Bulvár

Mám žárlivého manžela


Milé ženy-in,

mám manžela. Žárlivého manžela. Když jsme se brali, spousta lidí to nechápalo. Byla jsem o 11 let mladší, štíhlá, dlouhé husté vlasy. Manžel měl pleš a vousy mu začínaly šedivět. Jenže... hrál na kytaru romantické písničky, zpíval je jen pro mně svým příjemně hlubokým hlasem, díval se mi do očí těma nejkrásnějšíma modrýma očima s dlouhýma černýma řasama, a když mě prvně políbil, podlomily se mi kolena.

Už před svatbou manžel projevoval mírné příznaky žárlivosti, ale říkala jsem si, že je to jen tím, že chce být hodně se mnou. Jak běžel čas, jeho projevy této choroby se stupňovaly. Já přicházela postupně o kamarádky a známé. Zbyla mi jen ta jedna, nejlepší kamarádka, ale když jsme byla na mateřské dovolené a chtěla jsem jet k ní (měly jsme stejně staré děti), byl oheň na
střeše.

Po mateřské jsem nastoupila do stejného podniku, ve kterém pracoval manžel. Myslela jsem si, že bude klid, protože budem v jedné firmě a uvidí, že nemá důvod žárlit, ale spletla jsem se. Často jsem musela chodit do skladu s různými doklady a pochopitelně jsem se tam občas zapovídala. Manžel žárlil. Kolegové si toho všimli a ještě ho popichovali. "O čempak se tam asi tak spolu bavěj?", "Včera se tam něčemu smáli..." Podobné hlášky pochopitelně zhoršovaly jeho žárlivost, až vyvrcholila scénou - den před štědrým dnem. Manžel na mně křičel - pes by si ode mne kůrku nevzal.

Do té doby naše hádky fungovaly tak, že manžel křičel a já se krčila v koutku a brečela.  Tentorkát ovšem přetekl pohár mé trpělivosti. Stoupla jsem si proti němu a začala na něj ječet, že se klepaly i okenní tabulky. "Ty máš ženskou! To je jasný - jinak by tě to ani nenapadlo, že
bych mohla mít něco s takovým ubožákem. Máš babu a chceš svalit vinu na mě, ale já toho mám právě po krk..." vřískala jsem na celé kolo. Manžel stál bez hnutí, oči vyvalené..."A už mě nemáš rád - ani trošku, jinak bys na mně takhle neřval a neponižoval mě!"

Už nevím, co všechno jsem mu tenkrát řekla. V každém případě jsem postupovala podle známého: "Všechno co řekneš, bude použito proti tobě" a vyplatilo se to. Manžel sice žárlí dál, ale uvědomil si, že své projevy musí umírnit. Už nekřičí, ke kamarádce mě pouští bez potíží, protože každý náznak žárlivé scény okamžitě přebiju "protižárlivou scénou" - pochopitelně mnohem intenzívnější.

Žít s žárlivcem není jednoduché, ale dá se to většinou ustát - i když to dá námahu.

Hodně štěstí všem, kteří mají žárlivce doma

přeje

Danulinka


Milá Danulinko,
ráda bych vás potěšila nějakou dobrou zprávou, ale bohužel se obávám, že sedíte na sudu se střelným prachem.... Ale vybouchnout nemusí, doufejme...
Moc bych vám přála, abyste byla šťastná
   
04.07.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Lenika [*]

    arna2005: danulinka: souhlas. Taky jsem se krčila v koutku, pak jsem z něho vykoukla a to se děly věci

    superkarma: 0 04.07.2006, 12:38:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme