Štěstí mám prakticky celý svůj život. Vyrůstala jsem v úplné rodině, mí rodiče se měli a mají rádi, i přes tatínkovy lumpárny. Já byla v dětství moc šťastná, neměla jsem sice vše, co jsem chtěla, ale rodiče se mi snažili dát všechno, co bylo v jejich silách.

Co se týká školy, měla jsem vždy štěstí. Na střední školu mě vzali bez přijímaček. U maturity jsem si vytáhla dobré otázky, a tak jsem tou školou jen tak proplula. Na vysokou mě taky vzali bez problémů. S pár zaškobrtnutími jsem ji taky zvládla. I když jsem si po vytažení otázek u státnic myslela, že jsem právě vyletěla, nakonec se vše podařilo. Práci jsem si po škole taky nakonec našla. I když jsem si dala delší prázdniny, abych se mohla starat o babičku. A další štěstí?? Lidičky kolem mě.

Mám staršího bráchu, se kterým si rozumím, a který má úžasnou rodinku. Mám manžela, který mě miluje, a já jeho. Mám skvělou tchýni i tchána - a to je velké štěstí. Mám pár přátel, které už ale budu mít asi do konce života. Mám konečně i svůj první byt. A teď mne možná navštíví i to největší štěstí v životě ženy, která touží po rodině. Nevím to jistě, ale třeba se mi už malé štěstíčko tvoří v bříšku.

Ač můj život nebyl vždy procházka růžovou zahradou, mám v životě štěstí. A když se mě někdo zeptá, jak se mám, odpovím vždycky HEZKY.

slonbidlo


Tak to je paráda! Myslím, že když se každý podívá na svůj život, shledá, že ten jeho taky nebyl procházka růžovou zahradou, ale tím spíš si člověk umí vážit toho štěstí, co ho potká, že? Tak hodně štěstí! :-)

Reklama