni byly hodně těžké období a mně v uších pořád zní její slova: “Mně óčeň plócho, neznáju kak éto skazať – prósto duša bolit.“

U nás doma je s jazyky vůbec tak trochu potíž a občas si připadám jako v Babylonu.  Já i můj manžel jsme Češi - doma mluvíme pouze česky, venku za dveřmi na nás číhá všudypřítomná angličtina, s mojí kamarádkou mluvíme jenom rusky a ještě hlídám dalším dvěma kamarádkám děti, a to jsou Poláci. Mladší dcerka rozumí, o mluvení se u ní zatím nedá moc mluvit – má svůj speciální jazyk; starší dcera mluví plynně česky a anglicky, polsky a rusky rozumí téměř všemu, polsky částečně mluví a několikrát už odpověděla i v ruštině. Příští rok chceme přidat ještě španělštinu – nikdy nevíte, kdy se vám nějaký další tajný jazyk bude hodit :o))).           

Gábulina, USA


To je opravdový Babylon, ve kterém žijete. A jako opravdová přítelkyně s velkým P jste nakonec uplatnila i tu ruštinu.


Máte doma Babylon? Manžela, přítele Rusa?

ČTVRTEČNÍ TÉMA:
RUSSKIJ JAZYK
Pamatujete si slovíčka?
Napsali byste ještě něco azbukou?
A co tvrdé a měkké znaky?
Zarecitovali byste básničku?
Co víte o Sovětském svazu?

Domluvíte se rusky?
Uvítáme vaše příspěvky v ruštině!
redakce@zena-in.cz


 

   
12.01.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Alenka0010 [*]

    To je pěkné . Bezva příklad toho, jak si můžou rozumět lidé jiné národnosti. Tu kamarádku ti závidím, já si takovou nenašla ani tady v Česku.

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:42:24
  2. avatar
    [2] Janinas [*]

    Tak to je moc hezký článek.Obdivuji lidi,kteří umějí jazyky,protože mě to neleze do hlavy.

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:30:01
  3. avatar
    [1] gerda [*]

    Vaší kamarádce moc přeju, aby se jí manžel vrátil. Neumím si zcela představit, jaké to je, když jsem to sama neprožila, ale vím, že to převrátí život naruby. A malá poznámka k první polovině příspěvku: jak si někdo může myslit, že nějaká revoluce smaže jazyk z povrchu zemského? To, že se ho už nebudeme učit přece neznamená, že není důležitý a že neexistuje? Trošku pštrosí náhled

    superkarma: 0 12.01.2006, 11:25:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme