Vztahy

Mám se bát vlastního muže?

 

Uběhl skoro rok od naší svatby. S Michalem jsme se znali čtyři měsíce, když jsme se oba shodli na tom, že se milujeme a že bychom chtěli jít společnou cestou životem.

 

Pravdou je, že jsme sem tam měli nějakou tu hádku, ale kdo nemá? Michal je velmi impulsivní člověk. Když se rozčílí, létají hromy, blesky.

Ale naopak ve chvílích, kdy je mezi námi klid, je to zlatý člověk. Rozdal by se pro druhé.

 

Až donedávna naše hádky probíhaly jen s křikem a sem tam Michal rozbil nějakou tu skleničku. Ale naše poslední hádka byla opravdu ošklivá a já si nyní lámu hlavu s tím, zda se mám začít bát vlastního muže.

 

Kamarádka slavila narozeniny a já byla pozvána na oslavu. Pochopitelně pozvání patřilo i manželovi, ale i když jsem ho lámala snad týden, řekl mi, že to bude babinec a ať si jdu slavit sama. Že si doma pustí film, a když budu chtít, přijede po oslavě pro mne autem.

 

Bylo mi sice trochu líto, že se mnou Míša nechce jít, ale na druhou stranu jsem ho chápala. Byly jsme tam opravdu jen samé holky, takže by se asi nudil při poslouchání všech těch holčičích řečí.

Oslava se protáhla do pěti hodin do rána. Alkohol tekl proudem a já měla úplně ovíněnou hlavu. Ráda jsem proto přijala pozvání oslavenkyně, abych u ní přespala.

 

Poslala jsem Michalovi esemesku, kde jsem mu psala, že jsem to přehnala s vínem a že přespím u kamarádky, ať si nedělá obavy.

 

Druhý den jsem přišla domů před polednem. Už když jsem odemkla dveře, bylo mi jasné, že se asi manžel zlobí. Jindy totiž hned přijde ke dveřím a dává mi pusu na uvítanou. Tentokrát nic… ticho po pěšině.

 

Michal byl v kuchyni, vařil si kávu a ignoroval mě.

Pozdravila jsem ho a opět mu řekla vše po pravdě, že mi bylo zle a spala jsem u kamarádky.

 

„Žádná zpráva mi nepřišla a já se ti nemohl dovolat!“ obořil se na mě. Vyndala jsem z tašky mobil a zjistila, že je vypnutý. Vybila se mi baterie…

Ale byla jsem si jistá, že ta sms odešla!

 

Znovu jsem Michalovi zopakovala vše tak, jak se stalo, ale vůbec mě neposlouchal. Dostal zuřivý záchvat vzteku…. Začal na mě řvát, choval se jak smyslů zbavený.

 

Ječel mi do obličeje, zda si uvědomuji, že měl o mě strach, že už mě viděl někde mrtvou, či znásilněnou, a že hrůzou nemohl usnout.

Pak ke mně přistoupil a stále za křiku plného výčitek mě chytil a vší silou se mnou hodil o zeď. Úplně jsem ztratila řeč. Byla jsem z toho, co udělal, tak vyděšená, zmatená!…. Rozplakala jsem se na zemi.

 

Poté ke mně přistoupil a řekl mi, že když nepřestanu bulet, vrazí mi ještě facku….

 

Hrozně mne jeho chování vyděsilo. Opravdu jsem se ho v té chvíli bála… Vím, že asi chyba byla i na mé straně, ale to ho přeci neopravňuje k takovémuto chování!

 

Druhý den se mi za svůj „úlet“ - jak to nazval - omlouval a přísahal, že se to už víckrát nestane… Ale vím, že pokud muž vztáhne ruku na svou ženu jednou, klidně to udělá i podruhé.

Mám svého muže ráda, ale bojím se toho, že se jeho agresivita bude opakovat.

 

Nepomýšlím na rozvod. Myslím na to, jak zabránit tomu, aby se toto opakovalo. Chci s Míšou žít, ale musím najít způsob, jak zabránit tomu, aby mě znovu uhodil.

 

Do manželství, kde muž bije svoji ženu, totiž odmítám přivést děti, a navíc si ani neumím představit, že bych s takovýmto člověkem žila.

Myslíte, že se skutečně může stát, že muž uhodí svoji ženu jen jednou, uvědomí si, jak zlou věc udělal, a už to nikdy více nebude opakovat???

   
01.07.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [207] kemy [*]

    carlota: Vivian:

    superkarma: 0 06.07.2005, 10:34:46
  2. avatar
    [206] Vivian [*]

    Ach jo... Milá Z.H., i kdyby bylo možné, že s tebou tvůj drahý už nikdy neflákne o zeď, i kdyby si do tebe ve chvílích vzteku jen "nevinně" šťouchnul, máš opravdu zapotřebí se sebou nechat takhle zacházet? Máš tak nízké sebevědomí, že budeš žít s takovým mužem? Vážíš si sebe tak málo? Nebo si myslíš, že nikoho lepšího už nenajdeš, a že bys s ním měla zůstat?

    NIKDO ti teď neřekne, jak se tvůj muž bude chovat v budoucnu. Je možné, že "už bude hodný", ale nikdo ti nezaručí, že tě v budoucnu už nikdy neuhodí. Mně se to ovšem jeví tak, že tvůj muž je člověk, který si s fyzickou agresí hlavu neláme a nemá žádné silné zábrany někoho uhodit, je-li schopen mrštit s vlastní ženou o zeď . A proč by se to teď mělo najednou změnit, když ho k tomu nic nemotivuje? Milá ženuška s ním i tak zůstane, takže proč by se měnil, proč by se choval jinak, když mu to projde?
    Možná to nebude moc často, ale tipla bych si, že občas jednu slízneš...
    Máš v sobě opravdu tak málo úcty k sobě samé, že se necháš otloukat?

    superkarma: 0 05.07.2005, 16:02:03
  3. avatar
    [205] Lenice [*]

    Zažila jsem to jednou, že jsem se nechala týrat vlastním přítelem, než jsem pochopila, že se nezmění a odešla jsem od něj. Můj současný manžel ví, že by mě uhodil jen jednou - pak by totiž mělokamžitě sbaleno a žádná jeho omluva by to nezachránila

    superkarma: 0 05.07.2005, 08:48:18
  4. avatar
    [204] marcela-1 [*]

    Tak jako Babetka i já jsem to zažila na vlastní kůži,pořád jsem věřila,že se to zlepší,ale bohužel bylo ho horší a horší.Vím,že ho miluješ,ale nevěř,že ho předěláš.Moc bych ti přála,abys to víckrát nezažila,ale nevěřím,že se tvůj muž změní.Jediná dobrá rada je-pryč od něj,ale rozhodnutí je na tobě.Držím ti palce

    superkarma: 0 04.07.2005, 21:12:58
  5. avatar
    [201] Babetka [*]

    Když uhodil jednou,uhodí znovu,sama jsem to zažila.A on věděl kde je,měl pro ni přece přijet,tak nebyl problem pro ni zajet a nepředstavovat si,co se mohlo stát.To je to poslední,vztáhnout ruku na druhého,ať je to žena,muž nebo dítě.

    superkarma: 0 03.07.2005, 19:31:48
  6. avatar
    [199] lenig [*]

    mám obavy, že když to udělal jednou, udělá to znovu. Je agresivnější než se ti dosud mohlo zdát. Buď už ho nesmíš nikdy "vytočit", což se ti asi nepovede, nebo radši prchej od něj dokud je čas a nemáte děti a ty jsi zatím v poho. Nepřála bych ti, aby z tebe udělal trosku, co se bojí jít domů z hrůzy, co ji čeká. Vím, o čem mluvím, zažila jsem to. A dlouho mi trvalo, než jsem dokázala odejít a začít znovu. Držím palce

    superkarma: 0 03.07.2005, 19:21:53
  7. avatar
    [198] Vanily [*]

    Alfinka: mám pocit,že je docela snadné zjistit,jestli SMS odešla.Bude přece mezi odeslanými zprávami.

    superkarma: 0 03.07.2005, 10:43:10
  8. avatar
    [197] Dewey_Dell [*]

    Bude se to opakovat. Prchej! Hodně štěstí.

    superkarma: 0 03.07.2005, 09:13:41
  9. avatar
    [196] Dášule [*]

    Z.H. Manžela nezměníš. Promluv si s ním o tom, omluv se, žes to oznámila tak dlouho a vysvětli, že pokud se bude opakovat tato situace, odcházíš. Pohlídej si antikoncepci a pokud by to bylo podruhé, odchod. Připrav si předem ústupovou cestu. Němci mají přísloví, které v kostrbatém překladu zní Jednou je nikdy, dvakrát je jednou, třikrát je vždy.

    superkarma: 0 02.07.2005, 17:08:48
  10. avatar
    [195] Dášule [*]

    Mac: Zažila jsem si, že manžel někam jel a nevracel se. Už jsem skoro začala obvolávat všechny policajty po dost dlouhé trase, když se vrátil s tím, že se mu rozbil moped a asi 20 km šlapal. Mobily nebyly. Vysvětlili jsme si to a příště zůstal na nějaká akci. To už jsem nadávala, tam mohl volat. Nutno říct, že už to neudělal. Dovedu se dost vztekat, ale i kdybych jej přeprala, nedokázala bych to řešit fackami.

    superkarma: 0 02.07.2005, 17:05:43
  11. avatar
    [194] koza roza [*]

    Mac: 193. naprosto s tebou musím jen souhlasit....

    superkarma: 0 02.07.2005, 12:46:31
  12. avatar
    [193] Mac [*]

    Milá Z.H. zřejmě se budu opakovat, ale nezdá se mi moc normální, když někdo píše partnerovi až v pět ráno, že nepřijde domů. Svým způsobem bych ti přála, aby jsi si to zažila na vlastní kůži, pak bys možná poznala, jak tvému partnerovi bylo. Jeho chování nechci moc komentovat. Třeba opravdu jenom nezvládl emoce, ale chlap, který vztáhne ruku na ženskou, i když ve vzteku, není normální. Aspoň pro mne.

    superkarma: 0 02.07.2005, 12:09:17
  13. avatar
    [189] Suzanne [*]

    Lowel: tys to napsala moc pěkně O tom to je, aby si dva lidé vyhověli. Mně vyhovuje, když na mě trochu žárlí, miluju tu naši trochu řeckou domácnost Jiná ženská by se v tomhle vztahu zbláznila, já jsem šťastná jako blecha
    Jednou u nás byla moje kamarádka. Nás bylo na chalupě 10, všichni mluvili jeden přes druhého, nahlas, s rukama nahoře jsme se vášnivě dohadovali bůhví o čem a ona potom říkala - víš, já jsem tohle ještě nikdy neviděla naživo, jenom ve filmu My jsme v tom šťastní, ona to měla jako absolutní raritu, kterou přežije na návštěvě, ale jinak by to nepřežila. Já bych byla nešťastná, kdyby mě chlap po ranním návratu neseřval, kdyby mi prostě řekl - čau, to je dobře, že žiješ...a šel po svých. Jenže já bych mu takovou věc (vrátit se ráno bez kontaktu) nikdy neudělala.

    superkarma: 0 01.07.2005, 23:14:16
  14. avatar
    [188] mutina [*]

    Odemětobě: Ty se opravdu nepleteš do sporů mezi manželem a dětmi? A to ani tehdy, když jsou děti v právu? To ti musí být opravdu vděčné. Ty máš možná klid, ale děti trauma na celý život. Jsi srab.

    superkarma: 0 01.07.2005, 22:48:35
  15. avatar
    [186] Lubar [*]

    V první řadě by se podle mě autorka měla zamyslet sama nad sebou ... nedovedu si představit, že bych to, že někde zůstávám přes noc manželovi jen tak v pět ráno napsala sms (ač jsem už několik hodin měla být doma ...) Když bych viděla, že zábava jede, tak bych mu před půlnocí zavolala a domluvila se s ním ... manželovi by se tím ušetřilo spousta strachu ...
    A k tomu jak se zachoval on - ano, může to být typický domácí tyran, ale taky to může být jen člověk, který ten strach nezvládnul (a byla to tedy vyprovokovaná reakce ...)
    Teď poprvé bych neodešla, ale pamatovala bych si to a kdyby se to opakovalo, tak bych zmizela bez diskusí ...
    A vážně bych se zamyslela nad svým chováním, protože tohle se ve vztahu nedělá

    superkarma: 0 01.07.2005, 21:29:41
  16. avatar
    [184] Suzanne [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 01.07.2005, 21:03:26
  17. avatar
    [183] Suzanne [*]

    106 177: jo, to beru, kdyby naše debata trochu pomohla jedinému člověku, měla smysl

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:59:48
  18. avatar
    [175] Suzanne [*]

    Nyotaimori: no proto

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:25:48

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [173] Suzanne [*]

    Lowel: Víš, nejhorší na tom je, že každý hraje divadlo, které chce hrát. Někdy je to drama, ale pokud tam má hlavní roli, tak tam často setrvává. Nevím proč, ale já myslím, že spousta týraných lidí si taky něco řeší. Jdeš, nabídneš řešení, chceš pomoci a oni se brání zuby nehty. A nebo jdou a to svoje drama hrajou s někým jiným a jinde.
    Jak říkám - tenhle popis v článku mě nepřesvědčil, musela bych do toho vidět víc. "...byla jsem vyděšená, zmatená..." To používá tolik lidí v rámci svého dramatu... Ona porušila hrubě pravidla soužití (pardon, jestli je mají diametrálně odlišná od mých, tak to je blbost), on reagoval taky blbě. Nevím, jestli to bylo tak vypjaté, jak Z.H. vypráví.
    Bít na poplach budu ve chvíli, kdy napíše, že se hádali a on do ní ve vzteku strčil. Tam se pak asi ani Z.H. nebude rozmýšlet, jestli zůstat či jít.

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:13:40
  2. avatar
    [172] pajda [*]

    Lowel: 160: nepíše žádný důvod, žádnou příčinu, jen to, že se hádali...no, za daných okolností to chápu - každý nemá kačení žaludek a nervy ze železa...víš, můj muž mi párkrát udělal totéž - neozval se a nepřišel...vyléčilo ho to, když k nám volala žena jeho kamaráda. V té době dělali na uzavřeném pracovišti, kam se zvenčí nepřepojovaly telefony, takže my jsme byli jediní, koho dokázala sehnat. Ten kamarád se objednal k zubaři, do autoservisu a pak prostě nepřijel domů...na Štědrý veřer byla rodina bez táty a jeho žena k nám volala na Štěpána, šílená strachy...a pak ještě každé tři hodiny další dva dny, zvracela, byla na prášky...a její muž? Byl se svojí milenkou na Kanárech - a dárky rodině poslal poštou. Kdyby něco řekl, asi by se můj manžel jenom smál a vykládal něco o hysterkách - jako každý, kdo má tyhle sklony dělat si co chce, jenže tehdy se opravdu vyděsil, protože se mu poprvní v životě stalo to, co mě dělal každou chvíli - začal se opravdu o někoho bát...od té doby se u nás už nikdy nestalo, že bych o něm nevěděla - a je to deset let.

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:12:46
  3. avatar
    [169] Suzanne [*]

    Nyotaimori: Můj si mě chtěl vzít po 14 dnech chození, po dvou měsících jsme udělali strašně radikální krok - stěhovala jsem se 100km i s dítětem k němu. ......že by taky psychopaťák??? ....Jdu se ho zeptat, co by dělal, kdybych přišla rozveselená až ráno a nedala o sobě vědět

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:05:11
  4. [167] Danka [*]

    Lowel: Máš pravdu. Dělal jí scény, když jí např. ujel autobus a ona přišla o 10 minut později z práce apod.

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:03:14
  5. avatar
    [166] Suzanne [*]

    Danka: to je příšerný, co popisuješ!!! Ale tohle je, myslím, jiný případ

    superkarma: 0 01.07.2005, 20:01:45
  6. avatar
    [165] Suzanne [*]

    Nyotaimori: to myslíš nás, co jsme ho neodsoudily???

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:59:27
  7. [163] Danka [*]

    Moje sestra žila s takovým asi 12 let. Poprvé ji uhodil asi půl roku po svatbě, kdy byla těhotná. U této akce jsem náhodou byla.Až se uklidnil, tak se strašně omlouval, a to i v dalších případech - omluva, kytka, pusa. Intervaly mezi nakládačkami byla pořád menší a když se chtěla rozvést, tak vyhrožoval, že ji zabije.Až si konečně po letech našel jinou, tak toho sestra využila a rozvedla se. Ale i to trvalo více než 2 roky, protože milenka ho brzy prokoukla a vyhodila ho a on se vrátil do bytu. Musela se odstěhovat, ale soud jí naštěstí byt přisoudil. Později se švagr znovu oženil a druhou ženu zmlátil velice brzy po svatbě až do bezvědomí a dokonce ji zamkl v bytě, aby jí znemožnil zajít k lékaři.
    Až po letech se mi sestra svěřila o tom, že dokonce zbil i dceru, tříměsíční nemluvně, jenom proto, že plakala. Více dětí si naštěstí nepořídila. I tak to nechalo na obou následky. Ona začala pít a neteř (dnes už dospělá) trpí sociální fóbií.
    Takže doporučuji při prvním násilí okamžitě k lékaři a na policii. A hlavně žádné děti. S nimi je vždycky horší odcházet. Také často z finančních důvodů.

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:53:36
  8. avatar
    [158] pajda [*]

    Meander: možná by bylo dobře, kdyby jsi si uvědomila, že ne každý vykřikuje svoje zážitky do světa. Nemusíš hledat pomoc pro sebe, ale třeba pro své dítě - a toho jsem si poté, co ho spolužáci na celý život zmrzačili, užila dost. A můžu ti říct, že policie se chovala velice slušně - ovšem byla jsem podrobně poučena, jak se mám chovat a pokud jsem to dodržela, tak mi policie pomáhala. Základem je a bylo, že jakékoliv napadení nechává stopy - a ty lze doložit. Jinak případů domácího násilí jsem viděla dost i v rámci např. Fondu ohrožených dětí - ale tam, kde není JAK dokazovat, nelze soudit...ale to je věc zhola jiná. Tady vidím nebezpečí v jedné věci: pokud pisatelka udělá znovu totéž, může se dočkat téhož chování - a to klidně i s jiným mužem, protože porušovat základní pravidla soužití nelze donekonečna. O zbývajících případech, kdy u nich lítaly skleničky, nepíše nic...proč by tedy musela být vina jednoznačně na straně partnera?

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:33:20
  9. avatar
    [156] Suzanne [*]

    Lowel 153:

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:24:38
  10. avatar
    [155] Suzanne [*]

    Meander 150: nechtěla jsem se chlubit chrabrými činy, jen jsem chtěla "jemně naznačit", že proti násilí bojuju i přesto, že z tohoto konkrétního článku pro mě domácí násilí ZATÍM A S TÍMTO MNOŽSTVÍM INFORMACÍ nevyplývá. Možná, kdybych s tou paní víc mluvila, ustlala bych jí u nás v obýváku. A možná taky ne. To jsem tím chtěla říct. A jestli konáš, tak jenom
    106 152: OK, to máš pravdu, rozhodnutí je na ní. Já kdysi měla rodiče daleko a okolí na mě koukalo jako na blázna, ale měla jsem jasně dané vnitřní hranice, takže jsem se zakousla jako buldok. Udělala jsem jasný konec a i s malým dítětem jsem prostě vybojovala, co bylo třeba.

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:22:45
  11. avatar
    [150] Meander [*]

    Suzanne: Ty konáš? To je dobře. Ja se tu nebudu se chlubit svými chrabrými činy, ale věř, že jsou.

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:11:42
  12. avatar
    [149] Meander [*]

    Suzanne, Pajda - kdybyste se někdy musely domáhat práva a nikde se nenašly zastání, věděly byste, o čem mluvím. Buďte rády, že se vám to dosud vyhnulo

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:10:43
  13. avatar
    [148] Suzanne [*]

    Lowel: pakliže se pán z článku chová tak, jak popisuje Lowel, tak je to k nežití, pak je na Z.H. rozhodnutí, jestli to CHCE trpět nebo NECHCE. A to, jestli tady budu vykřikovat, že pán je násilník nebo ne, na tom nic nezmění.

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:10:15
  14. avatar
    [147] Suzanne [*]

    pajda:

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:07:45
  15. avatar
    [145] Suzanne [*]

    Meander: nepřekrucuj a nepodsouvej Já jen tak planě nežvaním. Na základě tohohle článku, resp. popisu jedné vypjaté scény, nota bene když se madam chovala jako koza, tady nebudu vykřikovat silná slova jenom proto, že napíšeš, že můj názor je hnus všech hnusů. Já těch žvanilů znám dost, ale v praxi jsem byla jediná, kdo neuvěřil skvěle herecky založenému pánovi, že mu jenom ujely nervy a jen do své ženy strčil. Absolvovala jsem s jeho ženou patálii po doktorech a policii (Policie už má taky většinou lepší přístup než dřív)a byla jsem jediná, kdo se s ní přátelil i poté, co "opustila svého hodného muže". Svoje první manželství jsem ukončila ve chvíli, kdy mě dle jeho slov "jen tak pošťuchoval" Ty zvracíš v diskusi, někdo píše článek, já konám.

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:06:12
  16. avatar
    [144] pajda [*]

    Meander: kde není důkazů, tak se těžko rozhoduje...pokud má ženská podlitiny, otřes mozku atd., je to jasné. Když dáš někomu facku, má přinejmenším zarudlou tvář - a určitě mu to vydrží, než dojede na pohotovost. Pokud tam ale ženská nejde, tak potom těžko říct, kdo má pravdu a co se stalo...často to bývá oboustranné.

    V tomhle případě tvrdím, že
    a)nešlo o nevyprovokovaný útok (byť i nepřímo),
    b)nemůžeme rozhodnout, o jak silný útok šlo - k jakému kontaktu došlo, jestli ji chtěl silou shodit nebo ne...

    Přiklonila bych se k Sandy - selhání ve stavu vyčerpání a velkých obav o partnera je důvodem k zamyšlení - ale na obou stranách...pisatelka je podle všeho taky hodně impulsivní, tak ať si to zkusí obráceně - čekat celou noc na někoho, kdo přijde "silně poveselený" a vykládá něco, čemu můžeš, ale nemusíš věřit...

    superkarma: 0 01.07.2005, 19:00:41
  17. avatar
    [143] Meander [*]

    Nota bene, kdyby ji vší silou prohodil oknem, to ji taky nepraštil?

    superkarma: 0 01.07.2005, 18:32:06
  18. avatar
    [142] Meander [*]

    Suzanne: Promiň, ale přesně takhle jedná při oznámení domácího násilí naše policie. A je to k zblití. Kolik je týraných žen a dětí jenom proto, že "u toho jsem nebyl(a), tak nemůžu posoudit?! Hnus všech hnusů!!!

    superkarma: 0 01.07.2005, 18:30:33
  19. avatar
    [141] Suzanne [*]

    Meander: ale on ji taky ne. Pokud by jí "vší silou" hodil o zeď, přinejmenším by se praštila. To je ono - u tohohle jsem nebyla. Kdyby měla pocit, že jí ublížil, měla by okamžitě troubit na poplach, to beru. Mně tohle vyprávění přijde...jednostranné.

    superkarma: 0 01.07.2005, 18:20:57
  20. avatar
    [140] Meander [*]

    Suzanne: Jenomže funguješ jako člověk se všemi P pohromadě a nepraštila jsi ho. V tom je ten rozdíl, chápeš?

    superkarma: 0 01.07.2005, 18:10:45
  21. avatar
    [139] Suzanne [*]

    106: ne, neboj se, nejsem magor, kterej by babě nevěřil. Mám ve svým okolí tři-čtyři známé, ze kterých jsem byla nešťastná, protože si nechají líbit věci, nad kterými zůstává rozum stát. Ale taky znám slečnu, kterou její přítel chytí za ramena (poté, co ho neuvěřitelně vyprovokuje) a ona začne plakat a křičet - "vidíš? vidíš? takhle mě tyranyzuje pořád, je to násilník!"
    Proto se bráním používání silných slov a kategorických odsouzení po jedné zoufalé scéně, navíc, když jeho nasrání v tu chvíli chápu.

    superkarma: 0 01.07.2005, 18:04:59
  22. avatar
    [138] Suzanne [*]

    Ale já tam nebyla a znám to jenom od ní.
    106: tak v tom případě jsem násilnice, protože jsem asi dvakrát v afektu ječela na manžela, že mám strašnou chuť ho zabít. Kdyby to vzal vážně, napíše sem článek.

    superkarma: 0 01.07.2005, 18:01:09
  23. avatar
    [135] Meander [*]

    Suzanne: Já ho za násilníka považuju. Ten člověk se evidentně nedovede ovládat a nejde jenom o to "hození o zeď" - a to se opravdu nebude zlepšovat. S jídlem roste chuť

    superkarma: 0 01.07.2005, 17:54:44
  24. avatar
    [133] Suzanne [*]

    Meander: počkej, počkej, já teda nevím, jestli ho mám na základě tohoto článku považovat za násilníka Napsala jsem to už níž, že když jsem ještě občas pívávala přes míru, druhý den jsem byla ukřivděná se sklonem k přehánění (pajda taky psala podobně). Prostě na základě situace, která podle mého byla velmi vypjatá díky ní a popsaná pouze jí, se neodvažuju dělat kategorické závěry.
    Umím si představit kohokoli, jak po ránu řve v této situaci na partnera, že by zasloužil. A nepřijde mi na tom skutečně nic divného (kromě toho ráno navrátivšího se opilce). A taky si umím představit, jak ten "postižený" pak s pláčem vypráví, že ho ten druhý vší silou hodil na zeď.
    A aby bylo jasno, neschvaluju ani ránu z ujetí. Po jediné takové jsem se kdysi rozvedla.

    superkarma: 0 01.07.2005, 17:51:46
  25. avatar
    [132] Meander [*]

    pajda: A to mu dává právo se ženskou praštit o zeď a vyhrožovat jí? Mimochodem, s tím uvědomováním rodiny mám opačné zkušenosti. Když se máti rozsekala na kole, dali nám vědět hned.

    superkarma: 0 01.07.2005, 17:42:01
  26. avatar
    [131] pajda [*]

    Rikina: je vidět, že vůbec netušíš, jak funguje naše zdravotnictví. Já našla tchýni až po dvou dnech - ležela v nemocnici s ošklivě zlomenou nohou, čekala na operaci, u sebe měla kabelku s doklady (jela od nás domů) a jinak ani kartáček na zuby. A ještě jí sestřičky dokázaly vykládat, jak na ni její děti kašlou, že se ani neozvou, ačkoliv přesně ví, kde je...to, že se nikdo neobtěžoval zavolat a že tchýně bydlí už 15 let sama a tudíž opravdu nikomu nechyběla, to jim bylo fuk...a není to jediný zážitek tohole typu, který mám. Prostě když toho dotyčného nenajdeš sama, tak ti nikdo vědět nedá.

    superkarma: 0 01.07.2005, 17:39:01
  27. avatar
    [130] Meander [*]

    Kdyby mi tohle udělal partner, dosáhl by jediného - příště už bych nepřišla vůbec.

    superkarma: 0 01.07.2005, 17:35:54
  28. avatar
    [129] Suzanne [*]

    souhlasím s pajdou a s medvědem. Osobně bych považuju za nenormální, když by můj partner, se kterým jsem v průběžném kontaktu, nezavolal, že nepřijde domů. Byla bych šílená, a až by se vrátil, reagovala bych možná tiše, možná nahlas, ale rozhodně bych nebyla kliďas jako Rikina. Měla bych ho chuť zabít. Naštěstí to můj partner nedělal a zřejmě dělat nebude. Ani já jemu.

    superkarma: 0 01.07.2005, 17:21:19
  29. avatar
    [127] medved [*]

    Rikina: asi mas racionalne pravdu, realne proste vysiluju a nemuzu si pomoct mam o manzela ( a nejen o nej ) strach a zda se mi to zcela normalni
    proto chapu, ze kdyby mi udelal to, co pisatelka, byla bych po jeho prichodu na jednu stranu rada, ze je doma, ale na druhou bych byla totalne nastvana ...ale nebila bych ho

    superkarma: 0 01.07.2005, 15:51:00
  30. avatar
    [124] Meander [*]

    Rikina 121: Pod to se podepisuju.

    superkarma: 0 01.07.2005, 14:34:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme