Ahoj Radku,

nebudu ti psát o tom, jak jsem šťastná a že opravdu jsem - mám  dvě zdravé děti a báječného chlapa. :-)
Já ti napíšu, jak jsem hrozná a jak mám radost z cizího neštěstí :-)

Máme to doma tak neuvěřitelně báječně uspořádané, že manžel pořád do něčeho bourá :-).Já to fakt nechápu, já si maximálně ukopnu koleno o náš "báječný" konferenční stolek, a to ještě navíc  jen, když letím zachránit syna, který z něčeho padá, nebo ho seřezat, že něco vyvádí.

Ale to jsem nucena rychle vylítnout a nemůžu koukat kolem sebe, když očima držím syna visícího na žebříku, než tam doběhnu, že :-))))


Ale manžel nikoho nezachraňuje, nikoho nejde seřezat, prostě jde normálně na záchod a urazí si palec u nohy o skříň vedle dveří :-)
To by nebylo tak děsný, kdybych já zákonitě nevybuchla smíchy, nespadla smíchy ze židle, neucvrkla si z toho apod.

Já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší je, když má blbou náladu a já se to snažím udržet, abych ho ještě nenasr****. To totiž vydržet nejde, akorát vybuchnu s vteřinovým zpožděním o to víc a ještě si poprskám monitor. No fakt děs - mně vážně není pomoci :-)


Jsem fakt děsná!


Kristule


PS: manžel si už zvykl, tak mu to už jen vždycky zvedne náladu - no není on úžasný, když má tohle doma? :-)


Milá Kristule, Tvůj příběh mi trošičku připomíná situace, které sem tam nastávají u nás doma...
S mým starším synem začíná parádně třískat puberta... Někdy je skutečně na zabití a přiznám se, že mne nejednou dokáže vytočit tak, že vidím černě...


Ale to není nic proti tomu, když vytočí mého manžela.
Můj muž má totiž vzácný dar přímo od Boha - Když se rozzuří, vypadá strašně legračně. Nevím, čím to je, ale pohled do jeho zuřícího obličeje mi vždy spolehlivě zajistí výbuch smíchu...
Ovšem nejenom mně... ale i našemu synkovi. Čili zajímavá situace nastává ve chvíli kdy: David udělá průšvih – manžel zuří – my pohlédneme manželovi do tváře.... a ač se snažíme, seč to jde, velice často propukáme v řehot.

(Pochopitelně toto nastává jen tehdy, kdy Davidův průšvih není skutečným průšvihem, ale kdy jde většinou o „houby“...)

Nicméně chlap je chlap a jeho ješitnost často způsobí to, že manželova zuřivost přejde – díky našemu smíchu – do ještě větší zuřivosti ;o)
On prostě fakt nechápe, že když se zlobí, je tak úúúúžasně legrační, že se nejde nesmát ;o))))

 

Reklama