Rodiče si nevybíráme. A nemůžeme ovlivnit ani to, kdy se jim narodíme. Dřív mívaly manželské páry děti většinou brzy, dnes je to spíš naopak - hodně párů si dítě pořizuje až po třicítce. A to s sebou přináší některá rizika.

Zatímco před 20 lety byl průměrný věk matek kolem 24 let, v roce 2012 to bylo 29,8 let. Dneska už ani nikoho nepřekvapí, když potká čtyřicetiletou těhotnou ženu.

rodiče

Před třiceti lety to ovšem bylo jinak - těhotné ženy v tomto věku byly spíš výjimkou. Jako třeba matka Báry. „Maminka si tehdy vyslechla dost nepříjemných řečí, jak od doktorů, tak od příbuzných a známých,“ říká Bára, kterou její matka porodila v 45 letech. A skoro všichni jí tehdy říkali, že se úplně zbláznila, když si takhle pozdě pořídí dítě.

„Já samozřejmě nemůžu kritizovat, protože jinak bych tu nebyla... Ale upřímně - od té doby, co jsem si to začala uvědomovat, mi vadilo, že mám staré rodiče. A je to pořád stejné, i když už je mi třicet. Maminka nedávno oslavila 75. narozeniny a tatínek už nežije, byl ještě o sedm let starší než mamka a zemřel předloni. Nemám ani sourozence, takže se obávám dne, kdy zůstanu i bez maminky...

Hned v první třídě jsem zažila nepříjemné chvilky. Děti se zvědavě vyptávaly, proč pro mě do školy chodí babička, a ne maminka, jednou se na to ptala i paní učitelka. Nedivím se, před třiceti lety byly ženy v padesáti letech běžně babičkami, navíc moje mamka měla hodně brzy šedivé vlasy, takže vypadala ještě starší. Od té doby jsem pak nechtěla, aby rodiče chodili ke škole a na kroužky se mnou, styděla jsem se za ně, což mě dneska mrzí, ale je to tak. Záviděla jsem jedné spolužačce, kterou občas ze školy vyzvedával mladý tmavovlasý tatínek, takový sportovní typ, zatímco mému taťkovi bylo skoro šedesát a dobře určitě nevypadal.

Nechtěla jsem s rodiči nikam chodit

Jako puberťačka jsem to prožívala úplně nejhůř. O rodičích jsem nemluvila, nikam s nimi nechodila, bránila jsem jim, aby se přišli podívat na školní vystoupení nebo do tanečních, nebylo to jednoduché. Teď už vím, že to ode mě nebylo správné, ale tehdy jsem to hodně prožívala a zazlívala rodičům, že mě měli tak pozdě. Pochopitelně oni nemohli jinak, dřív se jim to prostě nepodařilo, teprve ve 44 letech mamka konečně otěhotněla a byla šťastná, že jsem se narodila, byla jsem vytoužené a vymodlené dítě. To ale chápu až teď jako dospělá.

Ale mrzí mě to pořád. Taťka se nedožil ani vnoučat a mamka na ně nebude mít sílu. To ostatně neměla ani na mě, nepamatuju si, že by se mnou rodiče někdy sportovali, že bychom si vyjeli na kole nebo na vodu nebo šli na dlouhou pěší túru. A navíc mě naši už odmalička strašně hlídali, protože se báli, aby se mi něco nestalo...

Chtěla bych mít děti co nejdřív. Můj přítel je naštěstí taky chce, tak doufám, že se mi podaří ještě letos otěhotnět.“


Co si o starších rodičích myslí psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.?

Mít dítě v pozdějším věku je samozřejmě risk. Všechno má ale svá pro a proti.

Pro: lidé už jsou vyzrálejší, opravdu dítě chtějí, takže je menší riziko, že ho budou zanedbávat, nejspíš se mu budou hodně věnovat.

Proti: pokud jsou rodiče starší, hrozí zdravotní komplikace, dítě se může narodit s Downovým syndromem či jinak postižené, toto riziko roste po 30. roce geometrickou řadou, hlavně pro prvorodičky. Z výchovného hlediska zase hrozí, že rodiče dítě budou rozmazlovat, nebudou mu dávat moc volnosti, protože se o něj budou hodně bát, velký věkový rozdíl může způsobit také emoční odstup v pubertě, rodič se nebude umět vžít do potřeb dospívajícího dítěte a dítě mu bude narušovat jeho stereotyp. Další nevýhodou může být, že až dítě dospěje, rodiče budou už příliš staří, aby plnili roli prarodičů, nebo už nebudou na světě.

Hodně záleží na tom, jestli starší rodiče mají první dítě, nebo už před ním mají jiné. Sourozenci totiž mohou do jisté míry převzít i kompetence slábnoucích rodičů. Rozdíl je také v tom, zda jsou starší oba rodiče, nebo jen jeden. Samozřejmě kvůli zdravotním rizikům je lepší, když je starší muž a mladší žena.

Více v našem magazínu:

Reklama