Zdraví

Mám stres a tak jím

Tak, zapnu si redakční systém a vložím tam ten článek, když už mám tu volnou hodinu. Dětičky jsou na praxi a mě bolí hlava tak, že tabulky s výkazy budu muset nechat na večer. '
Jaké že je to téma? Jasně, mám stres, a tak jím. To půjde rychle, koneckonců stres je populární ... jen dojím tyhle oříšky a bude to hotové.  

A čím začít? Nejprve se mrknu, co je to vlastně stres. Na Internetu je určitě fůra definic... Takže zapneme vyhledávač, zadáme "Stres" a ... nic. Kruciš! Žádný slušný odkaz, asi budu muset sáhnout do té tlusté psychologické literatury, co ji mám na stole. První článek - nic rozumného v něm není ... druhý ... osmý... A hele! Sáček s oříšky je prázdný... To jsem přece nemohla sníst já! Kdo mi je - s prominutím -  sežral??????

No, žádná katastrofa to není, koneckonců byly to jen oříšky. Dám si rozpustit multivitamin, protože pitný režim si musím hlídat, a asi si přitáhnu tu misku se sušeným (nikoliv proslazeným!) ovocem. A teď tu definici ... a asi vás zklamu - žádná konkrétní není. Stres je zátěžová situace, na kterou tělo reaguje akcí - nejčastěji vyplavením hormonů do krevního oběhu. Je běžný, se kterým se vyrovnáme bez problémů. A nebo neběžný... Jaký to asi je? Za prvé nárazový - úmrtí partnera, ztráta zaměstnání, vážná nemoc. Za druhé dlouhodobý, jako u mě - vyměnili nám v práci vedení. A než si zvyknu, budu mít všeho nad hlavu, protože mě převedli na jinou práci, kterou dělám navíc ke svému původnímu zařazení. Už se to táhne od května - potíže, potíže a zase potíže. A přijdu z práce a zvoní mi mobil - jasně, že někdo netuší, že mám taky nějaké soukromí. No nic, volná hodina končí, takže jdeme do procesu - dopíšu to po obědě. Nedopíšu, končím pozdě ... tak večer.

Tak, je po obědě a po výuce a školení je zorganizované a ... taky mám po svačince - ve vlaku jsem si "zakousla" jednu tyčinku. Aspoň jsem si utřídila myšlenky a dodala energii - stejně jí mám po výuce minimum. A čokoláda je droga a uklidňuje.
Jsem tak ulítaná a naštvaná, že to vážně potřebuju. A dám si kafe, nebo usnu. A než vychladne, tak přeberu jablka - začínají se kazit. No, ty dvě jablka, která jsem při tom snědla, se dají vzít jako odměna za práci. Jo a ten článek ... no, musí mi projít hlavou, tady stejně není Internet, ale přemýšlím o něm pořád... Sakra, jak jsem se zamyslela, spadl mi na nohu žebřík,  asi si sednu k tomu kafi, tohle je na mrtvici - takhle ospalá a utahaná tady lítat po zahradě. Jasně, ostatní to nebaví, vlakem na domek a večer zpátky, a bydlet se tady ještě nedá, když není opravená voda a z kohoutku teče bláto. A k tomu kafi si vezmu tady ten oplatek, když už tady leží. Jo a měla bych omezit jídlo, přece nejsem přežvýkavec, abych celý den něco jedla... A hele, jestlipak ty hrušky už budou k jídlu? Jinak než vyzkoušením to těžko poznám.

No, cestou zpátky k vlaku už jsem měla jenom jedno pivo - když mě pozval soused, abychom probrali tu opravu, kterou musí udělat z našeho dvora. To se dá ... večeřet už nebudu. A jsem doma..."Zlato, jsem doma!" "No to je dost, a co jako budu jíst? Uvaříš něco?" ptá se otráveně sysel. Jdu vařit "něco", a protože to musí být jedlé, ochutnávám... Moje chyba, nestihla jsem nakoupit nic, co by si uměl ohřát, a jediný peníz doma byla poslední pětitisícovka - tu synovi-syslovi nesvěřím.

Tak a je večer, tedy přesněji je osm večer. Už jenom vyřídit maily a nečekaný telefon - pozítří zaskakuju za kolegu, protože mu nejde auto a nestihne dojet na školení mimo Brno, takže jenom přeorganizuju dvě odpoledne a pak můžu konečně napsat to o tom stresu - ve vlaku jsem to dokázala rozmyslet, jenže jsem unavená ... a mám hlad! Něco bych zobla ... malého...

A teď tedy k tomu stresu: protože je to zátěžová záležitost, tělo reaguje tak, jak se naučí - někdy útěkem  - například do nemoci, někdy útokem, jindy ale náhražkovou činností - a jednou z nejčastějších je nadměrný příjem potravy. Jestlipak to souvisí s tím, že dřív byl jednou z nejzátěžovějších situací hlad? Hladomory, nouze o potraviny, nemožnost uchovat kvalitní potraviny přes zimu... ZOB! Právě jsem zobla piškoty s marmeládou... Teda, dámy, uznávám, že když mám stres, tak jím. Jenom doufám, že se toho stresu rychle zbavím... Jinak budu psát čím dál tím víc, protože neprojdu ven dveřmi od pokoje ... a nic moc jiného se uvnitř dělat nedá. :-)

      
   
23.11.2004 - Zdraví - autor: Herta

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [43] Luciš [*]

    U malyho stresu taky žeru jak najatá. Ale když sem po škole nastoupila do zaměstnání a trávila tam osm hodin v jednom kole, tak jsem měla za měsíc a půl deset kilo pryč, bolavá záda a hlavu jak střep.
    Když mám teď v práci nárazovky a stresy, tak žeru.

    A předminulý týden umřel mému tatínek , tak jsme nepozřeli oba od té doby ani ň kromě nejnutnějšího a pití, vůbec nemáme pomyšlení na vyvařování a mlsání jak dřív.

    superkarma: 0 23.11.2004, 15:09:04
  2. avatar
    [41] Markýza [*]

    pajda: to znám , kluci když chodili do skautu a měli víkendovku, tak jsem dvě noci strachy nespala a místo abych si užívala volno bez dětí s mojím , tak jsem byla vystresovaná jak prvnička. Asi, že byli ještě moc malí - 1.a 3. třída - teď už mě to tak nebere, ale to zase nikam nejezdí.

    superkarma: 0 23.11.2004, 14:34:39

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [39] pajda [*]

    Markýza: to je mi jasné, taky se bojím, ale syslík se dal k turistickému oddílu a tam ho naučili kdeco...ale nechtěj vědět, jak jsem zpanikařila, když mi přišla SMSka "Mami, chytla mi chńapka!" v tu ránu mi bylo úplně jendo, že sedím na poradě a vylítla jsem volat domů

    superkarma: 0 23.11.2004, 14:09:37
  2. avatar
    [38] Markýza [*]

    pajda: to mi povídej, oni mají největší hlad vždycky v době, kdy já jsem někde na cestě z práce.
    K ohni děti moc nepouštím, ještě tak uškvařit špekáček, a i to je málem držím za opasek, to víš - můj otec je hasič - a já pracuju s lidima se zdravotním postižením - to už je deformace.

    superkarma: 0 23.11.2004, 13:55:13
  3. avatar
    [37] pajda [*]

    Markýza: neboj, já se neurazila nechtěla jsem do článku psát všechno dopodrobna a tak mi některé detaily unikly jinak synovi je 13, je zvyklý sám doma, uvaří i na ohni, ale nikdy jsme nevymyslela, jak vést domácnost, kde se dva lidi stravují naprosto nbepravidelně - někdy nic a někdy všechny jídla v době, kdy já tam nejsem

    superkarma: 0 23.11.2004, 13:43:29
  4. avatar
    [36] Deja [*]

    Markýza:

    superkarma: 0 23.11.2004, 13:40:04
  5. avatar
    [35] Milala [*]

    Jo ještě jsem zapomněla,že já při stresu taky jím,ale ne bezmyšlenkovitě,ale s rozmyslem.Když můj muž byl s úrazem v nemocnici a bylo rohodujících 48 hodin,tak jsem nemohla spát,ale žrala jsem celou noc,přes den v nemocnici pouze kafe a v noci opět jídlo.A to jsem si klidně upekla i kuře a udělala biftek!A mezi tím jsem uklízela,prala a žehlila.

    superkarma: 0 23.11.2004, 13:12:56
  6. avatar
    [34] Milala [*]

    Pajdo,moc se mi tvůj článek líbí.A jsem sama na sebe pyšná,že jsem hned po přečtení několika řádek věděla,že je od tebe A strašně moc držím palečky při opravě domečku,určitě vše popiš v auditku....

    superkarma: 0 23.11.2004, 13:09:46
  7. avatar
    [33] Markýza [*]

    pajda: nechtěla jsem tě urazit, já jenom, že otázky podobného typu nesnáším a slyšet je hned mezi dveřma, tak proletím stropem, a že ho máme 3,40 od podlahy. Já vím, že to byla ilustrace toho stresu.
    MMCH vařit z ničeho jsem se ještě nenaučila -opravdu, to myslím vážně - a tak by sis zasloužila poklonu.

    superkarma: 0 23.11.2004, 13:05:23
  8. avatar
    [31] marcellina* [*]

    Rikina: to ja si dala vcera k veceri - olivy a cerveny vino.

    superkarma: 0 23.11.2004, 12:56:32
  9. avatar
    [29] Ťapina [*]

    stasha: To máš fuk, my pro návštěvy nakupujem a když přijdou, tak už tam stejně nic není

    superkarma: 0 23.11.2004, 12:52:33
  10. [28] Rikina [*]

    Tak to já mám doma různé věci "na zobání" - rozinky třeba - ale taky mám dospělé synky, kteří přijdou domů dřív než já, a kromě toho, že si ohřejou jídlo, hledají pak ještě nějaký ten zákuseček. Takže když přijdu domů já, už není co zobat, spíž zeje prázdnotou, a potomci se ptají, zdali jsem cestou z práce stihla nakoupit, protože mají strašný hlad... Jediné, co mi nezblajznou, jsou olivy, ty jim nechutnají ( a po těch se netloustne, ty můžu ).

    superkarma: 0 23.11.2004, 12:49:08
  11. avatar
    [25] Wiki [*]

    Tak to ja ani nemusim mit stres a zeru a zeru - dnes jsem zacla hned po prichodu do prace kolem devate - zchroupala jsem pytlik orisku, pak jsem si dala kaki, potom jsem vytahla pernik co upekla pritelova maminka, kdyz jsem byla v pulce, odlozila jsem ho a nacala granatove jablko...to jsem prave ted dochroupala a za chvilku budu pokracovat s tim prenikem...az ho dochroupu, chvilku pockam a zajdu si do ciny na obedoveceri, pak chvilku budu travit, pak mam tanecni, takze se k nicemu nedostanu, domu dorazim tak v pul jedenacte az jedenact, udelam a zbastim veceri, vyzehlim kosile a pujdu spat :)takze cely den budu jist

    superkarma: 0 23.11.2004, 12:27:02
  12. avatar
    [23] pajda [*]

    Markýza: jenom pro tvoji informaci: mladej umí uvařit celkem slušně, ale musí se mu jednak chtít, jednak - což je moje chyba, že se to v článku neobjevilo - máme byt ve stavu rozestavěném a rozstěhovaném...takže např. mrazák už mám jinde, část nádobí taky, protože vařím pro zedníky a opravdu se mi mockrát stane, že manžel, který jí doma nepravidelně, sní na oběd např. všechny vajíčka. Ono vařit z ničeho už přece jen chce trošku umění...

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:43:41
  13. avatar
    [22] Tanzi [*]

    Stres je potvora..a hubnutí je o psychice
    Od neděle večer shodou okolností běží na auditku hubnutí anketa : JAK NA MNĚ PŮSOBÍ STRES??
    http://www.zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=22

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:31:40
  14. avatar
    [21] marcellina* [*]

    Matiee: ja to mam stejne, taky diky jeho praci bydlime oddelene, ale stres ne a ne prijit. a kdyz pak prijede, tak porad opakuje: "klidne si ten medovnik dej, ty si to prece muzes dovolit"

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:27:58
  15. avatar
    [19] Markýza [*]

    Wiki: to je ta nedůsledná výchova rodičů- zvlášť matek
    Můj se o sebe musel postarat od mala sám, když byla mamka v práci, a jíst namazaný chleba pořád dokola omrzí, tak se naučil vařit - děti(kluky) k tomu vedu taky, věčně s nima nebudu, tak ať jsou schopni samostatného života.
    Akorát k mytí nádobí mají odpor, ale to já taky, tak co jim budu vyčítat.

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:14:07
  16. avatar
    [18] Markýza [*]

    stasha: vzhledem ke žravosti mých potomků neohlášené návštěvě mohu opravdu tak akorát ruku podat (možná se najde kafe)

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:10:47
  17. avatar
    [17] marcellina* [*]

    ja kdyz mam stres tak nejim. Najednou zmizi chut k jidlu, pri pohledu na nejakou pozivatinu se mi dela soufl a hlavne pri predstave, ze bych neco takovyho mela do sebe nasoukat . Pro mne je jidlo spis synonymem pro pohodu a klid, napr. takovou dlouhou snidane o vikendu, kdy nic nemusim, si primo uzivam

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:10:46
  18. avatar
    [16] Markýza [*]

    Deja: samosebou, že nevaří denně, ale málokdy se stane, že když nejsem doma a mají hlad, že by na mě nevrle čekali, až uvařím. Taky kdyby mě řivítali tak jak syn autorku, tak dostanou odpověď, kterou si zaslouží. A potom - mají ručičky, mají nožičky a v porodnici mi řekli, že mají i mozeček, tak ať si radí.
    Můj je schopný postarat se o sebe i , tak jsem bohužel ochuzena o to, že by pro mě přijeli autem, když nejsem doma, abych se nemusela trmácet autobusem, a taky nás už dlouho nepozval na žádnou večeři někam. To spíš se stane, že přijdu a je udělaná večeře i pro mě.

    superkarma: 0 23.11.2004, 11:09:23
  19. avatar
    [13] Kuře [*]

    Markýza: Máš bezva potomky.
    Můj umí vařit (jinak by nepřežil na dlouhodobých služebkách), ale když posledně hlídal a já učila, tak mi ve 12:00 volali do školy, že si pro mne po hodině přijedou autem, abych nemusela jet MHD. Já byl nadšená, jak se o mne starají, že jsou takoví milí, zlatíčka moje, nenechají mamku jet hodinu přes město . Jo, zlatíčka, šlo jim o to, že by si museli SAMI ohřát polívku a rizoto a už měli hlad. A když říkám ohřát, myslím tím mikrovlnku.... A svorně mi tvrdili, že bez mé ctěné přítomnosti by jim oběd nechutnal .

    superkarma: 0 23.11.2004, 10:41:09
  20. avatar
    [12] sigi [*]

    To znám. Všechny kolegyně z firmy z našeho despotického a terorizujícího šéfa zhubly (prý je tak vynervuje, že se jim stáhne žaludek a ony do sebe nic nedostanou). A já?
    Šest kilo navíc nechutně rozmístěných po mém těle Když mě to jídlo fakt uklidňuje

    superkarma: 0 23.11.2004, 10:30:39
  21. avatar
    [11] Olina [*]

    Přesně tak, nemít doma nic na zobání a když, tak něco lehčího, zdravějšího. A nebo mít na stole něco k pití, nejlíp vodu nebo neslazenej čaj.

    superkarma: 0 23.11.2004, 10:29:47
  22. avatar
    [10] stasha [*]

    Markýza: ...snadná rada.....to aby potom člověk návštěvě podal akorát tak ruku

    superkarma: 0 23.11.2004, 10:24:58
  23. avatar
    [9] Wiki [*]

    Presne tak - muj chlap taky umi varit - ale kdyz ho necham samotneho a treba mu i reknu co si ma uvarit a necham suroviny, radsi si namaze chleba :) Pry ze pro mne by uvaril, ale kdyz to ma jist sam, nechce se mu :)

    superkarma: 0 23.11.2004, 10:11:15
  24. avatar
    [8] Deja [*]

    Markýza: Nó, tak mí kluci tedy také umí vařit, ale jako ostatně téměř všichni chlapi pokud jde o nějakou domáci činnost, pouze když se jim CHCE!!! Takže někdy raději čekají, co jim bude uvařeno. Nebo si tví kluci vaří každý den bez říkání???

    superkarma: 0 23.11.2004, 09:42:03
  25. avatar
    [7] Markýza [*]

    já se zeptám mimo téma - kolik je tomu synovi roků, že si není schpný udělat něco k jídlu sám, už můj desetiletý syn nevidí žádný problém v tom, aby si k večeři udělal třeba hemenex, nebo vajíčka na jakýkoli jiný způsob. A ten starší bez problémů uvaří třeba brambory a k tomu omeletu a pod. Pokud ho trochu "nevychováš", tak ti jednou snacha poděkuje.
    A nežrat ve stresu - na to je snadná rada - neměj nic doma. Oříšky, brambůrky, oplatečky, čokoládky, piškotky a pod. to je největší lákadlo. Zeptej se Tanzi na Hubnutí!!!!!

    superkarma: 0 23.11.2004, 08:12:50
  26. avatar
    [6] Olka [*]

    Taky jsem zjistila, že pořád žeru. Bohužel už mi to začaly připomínat i džíny, které jsem předtím bez problémů pět let nosila a nebyly zdaleka tak těsné. Takže teď jsem rozhodnutá omezit příjem potravy, mám při ruce jen džus a vodu, kdykoliv mám hlad, tak se napiju, snad to pomůže, hlad je prý převlečená žízeň.

    superkarma: 0 23.11.2004, 08:00:31
  27. avatar
    [5] Aja [*]

    Nojo...radílci, aby neradili
    pajdo, skvělý článek...

    superkarma: 0 23.11.2004, 07:51:01
  28. avatar
    [4] moula [*]

    Jenom si tu pokyvuju hlavou a hezky opri tom ukusuju od Studentsky pecete - ze by proto, ze v tomhle baraku jsou vsichni nemocny, dikuvzdani za 2 dni,nic pripraveno, za posledni mesic se melou veci naprosto necekane, jeden neprijemnej sok za druhym, nekolik zakazniku odmita platit, co se mohlo po...., se po...., a todle je POSLEDNI pecet, kterou mam a mama i zadnou neposle, abych prej nezrala a nevypadala jako ...

    superkarma: 0 23.11.2004, 03:20:26
  29. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Cele dny v jednom kole, vetsinou je to sama improvizace, rano se zda denni program jasny - jenze par telefonu a je razem vsechno jinak. Snidane - kafe a kafe, svacinu jasne nestiham, obed nekde cestou, nebo sendvic v aute, odpoledne se stavim doma a snim jablko a zase vyrazim... Pak prijde konecne vecer, je po vsem, klid - a vecere.... A po ni jeste neco.... No uplne naprd.

    superkarma: 0 23.11.2004, 01:44:41
  30. avatar
    [1] Vivian [*]

    No je to trochu bez konce... ještě mi tam chybí Co s tím? Jak to řešit? Co pro sebe můžu udělat, když ve stresu sežeru cokoliv, co mi přijde pod ruku?

    superkarma: 0 23.11.2004, 00:02:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme