Zdraví

Mám to prostě v genech!


„No jo, on to má prostě v genech!" řekneme s pochopením a pobavením, když sledujeme šestiletého špunta, jak se usilovně snaží rozebrat novou hračku a podívat se jí „na zoubek“. Tatínek automechanik, dědeček opravář telefonů... Ve skutečnosti je to jen málokdy takhle jednoduché. Genetika je vzrušující, ale strašně složitá věda, každé pravidlo má spoustu výjimek a rok stará studie už může být sto let za opicemi. Dokonce i autoři populárně-naučných publikací, kteří se jinak snaží svým laickým čtenářům přiblížit prostřednictvím barvitých přirovnání a příběhů ze života, chtě nechtě musí ztratit nejméně jednu kapitolu těžko stravitelnými výklady o alelách, aminokyselinách, heterozygotech a homozygotech. Lidé přitom chtějí vědět něco jiného. Zajímá je, proč ubývá blondýnek, a jestli kriminálníkův syn také skončí jako zloděj a násilník.

Je genotyp totéž co osud?
Tak především: nedědí se znaky, ale vlohy k nim (tedy většinou). Pokud je nikdo neodhalí a nerozvíjí, nemusí se vůbec projevit. Nikdy se nedozvíme, o kolik geniálních matematiků nebo hudebníků byl svět ochuzen – jen proto, že se tato exkluzivní dispozice dědila v rodině negramotného rolníka. Podobné je to s některými nemocemi, k jejichž propuknutí je třeba kombinace genetické vlohy s příhodnými vnějšími okolnostmi. Vezměme si například dvě rodiny, žijící ve stejném prostředí a podobně nezdravým způsobem života – a přesto mají téměř všichni členové jedné rodiny vysoký tlak, zatímco u druhé je hypertenze výjimkou. Obdobně to funguje třeba s rakovinou, astmatem a obezitou. Tlouštíci se rádi vymlouvají na geny; „tlusté geny“ nepochybně existují, kromě toho se ale dědí i stravovací zvyklosti a rodinné recepty.

Zatím to vypadá, že je příroda jakžtakž spravedlivá: bohužel, není. Existují geneticky podmíněné choroby, které se projeví bez ohledu na cokoliv a skutečně se podobají rozsudku. Typickým příkladem je tzv. Huntingtonova choroba. První příznaky se objevují ve středním věku. Následují ztráty rovnováhy, škubání končetin, psychické poruchy, rostoucí závislost na okolí a po přibližně 10 až 15 letech stálého zhoršování smrt. Léčba neexistuje, jediným způsobem, jak se nástupu nemoci vyhnout, je zemřít dřív. Nejproblematičtější je v celé téhle smutné historii fakt, že už od 80. let existují testy, umožňující přítomnost mutace jednoznačně vyloučit, nebo naopak prokázat. Z potenciálních nositelů chybného genu ho ale zatím podstoupil jen asi každý pátý. Není divu – podívat se osudu do tváře není žádná legrace.

Ten kluk je hlava po mně!
Dědičnost inteligence je ošidné téma - eticky i politicky podezřelé. Většina seriózních vědců má námitky už proti měření IQ, tedy proti tomu, aby se tak složitá věc definovala pomocí pochybných testů a jediného čísla. Od úvah o dědičně podmíněné inteligenci je jen krůček k úvahám o rasově podmíněné inteligenci - a to je téma opravdu hodně zdiskreditované. V sedmdesátých a osmdesátých letech přesto došlo k rozsáhlému výzkumu, založenému na porovnávání IQ dvojčat, adoptovaných dětí, jejich adoptivních i biologických rodičů a sourozenců.

Výsledky jsou více než zajímavé. Největší míra shody byla pochopitelně mezi jednovaječnými dvojčaty (žijící spolu 86 %, žijící odděleně 76 %). Dvojvaječná, společně vychovávaná dvojčata dosáhla hodnoty 55 %, biologičtí sourozenci 47 %, vlastní rodiče a děti žijící společně 40 % a žijící odděleně 31 %. Ale pozor, teď to přijde: Míra shody mezi adoptovanými dětmi, vychovávanými ve společné domácnosti, dosáhla hodnoty nula! Život ve stejné rodině nemá na IQ vůbec žádný znatelný vliv.

Někteří badatelé tvrdí, že vlastnosti vajíčka a spermie, které jaksi zapříčinily naši existenci, mají na naši inteligenci třikrát větší vliv než cokoli, co s námi rodiče dělali po narození. Ať se nám to líbí nebo ne a navzdory všem báječně vymyšleným pedagogickým koncepcím - všechny dosavadní výzkumy směřují k závěru, že asi polovinu IQ dědíme, necelou pětinu má na svědomí vliv rodinného života a zbytek pochází ze školy, z party vrstevníků apod. A aby toho ještě nebylo dost: vliv našich vlastních genů s věkem ještě vzrůstá. Čím jsme starší, postupně opouštíme získané vlivy, projevujeme svou vrozenou inteligenci a stáváme se vpravdě sami sebou.

Jsou rodiny, u kterých jsou dědičné znaky očividné a zřejmé (třeba u rozvětvené muzikantské rodiny Bachů), jinde se projevují spíš skrytě a nenápadně.

A jak je to u vás?
Zdědila jste po mamince, tátovi nebo jiných příbuzných nějakou vlastnost, talent, nectnost nebo nedejbože nemoc?
Jste na své „dědictví“ hrdá, nebo se s ním snažíte bojovat?
Máte-li potomky, zdědili něco po vás?
A pokud se na děti teprve chystáte, jaké vlastnosti (své nebo partnerovy) byste jim ráda předala?
Věříte, že bude jednou možné geneticky upravovat nenarozené děti, aby měly ty „správné" vlastnosti a byly odolné proti chorobám?
Myslíte si, že by se měly genetické experimenty okamžitě zastavit?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek jako obvykle odměníme dárkem.

   
22.01.2007 - Zdraví - autor: Eva Jedelská

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [54] Anouk [*]

    a....: Ja si myslim, ze rodinnym pusobenim se neco ovlivnit da, ovsem zatim pouze ciste teoreticky

    superkarma: 0 22.01.2007, 21:56:37
  2. avatar
    [53] Meander [*]

    mirienka: Chtělo by se říct Amen.

    superkarma: 0 22.01.2007, 20:15:16
  3. avatar
    [52] mirienka [*]

    Meander:souhlas - to máš jako s nemocema. Nemoc upozorňuje na to, že něco děláš špatně a měla by ses nad sebou zamyslet. Všimni si, že dobrák od kosti doslova září a je hodně příjemné být v jeho blízkosti a v blízkosti člověka špatného dlouho nevydržíš. A je to poznat v očích a pohledu.

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:55:02
  4. [51] a.... [*]

    Meander: Ty to vždycky rozmázneš...

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:48:56
  5. avatar
    [49] Meander [*]

    mirienka: Zjistila jsem, že defekt ducha se často odráží v defektu těla.

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:44:03
  6. avatar
    [48] Suzanne [*]

    Ale ty geny jsou právě v tom, že někdo pro ten malej zadek nemusí udělat vůbec nic, ať si žere jak chce, a druhej prostě musí dřít.
    Geny nejsou naše zajetí (i když můžou být), ale v něčem nás mohou determinovat.

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:44:00
  7. avatar
    [47] mirienka [*]

    Nyotaimori: to souhlasím - pro někoho ano, pro někoho ne, ale přesto bych si to netroufla říct ani napsat. Nikdo neví, co za tím je. (Mimochodem - já mám takovou sestru, bohužel - žádný med, plive jenom jed. Nikdo si není před její jízlivostí jistý - nemá ráda lidi a lidi nemají rádi jí. Asi má nějaký důvod,proč taková je, já ho nevím a asi nikdy nepochopím. Stárne a blbne!)

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:41:17
  8. avatar
    [45] mirienka [*]

    Vivian: nevím, nevím, jestli bych tam uspěla. To by musela existovat nějaká úplně speciální kategorie.

