Monika ho poprvé viděla na svatbě známých. Líbil se jí. Muž tak kolem pětatřiceti, pohledný, skvěle oblečený, vonící úžasnou kolínskou. Všechno na něm bylo dokonalé. Ale něco jí přece jen nehrálo. Způsob mluvy? Pohyby? No jasně, to bude gay. Proč by byl takový krasavec bez partnerky?

perfect man

Kamarádka si všimla jejího zájmu a přitočila se k ní. „Co mu říkáš? Pěknej, co?“
„Což o to, ale nějak se mi nezdá. Není náhodou na chlapečky?“
„Co tě nemá, je čerstvě rozvedený, momentálně sám, a jestli chceš, můžu vás seznámit. Hodili byste se k sobě…“
„Zadrž!“
odmítla striktně její kuplířské choutky. „Raději ne, nemám ráda, když je ženská moc iniciativní, zájem musí vzejít od chlapa.“

Najednou znejistěla. Na jednu stranu působil vzdáleně a chladně, že neměla nejmenší chuť na seznamování, na stranu druhou ji nesmírně přitahoval a její pohled se k němu neustále stáčel. A nebyl bez odezvy, cítila, že ji také pozoruje. „Třeba se v něm mýlím a ve skutečnosti se pod krásnou maskou suveréna skrývá nesmělý „hošík“?“ přemýšlela v duchu. Možná si čerstvě po rozvodu nechce s nikým nic začínat. Možná ho to neustavičné ženské nahánění natolik odradilo, že chce mít klid. Muži se cítí lépe v roli lovců než lovených, to je známá věc.

Nechala tomu volný průběh.

Během svatebního večírku se zábava rozproudila a roztál i ledový krasavec. Zasedací pořádek se promíchal a najednou se dali do řeči. Připili si na tykání a už se od sebe nehnuli. Byl vtipný, zábavný, galantní a Monika se celý večer skvěle bavila.

Zábava se protáhla až do ranních hodin. Nabídl jí doprovod. Ve vší počestnosti. Zavolal taxi a před domem ji něžně skoro přátelsky políbil. Nevnucoval se na návštěvu, ani ona mu ji nenabídla. Ale domluvili si rande a začali se scházet.

„Je to moc fajn,“ říká Monika, „ale najednou nevím, jestli na to mám. Dokonce jsem se přistihla, že  žárlím. Všude, kam přijdeme, je středem pozornosti. Baby na něm můžou oči nechat a mně to docela vadí. A nejen to, vedle něj si připadám jako chudá příbuzná. On je vždycky perfektně „vyladěný“, já chudá studentka v teniskách. I kosmetiku má lepší než já,“ zasmála se, ale její smích byl spíš ironický. Bylo v něm cítit zklamání.

„Asi to skončím, není to chlap pro mě. Na můj vkus je až moc dokonalý, puntičkářský až pedantický. Mám pocit, že bych se vedle něj za chvíli udusila.“

Co k tomu dodat? Co poradit?

Která z vás někdy žila s pedantem, asi ví, jak dokáže být takový člověk nesnesitelný, a radila by ze vztahu vycouvat, dokud je čas. Jiná by možná počkala, jak se pan dokonalý vybarví, a nedělala by unáhlené závěry. A vy?

Reklama