Rok 1989 – sametová revoluce, převrat, pád komunismu, konec vlády jedné strany, Občanské fórum, Václav Havel. Tato slova a jména se vybaví asi všem. Co ale opravdu znamenal rok 1989 v československých, respektive českých dějinách? Jaké nastaly změny?

 

Přišla demokracie. Ne ta, která u nás údajně existovala, jak nás po více než čtyřicet let přesvědčovali komunističtí představitelé, ale ta, jejíž základy byly položeny už ve starém Řecku. A s ní přišla svoboda.

 

Svoboda slova, nejen mezi spřízněnými dušemi. Svoboda tisku, ne ta samizdatová. Svoboda shromažďování, ne ta kontrolovaná při prvomájových průvodech. Svoboda cestování, ne ta do bratrských států a výjimečně na výjezdní doložku do Jugoslávie. Svoboda při výběru studia, ne ta pro privilegované. Svoboda volby, ne ta diktovaná shůry.

 

Začaly se opět tvořit základy nové svobodné a demokratické společnosti. Nebylo to jednoduché, dělaly se chyby a stále dělají. Není lehké „mít“ demokracii. Dříve jsme se řídili nařízeními, plány, rozhodnutími, a najednou jsme mohli rozhodovat sami. Neuměli jsme to. Mezi první republikou a tímto novým obdobím zela propast komunistické diktatury.

 

Myslím, že jsme se naučili demokracii. Myslet, konat, jednat. Nebát se říci, co se nám nelíbí, co nechceme. Být samostatní, určovat si své cíle a realizovat je. Uskutečňovat sny.

 

Vím, že mnohé se nezdařilo, období sametu se změnilo v občas tvrdý konkurenční boj. Ztráta iluzí, zvykání si na nový kapitalistický ekonomický systém logicky doprovázelo přechod mezi starým a novým.

 

Ale sama za sebe musím říci, že já žiji ve svobodné společnosti a v demokratickém státě. I když má spoustu chyb a plno věcí mi vadí. Mohu se však k nim vyjádřit a nebát se. Heslo revolučních dní „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ se neprosadilo tak, jak bychom si přáli. Ale jsme svobodní, to je to nejdůležitější. Zvítězili jsme.

 

Reklama