mer

Jejich vztah by vydal na román. Když se seznámili, ona byla mladičká šestnáctiletá holka, on ženatý charismatický muž, který jí velmi imponoval. Pak je život na dlouhou dobu rozdělil a potkali se až po letech. Ona byla vdaná, měla děti, a on už byl rozvedený. Zbláznili se do sebe, ona sbalila děti, odešla od manžela a začali spolu žít tak zvaně na hromádce. O její děti se staral jako o vlastní a všechno vypadalo docela idylicky.

On jako filmový kaskadér vydělával slušné peníze a dokázal všechny zabezpečit. Jen do chomoutu se mu už nechtělo.

Když děti odrostly a vylétly z hnízda, prodali v Praze byt a koupili na venkově obrovský zchátralý statek. Jí se to moc nelíbilo, chtěla malý venkovský domeček, který můžou na stará kolena fyzicky i finančně „zvládnout“. Ale on trval na svém, nasliboval hory doly, jak to tam všechno přestaví, zvelebí a budou si užívat spokojeného stáří.

Jenomže zakázek u filmu ubývalo, peníze docházely a statek jim začal pomalu padat na hlavu. Jiní muži by se alespoň snažili něco opravit, chlapi ze vsi by určitě pomohli, ale na to byl příliš hrdý a hlavně líný.

Ke všemu začal pít a vést fanfarónské řeči. „Já to tady koupil, mně to takhle stačí, a když se ti to nelíbí, můžeš jít.“ Nejraději by mu zasekla sekeru do hlavy, jak byla zoufalá. Dřela na baráku od nevidím do nevidím, starala se o zvířata a on jen vysedával, pokuřoval a nepřeložil stéblo.

Sama na venkově těžko hledala práci a byla závislá na jeho důchodu.

Co dělat?

Vzít ho za slovo, odejít od něj a nechat mu všechno na krku? Uchlastal by se. Ale co když se uchlastá stejně a jí zbudou jen oči pro pláč, protože nejsou manželé. Statek připadne jeho dětem a ona půjde o žebrácké holi. Jediným možným řešením je donutit ho ke sňatku, aby mohla po jeho smrti statek prodat a začít někde jinde.

Ale jde to ještě v šedesáti?

Reklama