vorech

Až na současnou výjimku – čistokrevnou sheltii Alwina, jsem vždycky měla křížence, pouliční směsku neboli voříška. A byli to úžasní psi.  

První byl Míša. Jednou přinesl tatínek malinkatého tříbarevného „méďánka“. Byl to voříšek. Trochu podobný špicovi, tvarem hlavy, délkou srsti i chundelatým ocasem stočeným nahoru jako péro od hodin. Možná někde pochytil i geny jezevčíka, protože měl podsaditější figuru, ale barvou srsti byl opravdu originál. Černá na hřbetě přecházela ve světle hnědou, hrudník mu zdobila bílá hvězda. Uměl si ji také patřičně hrdě nosit, byl nesmírně chytrý a statečný.

A to někomu vadilo natolik, že nám ho otrávil. Bylo to na Mikuláše. Napadl první sníh, děti rozverně pobíhaly kolem čertů a andělů a my prožívaly rodinnou tragédii.

O dalším psu nechtěli naši ani slyšet. Až jednou zase tatínek přivedl štěně. Byl to kříženec německého ovčáka. Prý ho kolegyně z práce potřebuje na nějaký čas pohlídat. Jmenoval se Lord, uši mu ještě napůl padaly, však to znáte, takové to nemotorné stvoření na mohutných tlapách.

K velké nelibosti maminky byl Lord ještě nevycválané, nevycvičené a ne příliš čistotné psí dítě. Nejvíc ji vytáčelo, když se zablácený opřel o zeď a líně po ní sjel, aby se rozplácl na podlaze. Chyběla mu sice Míšova bystrost, ale i tak to byl náš miláček. Jak čas běžel, paní se k psovi nehlásila, dva měsíce se protáhly na půl roku a mamince došla trpělivost.

I tatínek pochopil, že bude lepší v zájmu klidu ustoupit a psa vrátit. Ale maminka má vždycky pravdu a já byla ještě malá na protest.

Třetím psem byl Rek. Už ani nevím, od koho jsem ho dostala. Byl to krásný černý kříženec, který vypadal jako zmenšenina flat coat retrívra. S Rekem jsme se přestěhovali z venkova do města. Tenkrát se mi strašně stýskalo a ten pes byl pro mě jakýmsi pojítkem s minulým domovem. Jednou se ztratil. Strašně jsem plakala, usilovně ho hledala, každého jsem se vyptávala, ale marně.

Až za dlouhý čas, to už jsem byla dospělá, se maminka přiznala, že ho nechala utratit. Moc to bolelo, ale už jsem se na ni nezlobila, pochopila jsem, že má diametrálně odlišný vztah ke zvířatům. Mají pro ni hodnotu jen, dokud je z nich užitek. Pes má hlídat, kočka chytat myši, slepice snášet vejce a králík je dobrý jen na pekáči. Tím to končí. Nemám jí to za zlé, byla tak vychovaná.

Když se nad tím tak zamyslím, všichni mí psi měli smutný konec. Doufám, že jsem si ten smutek do třetice vybrala.

Teď mám po dlouhé době opět psa a jsem šťastná. Vzdáleně mi připomíná Míšu. Je to trikolorní sheltie a první pes s rodokmenem.

Alwin

 

Ale  stejně mě každý zastavuje a říká: Jé to je krásný voříšek. Nedurdím se, protože pro mě voříšci v životě hodně znamenali.

A proto mi dovolte, abych dnešní  téma věnovala voříškům, křížencům, pouličním směskám.

Měla jste nebo máte doma křížence? Co je vám na něm sympatické? Umí nějaké kousky? Má někdo ve vašem okolí voříška, který stojí za zmínku? Vzala jste si někdy voříška z útulku? Máte nějakou příhodu s voříškem? Vyfotografujte svého milovaného voříška a pošlete nám jeho obrázek.

Součástí tématu bude i soutěž o titul nejkrásnější voříšek.

Pište a posílejte fotky na:  redakce@zena-in.cz

Reklama