...napsala dcera mé kamarádky na korespondenčním lístku z tábora.
Tento výrok jí předhazují vždy, když jde ke zkoušce. Já jsem nic takového z tábora nepsala.
Já jsem psala, ať mi ještě pošlou peníze na gumové medvídky.
Vši se vylíhly až doma.

Moje maminka je zdravotní sestra a třetí příjezd z tábora, kdy se moje hlava opět otřásala jako... prostě jako dobře fungující sídlištní aglomerace, ji rozhodně nepotěšil.
Měla jsem dlouhé vlasy do půli zad, maminka měla malinký hustý hřeben, difusil, orthosan a bůhvíco ještě, ale vši zase byly nezdolné, všechny tyhle snahy oceňovaly a zůstávaly.

Maminka trpěla představou, "co si lidi řeknou" (všichni víme, že si řeknou, i kdybych žádné vši neměla...), a tak jednoho dne poslechla prastaré rady a.... ne... neobětovala mě za svitu luny v místním hájku... ale přinesla petrolej.
Petrolejem mi namazala celou hlavu a zabalila... tu věc... do alobalu. A poslala mě spát. A pak to začalo. Strašně pálit.
Chvíli jsem to statečně vydržela, protože správná léčba často vyžaduje oběti (kolikrát i na životech), po půlhodině jsem ale vystřelila z postele a volala na maminku: "Mami, strašně to pálí!" Co mi na to řekla?
Tak není to ta maminka, kterou popisuje František Hrubín nebo pan Seifert v čítance, nerozplakala se soucitem, nýbrž pravila: "To je dobře, to je dobře, vydrž!"
Tak vydržet to šlo ještě asi deset minut. Pak mi maminka odmotala ručníky (aby se nezničil polštář) i alobal (aby to v teple pořádně pracovalo) a našla mou červenou hlavičku plnou flegmatických vší, které se zfetovány petrolejem potácely mými vlasy.
Oblblé vši šly dobře smýt proudem vody, stejně jako pokožka z mých oušek a nekrytých částí hlavy.

Co nešlo smýt, byl ten zasraný petrolej.

No nebudu vás již více unavovat.
Dnes, po dvaceti letech, už petrolej v hlavě nemám. Patřím ale k všivé generaci, která si ještě užila prověřování všivých hlav ve škole.
Kdo je má, jde doprava a připraví si žákovskou knížku... My s tmavými vlasy jsme to měli jasné... v určitém věku jsou lupy prevít... to ale není tak vtipná příhoda.

Malenka                                                                                                                                                              Malenka

Milá Malenko,
taky bych chtěla mít v hlavě vše.
Vši jsem naštěstí nikdy neměla a nemusela podstupovat tuto potupnou odvšivovací proceduru. 
Musel to být děs a vy to popisujete tak sugestivně, že mě začíná pálit hlava.
Zlaté myši.                               
Reklama