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:23:41
  9. avatar
    [44] Vivian [*]

    mirienka: my asi holt máme tady na světě jinej úkol než dělat modeling

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:19:31
  10. avatar
    [43] mirienka [*]

    Vivian: hmmm, pro tu jsem si taky šla, bohužel, asi 2x nebo i víckrát. O to víc musím bojovat . A taky se učím prohrávat

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:16:44
  11. avatar
    [42] Vivian [*]

    DELCOP: ba ne , já už to mám vyzkoušený... A lenost teda nevím po kom mám, u nás v rodině přece nikdo takhle strašně línej nebyl

    superkarma: 0 22.01.2007, 19:01:17
  12. avatar
    [41] DELCOP [*]

    Vivian: Teda sestri! Musim s Tebou nesouhlasit, protoze pokud maji v rodine vsichni velky zadek, tak pred nim taky neuteces! Moje pritelkyne je z rodiny, kde jsou vsichni stihli jako lanky a kdyby to, co sni, snedl nekdo s dispozicemi k obezite, tak se nafoukne do 5ti sek kilogramove velryby a potom bouchne! Dedi se jak tyto dispozice, tak i ta Tvoje "lenost". Jde o chemicke procesy v mozku, ktere mas uz od narozeni a ikdybys ted zacala cvicit a hubnout, tak to nebude na dlouho, protoze se budes pretvarovat a nebudes proste sva. Nakonec budes potrebovat vypnout a vse, vcetne vahy, se vrati zpet! ;-)

    superkarma: 0 22.01.2007, 18:33:57
  13. [39] a.... [*]

    Anouk: Opravdu věříš tomu, že inteligenci lze vypěstovat výchovou , že ke studiu můžeš správným vedením přimět každého. A žiješ ty vůbec mezi lidmi???
    Tak jinak ..zkus se podívat na nějakou rodinu, kde mají víc dětí. 4asto si všimneš, že mezi těmi dětmi jsou diamertální rozdíly, i když vyrůstají ve stejném prostředí a jsou stejně vedeny. To je právě tím, že každý podědil něco jiného

    superkarma: 0 22.01.2007, 18:21:50
  14. avatar
    [38] Anouk [*]

    Ten odkaz se mi moc nepovedl
    a....: Vedeckeho pracovnika bych na stavbe radsi videt nechtela Nicmene kdyby ten, ktery se stal delnikem, byl od detstvi veden ke studiu, kdo vi, jak by to dopadlo
    Ja si treba myslim, ze nemam moc talent na jazyky, navic nemam hudebni sluch. Ale nikdy me nenapadlo se na to vymlouvat a vlastnim usilim jsem se dopracovala na celkem slusnou uroven

    superkarma: 0 22.01.2007, 18:12:35
  15. avatar
    [37] Ťapina [*]

    Anouk: No, já se právě teď zkouším bez daru od Boha naučit hrát na kytaru. Jestli jednou mechanicky odbrnkám dvě písničky, tak budu asi ráda

    superkarma: 0 22.01.2007, 18:07:36
  16. avatar
    [36] Ťapina [*]

    a....: Naopak nebylo třeba, stačilo pár vědeckých pracovníků nahnat na stavbu

    superkarma: 0 22.01.2007, 18:06:37
  17. avatar
    [35] Anouk [*]

    Ja jsem ale netvrdila, ze vrozenych dispozic netreba Me ten clanek prave docela prekvapil, zvlast v dobe geneticke prevahy. Tady si ho muzete precist:
    http://www.sciam.com/article.cfm?chanID=sa006&articleID=00010347-101C-14C1-8F9E83414B7F4945&pageNumber=1&catID=2
    Jde spis o to, ze cilenym treninkem se nekdo muze stat odbornikem v urcite dispcipline i bez "daru od Boha". Jde vlastne jen o jakesi trenovani neuronovych siti

    superkarma: 0 22.01.2007, 18:06:35
  18. [34] a.... [*]

    Myslím, že to popírání genetiky je jeden ze zkrytých přežitků komunistického myšlení. Ti nám přece říkali, že každý může být kosmonaut nebo jaderný fyzik, stačí se jen pro to rozhodnou a nic jiného není třeba, že mezi námi nejsou žádné rozdíly, všichni jsme si ve všem rovni, každý může dělat všechno...Je pravda, že vědecký pracovník na stavbě dělat může, jde o to jestli to jde i naopak

    superkarma: 0 22.01.2007, 17:58:45

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [33] Ťapina [*]

    Anouk: Úmorně trénovat můžeš něco, co ti aspoň trošku jde a tím pádem tě to aspoň trošku baví. A to jsou právě ty "vlohy"

    superkarma: 0 22.01.2007, 17:45:36
  2. avatar
    [32] Meander [*]

    Anouk: Jo, to jistě...

    superkarma: 0 22.01.2007, 17:42:37
  3. [31] a.... [*]

    Anouk: Tak to je naprostá zhovadilost...ke všemu, co uvádíš musíš mít vrozené dispozice, jinak nemáš šanci být dobrá. Samozřejmě je k tomu třeba i pevné vůle a správné vedení. Dovedeš di představit špičkového operního pěvce bez hudeblího sluchu a hlasových dispozic??

    superkarma: 0 22.01.2007, 17:35:17
  4. avatar
    [30] Ťapina [*]

    Tloušťka a geny... No, já osobně kdybych se víc hýbala, tak bych určitě mohla být štíhlejší, ale nikdy ne s mírama modelky. A to jsou právě ty geny. Vemte si třeba plemena psů, to jsou geny vyvedené v nejčistší formě. Chrt je kost a kůže, v pase ho lze pomalu obejmout prsty, a běhá rychlostní závody. Labradora lze kontrolovanou stravou a pohybem dovést k tomu, aby nebyl obézní, ale štíhlý nebude, dřív by umřel, než by dosáhl štíhlé postavy.

    superkarma: 0 22.01.2007, 17:15:20
  5. avatar
    [29] Anouk [*]

    Myslim, ze ani vedecka komunita nema v techto otazkach zdaleka jasno Nedavno jsem narazila na zajimavy odborny clanek, dle ktereho k dosazeni uspechu v jakekoli discipline je dulezitejsi motivace nez vrozene dispozice. Jako priklad byly uvedeny sachy, klasicka hudba, fotbal. Lide, kteri v necem vynikaji, toho vetsinou dosahli na zaklade umorneho treninku ci studia, a tuto moznost ma kazdy Takze souhlasim s Vivian

    superkarma: 0 22.01.2007, 17:08:09
  6. [28] a.... [*]

    Vivian19: Možná za 20 let tíhu genetické zátěže svého zadku pocítíš velmi naléhavě a neodvratně.
    Zadek je ovšem ve srovnáním s ostatním, co jsme podědili, věc úsměvná. Daleko podstatnější je, že dědíme též dispozice k nemocem a podle mě to nejdůležitější, co je třeba si uvědomit: charakter osobnosti. Nedá se popřít, že z introvertního melancholika neuděláš ani za boha jeho opak, že bez zděděného hudebního sluchu z tebe profesionální hudebník nikdy nebude, že zděděné agresivní sklony budou člověka provázet celý život.
    Je proto velmi krátkozraké říct : genetiku neřeším. Abys poznala líp sama sebe, musíš si uvědomit, co všechno jsi podědila a s těmi pozitivními vlohami pracovat a rozvíjet je, ty negativní pak se snažit držet na uzdě a svou vůlí je potlačit.

    superkarma: 0 22.01.2007, 16:49:23
  7. avatar
    [27] Canadian [*]

    Muj otec ma drsny Anglicky humor, ktery mommy doplnuje velkou davkou ironie a sarkasmu. Zdedila jsem obe.
    Xicht mam po babicce a lasku k cizincum snad po vsech, co nasi rodinou prosli
    Kdyz se ale OPRAVDU nas*** tak jsem schopna vyhodit do vzduchu i City Hall a to nikdo nevi, kde jsem vzala.

    superkarma: 0 22.01.2007, 16:44:48
  8. avatar
    [26] mirienka [*]

    Suzanne: třeba jsem přestřelila, ale musela jsem takhle. Sama mám sestru, která je závistivá (nevím proč), jedovatá (nevím proč) a té bych snachu nechtěla dělat ani za nic. Třeba se někdy dozvím, proč je taková zlá. I když svoji rodinku bere. Poslouchat musíš - všechno diriguje. Ale taky vím, že bych si NIKDY nedovolila napsat o někom "hnusná v ksichtě". Ten nejkrásnější člověk může stát za úplné nic a ten "v ksichtě nejhnusnější" může být největší dobrák pod sluncem. Často záleží na tom, jaký přístup má druhá strana. Je to můj názor - třeba špatný. Už si opravdu netroufám hodnotit lidi podle toho jak vypadají. Třeba má tchýně (škaredé slovo) nějaké skryté trápení a potřebuje pomoc! Kdo ví...

    superkarma: 0 22.01.2007, 16:32:01
  9. avatar
    [25] Suzanne [*]

    mirienka: co blbneš, třeba fakt má hnusnou tchyni

    superkarma: 0 22.01.2007, 16:19:51
  10. avatar
    [24] mirienka [*]

    catcat: tak nevím, ale jestli ses chovala ke své bývalé tchýnitak, jak teď o ní píšeš, tak se vůbec nedivím, že už je bývalá. Jak nikomu nepřeju nic špatného (opravdu - mám lidi ráda), tak si myslím, že ty bys potřebovala jak drbání, abys měla taky takovou snachu. S tebou a tvými názory bych asi kamarádka být nemohla. (Vím, že o to ani nestojíš, ale to mi vůbec nevadí).

    superkarma: 0 22.01.2007, 16:03:37
  11. avatar
    [23] Vivian [*]

    Bóbika: někdo to zvládne, někdo ne. A taky někdo chce a někdo ne.

    superkarma: 0 22.01.2007, 16:00:23
  12. avatar
    [22] catcat [*]

    Chudák moje dcera se vyvedla po bývalé tchýni - postavou a tak, ale všichni tvrdí, že jsme si úžasně podobné, páč má mojí mimiku. Jo a naštěstí není tak hnusná v ksichtě, jak bejvalá tchýnice

    superkarma: 0 22.01.2007, 15:50:06
  13. avatar
    [21] Šupitopresto [*]

    Moji rodiče s jistou škodolibostí tvrdí, že moje starší dítě, kterému je mmch dnes 10 let, a dokáže mě spolehlivě vytočit do nepříčetna, je celé já

    superkarma: 0 22.01.2007, 15:42:48
  14. avatar
    [19] Vivian [*]

    a....: asi bychom neměly zobecňovat Delší nohy si opravdu nevypěstuju, ale menší zadek zase jo!

    superkarma: 0 22.01.2007, 14:59:07
  15. avatar
    [18] aiša [*]

    po kom sem ,a po kom je naše dítě ,to já prostě neřeším, něco z každého máme a jinak každý člověk je přece jedinečný

    superkarma: 0 22.01.2007, 14:23:07
  16. avatar
    [17] mirienka [*]

    Vivian: souhlas - asi je hlavní, začít na sobě pracovat a překonat sama sebe. To vůbec není lehké, protože často vítězí lenost (vím to podle sebe)!

    superkarma: 0 22.01.2007, 14:03:59
  17. [16] a.... [*]

    Vivian: Rozhodně si nemyslím, že by genetika byla poslední dobou populárnější, než tomu bylo dříve, záleží na tom,odkud je člověk ochoten přijímat informace.To, co uvádíš jako příklady, kdy se člověk vymlouvá na genetiku, to jsou jen příklady oblíbeného českého fatalismu...nemohu s tím nic dělat, to je můj osud/ nebo geny-lze dosadit to, co se právě hodí /
    A ty fyzické znaky jsou geneticky dané nepochybně...delší nohy si nevypěstuješ, ať na sobě makáš, jak chceš...atd.
    Jak se svými dispozicemi naložíme, to je opravdu jen na nás, na druhou stranu je zas jisté, že své vrozené dispozice nejsme schopni překročit a jsme jimi determinováni.

    superkarma: 0 22.01.2007, 13:35:14
  18. avatar
    [15] Meander [*]

    mirienka: Co k to mu taky jiného napsat?

    superkarma: 0 22.01.2007, 13:09:20
  19. avatar
    [14] Vivian [*]

    a....: já si to tedy nemyslím Spíš to vidím tak, že genetika je tím populárnější, čím méně jsou lidé ochotní na sobě pracovat...
    Moje matka je sice obézní a já taky bojuju s nadváhou, ale vím, že kdybych nebyla tak líná se víc hýbat a kdybych se trochu víc krotila v jídle, tak bych tu nadváhu vůbec řešit nemusela. Na mámu to opravdu házet nemůžu
    Taky jsem bývala impulzivní po tátovi. Ale úspěšně se učím ovládat se.
    Je to přesně tak, jak se píše výše: nedědí se většinou znaky, ale pouze vlohy. A je jen na nás, jak s těmi vlohami naložíme; jestli je necháme rozvinout nebo je usměrníme.

    superkarma: 0 22.01.2007, 13:09:13
  20. avatar
    [13] mirienka [*]

    Meander: teda Meander - to je teda těžká sebekritika

    superkarma: 0 22.01.2007, 13:08:09
  21. [12] raš [*]

    Mám syna, je mu 12, s jeho otcem jsem se rozešla než se syn narodil. Podobu má po mě, ale povahově je věrná kopie svého otce. Je to docela šílené, jak si matka příroda pohraje.

    superkarma: 0 22.01.2007, 13:00:39
  22. avatar
    [11] Meander [*]

    Po máti mám obličej, divný smysl pro humor, Leidena a nejapný imunitní systém, po babi postavu a po tátovi jsem cholerik. Bojovat s tímto by bylo plýtvání municí.
    Nedovedu si představit, jaký průser by byl, kdybych měla dítě s mým milým. Po mně trombofilii, po tatínkovi celiakii. To by nás taky mohlo jednou umlátit mrtvým psem.

    superkarma: 0 22.01.2007, 12:56:02
  23. [10] Rikina [*]

    Jednou jistě bude možné upravovat budoucí potomky dle přání rodičů. Takovou krásnou zlomyslnost vůči lidstvu by si jistě matka příroda nenechala ujít.

    superkarma: 0 22.01.2007, 12:48:01
  24. avatar
    [9] Gabi [*]

    U nás v rodině se pořád něco hází na geny. I když jsem pesimista a myslím, že tak 60% povahy a předpokladů je daných a jen 40% může někdo v útlém dětství ovlivnit, tak jsem tohle "jsi celý(á) ...) z duše nenáviděla. Nejoblíbenější v Čechách je svádět na geny obezitu - no aby ne, když v rodině všichni žer.. to samý!

    superkarma: 0 22.01.2007, 12:29:14
  25. [8] a.... [*]

    Vivian: Tak to já genetiku řeším...myslím, že to, co nám bylo dáno, nás podmiňuje daleko víc, než to, co je možné ovlivnit prostředím a výchovou. A ruku na srdce , když má některá tu prd*l a la Věstonická Venuše, patrně to mívají i jiné ženy z rodiny.

    superkarma: 0 22.01.2007, 12:26:12
  26. avatar
    [7] Vivian [*]

    Genetiku vůbec neřeším. Myslím, že na "geny" se dnes svádí kde co, a většinou to jsou věci, za které ta chudinka genetika ani nemůže... Někdo třeba žere jako vepř, je tlustej a krčí rameny " já za to nemůžu, já to mám po mámě" A není to jen o tloušťce. V mnoha případech to je jen neochota se sebou začít něco dělat. Protože je to namáhavý. Začít kecat o genech je jednodušší.

    superkarma: 0 22.01.2007, 12:12:58
  27. [6] a.... [*]

    V pubertě jsem si myslela, že snad musím být adoptovaná. Od této myšlenky mě odvedla jen zjevná fyzická podoba s mým otcem. Pak jsem přece jen usoudila, že ti co s nimi žiju budou přece jen moji biologičtí rodiče.Až v pozdním věku jsem zjistila, že asi nejvýraznější podobu ve své povaze i celkovém zaměření vykazuju s člověkem, kterého jsem nikdy nepoznala-maminkou mého otce.

    superkarma: 0 22.01.2007, 11:18:50
  28. avatar
    [5] zlato [*]

    Ja jsem take po otci,klidna povaha..podoba..a jestli budu ziva,tak dlouho jako on...je mu 91 v kvetnu a je to aktivni cipera.

    superkarma: 0 22.01.2007, 11:09:19
  29. avatar
    [3] kareta [*]

    Jsem arogantní po otci.

    superkarma: 0 22.01.2007, 08:21:59
  30. avatar
    [2] Beruška1 [*]

    Po mamince mám krásné modré oči, po tatínkovi do určité míry povahu, ale jinak jsem svá a už babička přemýšlela, po kom to dítě je.

    superkarma: 0 22.01.2007, 08:14:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme