Bulvár

Mám ráda věci, které pocházejí od mých předků

Děkujeme za krásný a dojemný příspěvek od čtenářky s nickem Dimsy.

Mám ráda staré věci. Obzvlášť ty, které pocházejí od mých předků. Mám k těmto věcem zvláštní vztah.

Hodinky po dědečkovi. Koupil si je sám, nebo je od někoho dostal? Nebo zdědil? Kolikrát se na ně za svůj život podíval, když někam spěchal? Možná je měl s sebou i v první světové válce, kdy sloužil u námořnictva. Měl je v kapse, když si bral babičku? Třeba je měl u sebe i ve chvíli, kdy nadával německým vojákům, ať si ten jejich “ blbej“ tank odtáhnou, že si kvůli nim nenechá rozstřílet barák, na který dělal celý život, zatímco babička s dětmi ve sklepě umírala strachem. Díval se na ně i ve chvíli, kdy po náletu na Brno šel hledat mezi mrtvé svého syna, později mého otce? Ale určitě je měl pak při jeho svatbě i svatbě jeho bratra. Jistě na ně koukal, když se měl narodit jeho první vnuk… Nejpomaleji asi ubíhali, když bojoval o návrat svého syna, kterého s astmatem poslali do uranových dolů, protože nechtěl předat své malé truhlářství „všemu lidu“.

Babička celý život tvrdě pracovala, ruce měla ztvrdlé prací na poli, a přesto po ní mám jemný porcelánový košíček. Jako by se k ní vůbec nehodil. Nevím, co do něj dávala. Možná snubní prstýnek, když šla dojit krávu. Možná první zoubky svých synů. Třeba jen tak stála na poličce.  Kdo ví!

Po druhé babičce mám hřebeny a kartáče na vlasy zasazené do stříbra. Pudřenku, tabatěrku a rtěnku. Byla to velká dáma. Představuji si ji, jak sedí v lázních u kulatého stolku, popíjí šampaňské a kouří cigaretu zasazenou ve stříbrné špičce. Ale šťastná nebyla. Celý život se trápila pro svého bratra, který padl v osmnácti letech v první světové válce. Všechna ta paráda byla chabou náplastí na její smutné srdce. Jen škoda, že si tu zlost vybíjela na všech okolo sebe.

Plakety a ceny z automobilových a motocyklových závodů připomínají druhého dědečka, otce mé matky. Jak asi vypadal takový závod ve dvacátých a třicátých letech minulého století? Musel děda cestou opravovat, nebo dojel bez závad? Jaká pak byla oslava? Co cítil, když mu pak soudruzi celou prosperující firmu sebrali, vystěhovali ho do starého domku a i ten mu pak chtěli vzít. Jak často sedával na půdě, kde v truhle schovával tyhle zbytky své slávy, kolikrát je vzal do ruky, aby zavzpomínal na ty krásné časy. A jak se po tom všem dokázal ještě smát?

Taky mám zrcadlo. Stávalo na nočním stolku v sedničce mé pratety Aninky. V době, kdy já si ji pamatuju, česala si u něj svůj drdůlek z šedivých vlasů. Někdo by řekl – stará veteš prožraná červotočem. Tak to ale není. Vidělo tváře mnoha mých předků. Protože stávalo tam, kde se odehrával život rodiny, odráželo se v něm vše, co se kolem dělo. Upravovala se u něj má prababička, než šla ráno do kostela. Dívala se do něj i ve chvíli, kdy se ji narodily děti? Nebo v den, kdy některé zemřelo?

zrcadlo

Možná i pradědeček si u něj nasazoval klobouk, bez kterého se tenkrát žádný muž neobešel. Fintila se u něj děvčata před odchodem na schůzku a kluci před ním možná taky použili hřeben. Kolik slz vidělo u hrbaté tety Márinky, když šly její sestry na tancovačku, nebo když se její sourozenci vdávali a ženili. Na co asi myslela Aninka, která se nikdy nevdala a zůstala se svou invalidní sestrou, aby se o ni mohla starat.  Jak ji asi bylo, když si před ním vázala šátek na pohřeb svých blízkých, protože všechny, až na jednoho bratra, přežila. A jakou zažilo slávu, když se vdávala moje maminka a zrcadlo spatřilo i mé prarodiče z Brna. Někdy bylo plné úsměvů, jindy plné slz. To zrcadlo zná všechny, i ty, které ani nepamatuju. Vím, že jejich tváře jsou v něm schované dodnes.

A tak to mám se vším. Každou tu „ veteš“ někdo držel v ruce, koupil si ji, protože se mu tenkrát líbila, nebo ji od někoho dostal z lásky, nebo jen tak, pro radost. Ač jsem založením spíš ateista, mám bibli i modlitební knížky po mých předcích. V některých jsou ručně psané modlitby, nebo poznámky, kdy se narodily děti. U některých je taky křížek a datum. Nikdy je nevyhodím. Nemám to srdce. Vždyť je to i moje historie.

Dimsy

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Moc krásně jste to napsala.

   
09.02.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [20] OlgaMarie [*]

    Krásné vyjádření k věcem po předcích. Opravdu lpím na funkčních věcech po prarodičích. Se smutkem jsem ale zjistila, že mé děti k nim už nemají  citovou vazbu jako já, která pamatuje, když byly věci mým dědou nebo babičkou používány.

    superkarma: 0 09.02.2010, 17:29:41
  2. avatar
    [19] ToraToraTora [*]

    Sml67To zrcadlo je ovšem kousek

    superkarma: 0 09.02.2010, 14:15:14
  3. avatar
    [18] 13042000 [*]

    Dimsy — #13 Jé, pečetidlo jsem měla taky, kdoví kam se podělo, snad je někde doma. I vosk jsem k němu měla. Monogramy přes celý polštář jsou samozřejmostí o tom jsem ani nepsala. Samozřejmě ručně vyšívané. A mám po babičce také motlitební knížku, krásně vázanou.

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:56:38
  4. avatar
    [17] mio [*]

    KrásnéSml67 

    Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně všechny tyto věci po našich předcích jsou stále u mých rodičů. Až jednou nadejde čas (ne, že bych to chtěla přivolávat) a člověk bude muset přemýšlet, co si nechá a co ne, to bude těžké rozhodování, protože všichni 3 sourozenci máme byty, ne domy, tudíž nedostatek prostoru. Například klavírní křídlo, už starožitnost, vevnitř pod strunami ruční malba, my děti jsme se na něj učili hrát, to nám bude srdce krvácet, ale to do bytu nikdo fakt nenarvemeSml15 Radši ani dopředu nemyslet..

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:49:17
  5. avatar
    [16] Dimsy [*]

    German — #11 Jak spolu babičky vycházely nevím. Ony se mockrát za život neviděly. Měly to k sobě na tehdejší dobu dost daleko. Asi 150km. Zato dědečkové si padli do oka hned. Oba měli stejný smysl pro humor.

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:45:37
  6. avatar
    [15] átéčko [*]

    Jéje to má mažel po babičceSml22

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:42:32
  7. avatar
    [14] Milala [*]

    Moc pěkně napsáno a vlastně mně připomnělo,že i já mám doma podobné vzpomínky a shodou okolností taky z Brna.Po tetičce krásný lustr a pod ním starý jídelní stůl se 4 pohodlnýma židlema.Po babičce starou stříbrnou pudřenku a mísu na ovoce s talířky.Bohužel už jenom 5,protože při stěhování se jeden rozbil.A takovou raritu,dva šálky na kávu i s podšálky se značkou výroby v Německu za 2.svět.války.Bylo prý vyrobeno jenom několik kousků.No a sestra má dokonce starý skleník( kus nábytku) a křeslo a spousty nádobí.Některé ty věci jsou jěště po Židech,kteří odešli do koncetráku a dali je baičce do opatery.Nevrátili se,ale babička na ně pořád čekala a opatrovala jim je.No a po několika letech,kdy se nedočkala,je už neměla komu vrátit.Z té rodiny nikdo nezůstal,i když dost dlouho hledali.No každá věc má určitě svůj příběh a vlastně jste mi je teď připomněli!

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:39:59
  8. avatar
    [13] Dimsy [*]

    13042000 — #7 Monogramy měla moje babička i maminka skoro na všem. I na cíchách a ubrusech. Měly i vlastní pěčetidla s monogramem.

    1. na komentář reaguje 13042000 — #18
    superkarma: 0 09.02.2010, 13:39:32
  9. avatar
    [12] enka1 [*]

    Teda Dimsy, nedostává se mi slov.

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:34:29
  10. [11] German [*]

    Dimsy, to bylo moc krásné!

    Zajímalo by mě, jak si spolu rozuměly tvé babičky? Jedna těžce pracující na poli, v hospodářství, druhá patrně dáma každým coulem...?

    1. na komentář reaguje Dimsy — #16
    superkarma: 0 09.02.2010, 13:30:13
  11. [10] Samík97 [*]

    Moc krásně jsi zavzpomínala.....Stejné zrcadlo měla i moje maminka po své prababičce a u něj si jako holčička pletla culíčky.Po její smrti si ho vybral můj bratr, bylo trošku poškozené,zrestauroval ho a při poslední návštěvě u něj jsem viděla,že ho má na čestném místě jako dekoraci.

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:27:33
  12. avatar
    [9] peetrax [*]

    To je úžasně napsáno! Sml67

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:24:47
  13. avatar
    [8] Winnie the Pooh [*]

    Po babičce a předcích z její strany jsem podědila dřevěný malovaný vějíř, na přelomu 19. a 20. století se to ještě používalo. Z rubu jsou na něm autogramy členů České filharmonie datované 1901. Tak ten si hýčkám.

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:20:10
  14. avatar
    [7] 13042000 [*]

    Krásně jsi to napsala, i já mám doma stříbrnou pudřenku dokonce i s monogramem babičky, schodou okolností je stejný, jako můj monogram.

    1. na komentář reaguje Dimsy — #13
    superkarma: 0 09.02.2010, 13:19:30
  15. avatar
    [6] paníliška [*]

    Krásně napsané.

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:12:44
  16. avatar
    [5] Zluta [*]

    Tohle zrcadlo jsem měli takySml67

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:10:19
  17. avatar
    [4] kuty [*]

    to je tak nádherně napsanéSml67Sml16

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:07:49
  18. avatar
    [3] Tanzi [*]

    Také se mi  moc líbí jak jste to napsala, moc hezky se to četloSml67

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:07:25
  19. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Krásně jsi napsala, až mi slzy pálí do očí Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:04:33
  20. avatar
    [1] vodfon, kolie [*]

    Krásné a dojemnéSml59Nádherné zrcadlo.Sml16

    superkarma: 0 09.02.2010, 13:03:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme