Čtenářka ToraToraTora má z mládí skoro traumatické vzpomínky na maminku. Příklady táhnou? V tomto případě ne. Naštěstí v ToraToraTora nezbyla vánoční deprese a na Vánoce se těší, dokonce i na „všechny" své příbuzné...

Znáte nějakého uklízecího teroristu?


Milý Jakube,

dovol, abych i já přispěla. Moje maminka byla vánoční uklízecí stroj. Nejen vánoční. Mluvím o tom v minulém čase, neboj, nezemřela, ani se nevyléčila. Odstěhovala jsem se a teď terorizuje už jen tátu. Když jedou na dovolenou, stejně je celý nesvůj, že mu nikdo nevyluxuje třikrát za den koberec, takže teror to asi také není. No nic. Mamka vždycky vytáhla knížky, aby za nimi utřela prach (knihovna čítá tak dva tisíce svazků). Ze skříně se vytáhly všechny skleničky coby svatební dary, hodobóžové servisy, které se nikdy nepoužívaly, keramické vázičky, cukřenky a talířky, které jsme získaly bůhví kde a nelíbily se nikomu. Vše se pak muselo omýt, osušit, vyleštit a postavit zpět, aby na to dalších 365 dní mohl padat prach. Z galejí jsem byla osvobozena poté, co jsem z části sbírky udělala hromadu broušených střepů. Stejně si myslím, že byla ráda, že to někdo rozflákal a nemuseli jsme na to už koukat. V neposlední řadě se vyndal obsah všech skříní, aby se narovnal zase zpět chudší o ty nejubožejší, zato však nejoblíbenější kousky. Jak jinak než do vojensky přesných komínků. V obracení zbytku domu vzhůru nohama byla maminka mistr a většinou sekundanty nevyžadovala.

Jenže zatímco ona věřila, že nám půjde příkladem a jednou za rok i my svým mužům zryjeme obydlí tak, že i na trenkách budou mít puky, mýlila se. Jsem převtělený medvídek mýval a uklízím tak celoročně. Nějaké známky obsese by šťoural našel, ale i tak je to má soukromá schýza, která nijak neomezuje život můj ani rodiny a s blížícími se svátky negraduje. Hodobóžové servisy nepěstuji. Vzhledem k tomu, že jsme se neobtěžovali ani nejbližším oznámit, že hodláme vstoupit do stavu manželského a posléze i jiného, svatebních darů za prosklenou kredencí u nás nenajdete. Zato ty, které u nás našly domov z pozůstalosti nebo jako dárky k narozeninám, používám a hojně. Věřím, když si tak skládám cukroví na broušený tác pro prarodičích mého muže, že jsou tak v tyhle dny stále s námi. A než naaranžováná výstava za sklem, budou radši s námi u štědrovečerního stolu. Alespoň takhle. A nejen ten večer. Beru ty mísy z dávno zkrachovalých keramiček a skleničky, co pamatují slavné časy první republiky i čtyřicet let temna, do ruky co nejčastěji. Cítím se s nimi dobře, nesou v sobě kousek z každé rodiny, ve které se ocitly, vzpomínky, energii slavnostních dnů, při kterých se do nich rozlévalo šumivé víno a připíjelo. A tak se potkají symbolicky rty těch, kteří tu s námi již nejsou se rty našimi, jejich vnoučat, pravnoučat.

Není nic hezčího, než být na Vánoce všichni pohromadě. Oč slavnostnější je ten pocit, když s vámi jsou i ti, kteří už nemohou.

Krásný den,
ToraToraTora

Poz. red.: Text neprošel korekturou.


Pište mi své historky k dnešnímu tématu: VÁNOČNÍ ÚKLID!

Můžete mi psát, jak uklízíte? Kdy děláte vánoční úklid? Zda uklízíte sama, nebo s celou rodinou? Koho do úklidu nejhůře dokopete? Jaké používáte metody, když chcete, aby si děti uklidily pokoj? Můžete i zavzpomínat na vlastní dětské zážitky z uklízení... Fantazii se meze nekladou!

Posílejte mi také fotky své vánoční domácnosti - jak pěkně máte uklizeno a vyzdobeno! Ke každé fotce ale napište nějaký krátký popis.

Reklama