Bulvár

Mám řidičák za flašku vodky

drive

Řidičák jsem dělala přesně před 28 lety. Tenkrát to nebylo nic tak drahého jako dnes, organizovalo nám ho naše gymnázium, které mělo dohodu s jednou nejmenovanou pražskou autoškolou, a stál 1200 korun. Uznávám, nejsem žádný technický génius, ale prolézala jsem bez větších potíží až k závěrečným jízdám, které se konaly v pražských poměrně frekventovaných ulicích. Za volantem jsem seděla já, vedle mě můj instruktor, vzadu policajt dopravák – tenkrát příslušník SNB. Jízdy mi moc nešly, cítila jsem se za volantem strašně nejistě a navíc jsem byla pěkně ztrémovaná.

Ven!

Nejdřív jsem z těch nervů nezastavila na červenou, pak mi zhasl motor v kopci a nakonec jsem „štrejchla“ poklicí o obrubník chodníku. Esenbák vyvalil oči, zrudl a zařval: „VEN!“ A já jsem musela na místě zastavit a okamžitě vystoupit z auta. On se, chudák, bál se nechat mnou odvést zpátky do autoškoly, tak to asi bylo hrozné. A něco podobného se za chvíli stalo i mé spolužačce – taky ji na místě vyhodil.

Náš instruktor byl ale duchapřítomný, nebo spíš znalý poměrů. Když jsme se jako spráskané psice doplížily zpátky na základnu, poradil nám, abychom policajtovi na příští náhradní zkoušky obstaraly nějakou dobrou flašku alkoholu, že s ním pak bude lepší řeč. A tak jsme s Petrou, jak se má spolužačka jmenovala, vyrazily tajně na Václavák vyvekslovat nějaké bony, a pak s nimi naklusaly rovnou do ráje imperialistického pozlátka – Tuzexu.  

Jak se dají obelstít pravidla

Dlouho jsme tenkrát chodily jako omámené mezi regály švýcarských čokolád, německých žvýkaček, sprejů Fa a jablíčkových mýdel a mrzutě vybíraly mezi whisky, finskou vodkou nebo francouzským koňakem. Nakonec vyhrála vodka, protože měla nejhezčí láhev. A dokonce jsme koupily dvě, chtěly jsme to posychrovat.

Při příštích zkouškách nám náš světaznalý instruktor udusal půdu krátkým soukromým rozhovorem s policajtem, my, celé rudé, předaly úplatky a za půl hodinky si to vykračovaly domů s řidičákem v kapse. Jízda vedla jen postraními prázdnými ulicemi, žádný semafor ani křižovatka a trvala jen pár minut.

Tak takhle jsem já získala řidičák. Nebojte se mě ale, ujeto už mám dobrých 150 000 kilometrů a bez jediné nehody.

A co vy? Dala jste někdy někomu úplatek, nebo ho od někoho přijala? Uchýlila jste se někdy k „všimnému“, protože si o něj druhá strana sama řekla? Uplácela jste někdy svého sourozence, aby na vás doma nic neřekl? Podkuřujete někdy dárečkem svým blízkým?

Zamyslete se, co všechno v sobě skrývá slovo úplatek, a pak nám napište svůj názor. Čekáme na adrese:

redakce@zena-in.cz

   
21.12.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme