Reklama

„Hrozně dlouho trvalo, než jsem našla práci, která by mě opravdu naplňovala, bavila a těšila jsem se do ní každé ráno,“ začíná své vyprávění Martina, která druhým rokem pracuje v mezinárodní firmě. „Když jsem skončila vysokou, snažila jsem se nejprve hledat zkušenosti, prohloubit své jazykové znalosti a získat potřebnou praxi k tomu, abych mohla pracovat v oboru, který mě tolik baví. A tak jsem zkoušela a pracovala jako kůň. Díky tomu jsem se dostala do firmy, která se prakticky od začátku stala i mou druhou rodinou a mým domovem.“
„Každé ráno jsem se těšila do práce, mám skvělé kolegy a našla jsem v nich i přátele, na které se mohu spolehnout, a rozhodně spolu netrávíme čas jen v našem kancelářském prostředí. Navíc pracuji na pozici, na níž jsem tolik dřela a opravdu se v ní realizuji. Bývala jsem tak šťastná,“ dodává smutně Martina.

Na post nové vedoucího pro oddělení, kde Martina pracuje, byla zvolena žena, která se vrátila po mateřské dovolené. Žena, která měla již v minulosti bohaté zkušenosti s vedením a řízením lidí. „Vlastně jsme se všichni těšili na novou tvář, na někoho, kdo vnese do našeho týmu nový pohled na věc a případné řešení situací. Jenže to jsme se všichni šeredně spletli.“
„Erika, naše nová šéfová, je přesně ten typ člověka, který má nulovou empatii, neumí jednat a komunikovat s lidmi, ke svým podřízeným se chová jak k partě blbců, není upřímná, a i z malého problému umí udělat neskutečnou aféru,“ popisuje svou šéfovou Martina.

„A pokud jí někdo opravdu nesednul, jsem to já. Věřím tomu, že svou práci odvádím na 110 % a snažím se dělat vše tak, aby nevzniknul konflikt, ale je to těžší, než jsem si vůbec mohla představit. Erika mě nesnáší. Zásadně mě neoslovuje jménem, nenavazuje oční kontakt a snad i na truc mě vylučuje z porad nebo jednání. Proto často nebývám v obraze, což vede k dalším pracovním potížím.“
Martina se nám také svěřila s tím, že náladu své šéfové pozná už od zacinkání klíčů v zámku a úvodního pozdravu. „Jsem z toho nešťastná. Práce, kterou tolik miluji, se stává peklem. Špatně z toho spím, jsem vystresovaná a bojím se, jak jejích reakcí, tak i své vlastní práce a případných chyb. Kolegové stojí na mé straně, ale mám strach, jaká je pro mě budoucnost v této firmě...“

Mohlo by vás také zajímat:

Uložit

Uložit

Uložit