Reklama

Mám šéfa Rakušana a jeho chování je zkrátka nesnesitelné.

 

Nastoupila jsem hned po škole do firmy, která se zabývá spedičními službami. Byla jsem šťastná, že mě vůbec někde vzali, jelikož jsem neměla žádné zkušenosti.

 

Nejdřív jsem se rozkoukávala a šéf byl ke mně milý.

Měl vcelku trpělivost, trochu se mi zdálo podivné, že ho kolegové nemohou vystát. Najednou začali z firmy jeden po druhém odcházet…

 

A tak jsem se ocitla na vyšší pozici.

Měla jsem ohromnou radost z postupu a samozřejmě i z větší výplaty. A rodiče, rodiče se samou pýchou dmuli… J

 

Začala jsem přicházet do kontaktu s klienty a někdy doprovázela šéfa na důležité schůzky.
Vždy jsme dojednali nějaký obchod a po jeho odjezdu jsem v jednání již pokračovala sama. Začalo mě to bavit, začala jsem si připadat důležitá. Moje pozice se upevňovala a momentálně jsem po této stránce na sebe velmi pyšná a v tomto směru velmi spokojená.

Dva roky po škole mám postavení a peníze, o kterých se mi nesnilo.

 

Jen ten rakouský šéf mi bere elán, je zdrojem mých depresí a bere mi i důstojnost.

 

Pokaždé, když se něco semele, naše pobočka má nějaký problém, ať už účetní, personální nebo ryze obchodní, její majitel svádí vše na neschopnost českých lidí obecně.

Nevím, jaké zkušenosti měl s naším národem v minulosti, ale možná bychom možná spíše my měli právo na to, zobecňovat zápory té rakouské. A on i přes veškerou historii vztahů mezi evropskými národy vyřvává při svých záchvatech, šílené krátké věty. Teď mi napadá - jeho slova pronáší malý fanatický šílenec, a většina obvinění vyplývá z toho, že naše zákony fungují jinak než ty jejich.

 

Nemůže například pochopit, že naše účetnictví funguje v určitých ohledech jinak než to rakouské.

„Fucking czech mentality!“ vykřikl právě včera, a to před majitelkou účetní firmy, která byla právě v té chvíli přítomna. Zůstaly jsem na něho koukat, ale on nadával dál. Je si jist, že si to k nám může dovolit…

 

Až po dlouhém čase jsem tedy přišla na to, že on se na nás dívá jako na méněcenné. Nepřála bych toto zjištění nikomu. A jak nás ponižuje? Přesně jen těmi větami, kterým asi dvakrát do měsíce nechá volný průchod. Ale přesně právě tyto projevy odhalují, že nás bere jako sluhy, jako podřadný národ.

 

A teď mi, milé čtenářky poraďte, co mám dělat.

Mám se vzdát své kariéry? Mám přijít za rodiči a říci jim, že jsem dobrovolně odešla kvůli šéfovi, který mi nesedí?

 

Anebo tam mám zůstat a poslouchat ty rasistické šílenosti a tvářit se, že se nic neděje...

 

Děkuji...