Klíč cvaknul v zámku. „Jééé, táta!“ Malý Lukášek seskakuje mámě z kolenou, obrázkovou knížku nechává spadnout na zem a žene se ke dveřím. Velký Lukáš chytá syna do náručí a vyhazuje ho vysoko ke stropu. Lustr míjí sotva o centimetr, ale klid – je to jen koule z rýžového papíru, takže rozbitá hlava nehrozí. Lukášek piští radostí. Od téhle chvíle je máma Irena vzduch.

Ne že by to mamince tolik vadilo. Než se ti dva vyblbnou, prostře stůl a nachystá večeři. Dokonce si stihla i uhrábnout vlasy a dopít zbytek vystydlého odpoledního kafe. Při večeři chce Lukášek jako vždycky sedět u táty na klíně. Baští vzorně, vůbec ne jako s mámou, která ho musela v poledne přemlouvat a bojovat o každou lžičku.

„Utřela bys mu, prosím tě, pusu?“ žádá velký Lukáš s naprostou samozřejmostí. „Umíš to líp než já.“

Lukášek protestuje a hází sebou, když mu máma vlhkým ubrouskem otírá tvář a hledá ochranu u táty, který se jen směje. No jasně, protivná macecha a táta zachránce. Táta a syn pak společně mizí v pokojíčku a staví si z lega, zatímco maminka se smíšenými pocity skládá nádobí do myčky.

 

přísloví - sapiens těkavé organické látky

Je snad žárlivá? Zlobí se proto, že Lukášek tátu zbožňuje, přestože ona se o kluka stará čtyřiadvacet hodin denně, ve dne i v noci – zatímco Lukáš je  s ním hodinu nebo dvě? 

Ne, tak to není. „Nedivím se, že je Lukáš tak v kurzu. Kluk dobře ví, že když je s tátou, budou se dít věci. Půjdou pouštět draka, házet kameny do řeky, jezdit na poníkovi. Jenomže já jsem vždycky ta zlá, která Lukáškovi musí vnutit ty hnusné kapky proti kašli. Kdo se mu snaží ostříhat nehty na nohou. Kdo s ním sedí v přeplněné čekárně u doktora a snaží se ho zabavit. Můj muž si vybírá z koláče jenom rozinky!“ stěžuje si Irena.

„Není to spravedlivé,“ vzdychne si a unaveně dosedá na kuchyňskou židli, zatímco se oba Lukášové cachtají ve vodě, pokryté vrstvou plastových kelímků a stříkacích zvířátek. Z ohleduplnosti vzala na sebe všechny nepopulární povinnosti, které by manžela připravovaly o čas strávený se synem. Ví, jak tvrdě její muž pracuje, jak je večer utahaný, a chápe i to, jak moc Lukášek řádění s tátou potřebuje. Přesto se jí tohle rozdělení rolí začíná pořádně zajídat. „Táta by mi to dovolil!“ odsekl jí dneska Lukášek, když mu sebrala míč, se kterým chtěl hrát v předsíni fotbal.

„Možná bych měla někam vypadnout,“ táhne Ireně hlavou. „Odjet na celý víkend s Bárou na chalupu a nechat je tu spolu. Nebo dokonce na týden k moři… však bych si to zasloužila, no ne? Jen ať si tatínek zkusí, zač je toho loket.“

 

přísloví - tak jedinci druhu Homo

Z koupelny se ozývá Lukášův hlas: „Pojď sem prosím tě na chvilku, Lukášek potřebuje umýt hlavu!“

To zrovna. Ten kluk mytí vlasů přímo nenávidí. Když se mu šampon dostane do očí, je z toho dramatická scéna. „Nemůžu, mám jinou práci, to zvládneš sám,“ volá Irena a otevírá noviny. Taťka může s přebíráním nepopulárních povinností rovnou začít.

 

A jak to chodí u vás, milé ženy-in?

Je váš manžel táta se vším všudy, nebo jen „sváteční“?

Dokáže vašeho potomka vypravit do školky, nakapat mu kapičky do očí, trénovat s ním psaní?

Reklama