ryma

V mém okolí je mnoho mužů, kteří jakoukoli nemoc těžce snáší. Většinou „umírají“ i při obyčejné rýmě. Přišlo mi to vždy až směšné, jak naříkají, skuhrají, rozžehnávají se se světem. Dokud jsem i já sama nedostala pořádnou rýmu...

Chytila jsem rýmu. Nebyla to má první rýma, ale tentokrát mě svou silou zaskočila. Po mnoho dní mi působila nejrůznější trápení, která mě dostávala do prapodivných situací. Posuďte sami.

Den první

Začíná se mi hůře dýchat. Že by rýma? Pro jistotu provedu preventivní kroky. Vím, říká se, že léčená rýma trvá týden, neléčená sedm dní, ale já raději volím cestu léčení. Začínám budovat svou „chemickou laboratoř“ plnou tajuplných lahviček - celaskon, multivitamin, hroznový cukr, Vincentka, kapky do nosu a spousta kapesníčků. Naplánuji si denní rozvrh a do svých útrob po částech vpravuji obsahy jednotlivých lahviček.

Den druhý

Nos je již ucpaný, nemohu jím dýchat. Výraz v mém obličeji dostává lehce přitroublý výraz díky permanentně otevřeným ústům.

Den třetí

To už je den? Vždyť jsem vůbec nespala! Místo sladkých snů jsem prožívala noční můru v bdělém stavu. Má ústa se proměnila na vyprahlou Saharu, která plynule přešla v hořící peklo v krku. Marná byla moje snaha o zavlažování, Sahara se mi tvořila zas a znova.

Den čtvrtý

Nemá někdo z vás problémy s mlaskáním u jídla? Nabízím se jako perfektní společnice! Protože nemohu dýchat nosem, dýchám ústy. Ovšem, jíst a dýchat zároveň je velmi namáhavé. Vždy se musím pořádně nadechnout, sousto rychle rozkousat a polknout, a poté začínám lapat po dechu. Funím, supím, hekám. Mlaskání jistě slyšet nebude.

Den pátý

Odvolávám společnici. Myslela jsem si, že nos nemůže být ucpaný ještě víc. Chyba! Může. S dechem už u jídla nevystačím. Při snaze zavlažit Saharu v ústech se mi opět začalo kriticky nedostávat kyslíku. Zalapala jsem po dechu, jenže ouha - tekutina jaksi nepochopila, kudy se má správně dát, a já se pobryndala. Připadám si jako rozklepaná stařenka, která vycejbrá polovinu jídla. Uchyluji se proto do soukromí, abych svými neobvyklými stravovacími způsoby nepohoršovala okolí.

Den šestý

Co je to v zrcadle? To přece nemůžu být já! Kruhy pod očima z trvalého nevyspání a nos červenější než spartakiádní trenýrky. Leckterý pijan by mi ho záviděl! Že bych si to nechala patentovat? Začínám uvažovat o přestěhování do Afghánistánu, Pákistánu či jiné podobné země. Spatřuji v tom hned dvě výhody. Za prvé, burka je ideální oděv pro můj současný stav. A za druhé, v těchto zemích je mnohem tepleji a nachlazení nebo rýma tam jistě nehrozí.

Den sedmý

Nechala jsem se oklamat! Přísloví lhalo. Dnes měl být poslední den mého trápení. Není. Cítím se mnohem hůř. Mám pocit, že se snad nikdy nevyléčím, že nade mnou rýma zvítězí. Připravuji se na cestu ke svému advokátovi - sepsat závěť.

Sbohem.

P.S. : Už se nikdy nebudu ušklíbat nad muži, kteří na rýmu „umírají".

Reklama